Jak změnilo naši myslivost používání přístrojů pro noční vidění a termovize při lovu?

Ing. Jakub Drimaj, vědecko výzkumný pracovník Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, aktivní lovec

 
Naprosto souhlasím s textem pod nadpisem, že v podstatě záleží jen na lovci a jeho možnostech. Staromilci a konzervativnější část myslivců stále mohou čekat na jasný měsíc, obnovu či hledět do tmy se svítilnou na zbrani. Efektivita a úspěšnost jejich lovů však bude ve srovnání s „modernisty“ asi trochu jiná.
Když se na našem trhu objevily první přístroje pro noční vidění a termovizní přístroje, většina myslivců je zatracovala, stejně jako byly zatracovány například první zaměřovací dalekohledy na loveckých zbraních začátkem minulého století. A dokážeme si dnes vůbec představit lov bez optiky? Chápu, že je těžce „skousnutelné“, když se něčemu věnuji dlouhou dobu, už to umím a jsem v tom opravdový mistr, a pak musím sledovat, jak i méně zdatní lovci se mohou pomocí moderní techniky vyšvihnout na moji úroveň, ne li být lepší než já. Někde se situace dokonce dostala tak daleko, že konzervativní většina členů spolku si v pronajaté honitbě prosadila zákaz používání těchto přístrojů. Věřte mi, že po redukčním odstřelu černé zvěře, který jsme zažívali v uplynulých letech, je pro myslivecký spolek, jehož jsem členem, dlouhodobou loveckou radostí mít takovou honitbu v sousedství. Divočáci sice velmi rychle pochopili, kde je pro ně bezpečno, a kde jsou v ohrožení, ale hranice honitby není zeď, takže i k nám v noci zabloudí nějaký ten lončák či padesátičlenná tlupa od sousedů.
Za těch několik let, kdy si můžeme noční vidění či termovize pořídit, se animozity utlumily (také díky nařízené redukci černé zvěře), ekonomická situace myslivců se zlepšila, trh nabízí kvalitní přístroje za přijatelnou cenu, a kdo dnes nemá noční vidění, jako by nebyl lovcem divočáků. Jako člen mysliveckého spolku mohu uvést příklad z naší honitby. Ze 16 členů již polovina vlastní noční vidění a čtvrtina má termovizní přístroj k pozorování. Kdo se lovu prasat věnoval dříve, věnuje se mu s touto technikou i dnes a přibyli i noví lovci. Už není třeba prosedět hodiny u vnadiště nebo čekat na jasnou noc… Stačí se za jakéhokoliv počasí a světelných podmínek v noci projít po honitbě, s pomocí termovize najít divočáky (pokud je tedy v honitbě máme), přišoulat k nim a pak už jen s pomocí nočního vidění na zbrani vybrat ten správný kus. Přidaným jevem tohoto efektivního způsobu lovu prasat je velmi dobrý přehled o zvěři, kterou v honitbě máme, možnost redukovat početní stavy lišek a v neposlední řadě snazší ochrana zemědělských pozemků před škodami působenými černou zvěří. Revoluce se ale myslím nekoná, protože kdo chce využívat techniku, může, a kdo ne, nemusí. Říkejme tomu spíše evoluce…

Daniel Dvořák, jednatel Třeboňských lesů a rybníků, s. r. o., aktivní lovec a kynolog

