Barvářské historky lesníka Jiřího Bebara a jeho ženy (Moravskoslezský deník)

Je takový ten myslivec, který miluje psy, zvířátka a pečlivě se o ně stará.
Celý podzim sbírá a střádá krmení a v zimě se pak sněhem se svým muže brodí ke krmelcům.
Když jí zavoláte, v každém telefonu slyšíte štěkot psů. Jsou jejími mazlíčky a přáteli na celý život.
Bebarovi mají doma hannoverské barváře, fenku Ariadnu a jejího syna Bonyho, a velšteriera Teryho. A tak se paní poslankyně nikdy nenudí. Funguje jako klasická ženská - má na starosti manžela, psy, chalupu a na sto procent se věnuje poslanecké práci.
Kniha manželů Bebarových bude poprvé představena v rámci mezinárodní výstavy myslivosti, rybářství, včelařství a zahrádkářství Natura viva v Lysé nad Labem.
Nabízíme malý úryvek z knihy:
Psí křtiny: "... Když máte chovnou stanici hannoverských barvářů, stává se, že musíte řešit otázku, jak se rozloučit se štěňaty. Každý chovatel totiž ví, že si jeho psí děti budou jednou muset najít nový domov, respektive jim ten domov bude muset najít on sám s potenciálními zájemci. Toto dilema jsme dokázali zvládnout již dvakrát za sebou, dá se říci, že s noblesou. Odchod našich štěňátek do světa je pro každého zúčastněného úžasným zážitkem."
"Ariadna, naše chovná fena, nám dávala najevo, že tu svoji devítihlavou čeládku už těžko zvládá. Ostatně už od pátého týdne jsme tu drobotinu každé tři hodiny přikrmovali. Ve hře projevovala štěňata značnou dávku soběstačnosti. Hromadnými rvačkami začínala ohrožovat sama sebe navzájem, o naší domácnosti ani nemluvě. Ohrádka pod schody jim už dávno byla těsná, a dokonce už i Zuzka nadávala, že jsou schopna sklidit na zahradě každou rostlinku, která si náhodou dovolila vykvést," vzpomíná na první loučení se štěňaty Jiří Bebar ...
Se Zuzkou Bebarovou-Rujbrovou se můžete potkat v Ostravě už zítra na náměstí T. G. Masaryka, kde se představí i ve své nové roli - jako kandidátka do Evropského parlamentu.