Používání zmíněné techniky může zcela jednoznačně naši myslivost, resp. lov změnit. Záleží ale jen a pouze na konkrétních uživatelích honiteb, jak a k čemu budou „moderní pomocníky“ využívat. Ze svého okolí vím, že neuvážené používání tzv. nočních zaměřovačů vede ke snížení úspěšnosti lovu černé zvěře. Mám na mysli zejména lesní honitby, kde se divočáci loví pouze na vnadištích a díky nočnímu vidění či termovizím tam panuje „úplněk“ celý měsíc. Zvěř na takový tlak samozřejmě reaguje a mění zažité zvyklosti.
Patnáct měsíců jsem uživatelem termovizního zaměřovače, který používám výhradně k lovu černé zvěře na zemědělských pozemcích (pole a pastviny), kde divočáci působí škody. Termovize pro mě osobně neznamenala zefektivnění lovu, neboť již při použití klasického zaměřovacího dalekohledu jsem v posledních letech ročně lovil okolo 100 divočáků, což je pravděpodobné maximum, kterého jsem schopen při zaměstnání dosáhnout. Téměř veškerou ulovenou zvěř sám vyvrhuji, popř. dosleduji, naložím do auta, postarám se o zvěřinu a také následný prodej je na mně. Za cenné považuji, že mi termovize umožnila řešit problémy se škodami působenými zvěří ve vybraných lokalitách během celého měsíce a za jakéhokoliv počasí. Už ani mlhy, u nás na Třeboňsku tak časté, nejsou překážkou.
Někteří lovci loví s noční technikou především u vnadišť. To považuji svým způsobem za degradaci lovu, neboť veškerá aktivita se redukuje na „čumění do tmy“ u nedaleké hromady. Těmto lovcům technika dopomůže pouze k ulovení několika kusů navíc. Těm, kteří se ji naučí používat lépe a budou mít dostatek příležitostí, však přinese výrazný efekt při řešení výše uvedených problémů, tzn. při eliminaci škod a početních stavů zvěře.
Závěrem bych téma moderní techniky shrnul příslovím známým ve spojení s ohněm: dobrý sluha, špatný pán.

Ing. Aleš Maxa, aktivní lovec a kynolog, Nítovice

Tři desítky let, co vykonávám právo myslivosti, mě naučily, abych nikdy neříkal nikdy, ale přiznávám, že jako správně konzervativní myslivec jsem ještě před několika lety zastával názor, že noční vidění nepotřebuji. Černou zvěř jsem lovil bez problémů s klasickou optikou, tak proč bych na tom měl něco měnit? Řada mysliveckých kamarádů si postupně začala pořizovat noční vidění či termovize, a já se stále držel svého náhledu na věc. Proč něco „předělávat“, když to funguje? Časem jsem si však začal všímat, jak se mění návyky a chování černé zvěře, a to především na vnadištích. Kromě toho jsem si osobně vyzkoušel, jak se novým typem optiky kouká, a chtě nechtě jsem musel dát kamarádům za pravdu, že na jejím používání opravdu něco je.
Po krátkém vybírání jsem si pořídil můj první zaměřovací dalekohled pro noční vidění. Co konkrétně mě k tomu vedlo? Při používání klasické optiky při lovu černé zvěře za zhoršených světelných podmínek jsem věděl, kde je ryj, o jak velký kus asi půjde, a dokázal jsem posoudit jeho chování. Pravda, spíše jsem to odhadoval… Naštěstí mi „to“ po celou dobu vycházelo a s výjimkou jednoho případu jsem nikdy neulovil kus, který jsem ulovit nechtěl. Ve chvíli, kdy jsem začal používat noční vidění, jsem si však byl stoprocentně jistý, kde je ryj, jak velký kus přede mnou stojí, a často jsem věděl i to, jestli jde o kňourka nebo o bachyňku. Právě možnost lépe „přečíst“ zvěř a umístit ránu mě vedla k pořízení této techniky.
Nemohu říci, že po jejím zakoupení lovím výrazně více černé zvěře než dříve. Podstatně se ale zvýšila moje jistota při střelbě. A kromě toho se změnila i doba, kdy lovím. Přestal jsem lovit za úplňku, kdy je černá zvěř velmi opatrná, a lovu se věnuji, když je „černý měsíc“. Kromě toho jsem upustil od lovu na vnadištích a soustředil se na místa s pobytovými znameními černé zvěře. Na takových místech se posadím na stoličku a čekám, někdy popojdu o něco dál. Díky tomu, že nesvítí měsíc, je úspěšnost našoulání černé zvěře výrazně vyšší než při úplňku.
Později jsem si pořídil termovizní pozorovací monokulár, který považuji za jednu z nejpraktičtějších pomůcek, jež při lovu používám. Stal se součástí mé povinné výbavy. Když střílím za šera na kus a nevím, jestli zůstal ležet na louce, termovize mi to hned prozradí. Je potřeba najít čerstvou barvu? Termovize mi opět pomůže. Jestliže si nejsem jistý, zda se kolem většího kusu černé zvěře stojícího ve vyšší trávě pohybují selata, opět sáhnu po termovizi. Praktický přínos tohoto přístroje je opravdu velký. A ještě bych rád dodal, že o chování černé zvěře jsem se nejvíce přiučil právě při jejím pozorování termovizí.
Na straně druhé ani tato technika neznamená, že danou situaci vyhodnotím vždy stoprocentně správně. Stalo se mi například, že jsem jednou ranou ulovil nechtěně dva kusy – navzdory správnému „přečtení“ kusu a jeho okolí nebyl další kus vidět. Ale to jsme opět u již zmíněného nikdy neříkej nikdy.
Pokud bych měl shrnout svůj názor na novou techniku a přístup k jejímu používání, je to podobné jako v jiných případech: vždy záleží na tom, aby ji člověk využíval s rozumem a citem. Kdo ji chce zneužít, zneužije ji. Na nás ostatních je, abychom ji využívali k lepšímu posouzení zvěře, k jistějšímu zamíření, případně i pro intenzivnější lov v místech, kde je potřeba stavy černé zvěře snižovat.

prof. RNDr. Petr Koubek, CSc., Ústav biologie obratlovců Akademie věd České republiky v Brně, aktivní lovec

Nedomnívám se, že moderní lovecké pomůcky českou myslivost změnily, ale mohu velmi přesně popsat, jak změnily mě a můj lov.
První lovecký lístek jsem získal v době, kdy ruský dalekohled, kulobrok ZH se starším zaměřovacím dalekohledem podivné značky, černé holínky, kožené pohorky značky Baťa nebo Snaha, dlouhý lodenový hubertus, zelené tesilky nebo golfky a lískový „pirštok“ byly standardním vybavením šťastného lovce spárkaté zvěře. Nikdy jsem se nepovažoval za staromilce, takže když se začaly objevovat kvalitnější pozorovací nebo zaměřovací dalekohledy, po známostech se dala koupit nová kulovnice, lovecké oblečení se stávalo lehčím, nepromokavým a teplým, obchody nabízely kvalitní holínky a nepromokavou teplou a lehkou obuv do jakéhokoliv počasí, prodávaly se první teleskopické lovecké hole různých konstrukcí a k dostání bylo mnoho dalších do té doby neznámých loveckých pomůcek, nelitoval jsem ušetřených peněz a investoval. Koupě každé takové novinky se téměř okamžitě projevila v efektivitě lovu a především v pohodě, která je pro úspěch velmi důležitá. Lepší zbraň a optika byly zárukou přesnější střelby i za zhoršených světelných podmínek. Čekanou zpříjemnilo kvalitní teplé a suché obutí a oblečení. A šoulat v lehkých botách nebo holínkách s teleskopickým „pirštokem“ v nešustivém „Camo“ oblečení zajišťovalo ideální podmínky pro úspěšný lov.
Na dlouhou dobu jsem popsané vybavení považoval za maximum toho, co jsem ochoten při individuálním lovu používat. V posledních letech se však moji lovečtí kamarádi vybavili nočním viděním a později také termovizí. Dlouho jsem odolával. Nelíbilo se mi lovit zvěř v noci, tedy v době, kdy by měla mít klid. S používáním nočního vidění jsem se však nakonec vnitřně smířil, ale jen k lovu černé zvěře. Stále jsem však používal klasický zaměřovací dalekohled. Dál jsem chodil s přáteli do lesa, ale zatímco já lezl z posedu, protože jsem už nic neviděl, oni teprve začínali lovit. A to rozhodlo! Svoji kulovnici jsem vybavil nočním viděním a pořídil si též malé termovizní „kukátko“. V tom okamžiku jsem nočním čekaným propadl. Nejen kvůli lovu, ale také kvůli poznání, co vše se dá v noci pohodlně pozorovat. Můj lov černé zvěře se jednoznačně zefektivnil a z „chovatelského“ hlediska zkvalitnil. Nestřílím „na černý flek“, ale na konkrétního divočáka, o kterém vím, jakého je pohlaví, a odhadnu i jeho hmotnost. Zvláště jsem si oblíbil mé termovizní „kukátko“. Teprve s ním se mi podařilo vidět, co vše udělá vedoucí bachyně, než přivede svoji tlupu na vnadiště. Jak dlouho to trvá a o kolik příležitostí k lovu jsem se v minulosti (bez termovize) připravil. Na druhé straně musím přiznat, že lov s těmito pomůckami ztratil na vzrušení a stal se tak trochu rutinním. Lov bez nich byl mnohem náročnější a vyžadoval větší znalosti chování černé zvěře a také více lovecké šikovnosti.
Nezastupitelnost používání přístrojů k nočnímu lovu černé zvěře se ukázala v období výskytu a šíření afrického moru prasat na Zlínsku. Jen stěží si dovedu představit jiný stejně humánní způsob radikálního snížení početnosti černé zvěře. S využitím přístrojů pro noční vidění k lovu černé zvěře a šelem jsem se smířil a aktivně ho provozuji. Lovit další druhy spárkaté zvěře v noci nikdy nebudu a byl bych rád, kdybych nebyl sám. Pokud bude lov dalších druhů spárkaté zvěře s touto technikou povolen, a dovedu si takovou situaci představit (např. jako požadavek radikálního snížení početních stavů přemnožené spárkaté zvěře vynucený efektivní ochranou zalesňovaných ploch po kůrovcové kalamitě), pak bude muset zcela určitě dojít k zásadní změně v české myslivosti.

Miloslav Jančík st., aktivní lovec

Lovit jsem začal po návratu z vojny v roce 1979. V té době převládala v naší honitbě drobná a srnčí zvěř, divočák byl výjimkou. Ze šelem jsme lovili lišku, kunu, tchoře, výjimečně jezevce. S černou zvěří jsme se příliš nesetkávali ani později, ta se vyskytovala spíše v sousední lesní honitbě. V roce 2004 se však vlivem změn v zemědělském hospodaření velmi rychle objevila i u nás. V té době jsme na tuto zvěř a lov za ztížených světelných podmínek nebyli připraveni, maximem byla běžná lovecká optika, případně ještě baterka.
Kvůli loveckému tlaku v polních honitbách za úsvitu a za soumraku se černá zvěř naučila pohybovat se v krajině pouze v noci, a jelikož je to zvěř inteligentní, „na baterku“ začala být velmi citlivá. Poté se objevily první přístroje pro noční vidění na principu zesilovačů zbytkového světla. Do té doby byl výstřel na kus černé zvěře sázkou do loterie, a to jak kvůli bezpečnému rozeznání zvěře, tak kvůli umístění rány. Obrazně lze říci, že se střílelo „na černou kouli“.
Až moderní technika umožnila bezpečně rozpoznat v tlupě černé zvěře správný kus s vysokou mírou spolehlivosti, že nejde o vodící bachyni. Současně také bylo možné lépe umístit zásah, aby zvěř zbytečně netrpěla. V tu dobu jsem se začal soustředit na lov černé zvěře. Pořídil jsem si jezevčici, s níž jsem absolvoval velký počet dosledů v celém okrese, a následně alpského brakýře jezevčíkovitého, se kterým jsem se v nejrůznějších revírech dostával do častého kontaktu s černou zvěří a k poměrně častým dosledům. Z této praxe jsem si udělal jednoznačný obrázek o četnosti dosledů a o tom, jaké kusy se loví při použití klasické optiky a jaké s elektrooptickými zařízeními. Zamíření a zásah jsou samozřejmě mnohem spolehlivější při dobrém vizuálním kontaktu se zvěří a statistika dosledů včetně jejich průběhu a úspěšnosti hovoří zcela jednoznačně pro používání moderních přístrojů.
Vraťme se ale k lovu. Změna legislativy i nová technika umožnily lov v průběhu celé noci, noční šoulačky, ale i lov na delší vzdálenosti, což bylo něco úplně jiného než do té doby tradiční střelba na vnadiště ve vzdálenosti 30 metrů. To ovšem vyžadovalo i výměnu pozorovacího binokuláru za pokročilejší zařízení. Osobně považuji za nejvhodnější kombinaci termovizního přístroje k pozorování zvěře a zaměřovacího přístroje na principu nočního vidění pro lov. Technika umožňuje zaznamenat videa z lovu, která mohou být vzpomínkou na lov, ale mohou také dobře posloužit k vyhodnocení zásahu a značení zvěře před případným dosledem.
Závěrem bych uvedl, že černá zvěř je mojí velkou vášní a možnost pozorovat ji pomocí těchto přístrojů v jejím přirozeném prostředí pro mě mnohdy znamená více než lov. A pokud se rozhodnu lovit, chci mít vždy jistotu, že vím, na jaký kus střílím, a že zásah bude umístěn správně.

Mgr. Radim Prokop, Ph.D., aktivní lovec a kynolog, Ostrava

Přístroje pro noční pozorování a lov? Dnes, po různých zkušenostech, na ně nedám dopustit. K tomuto přesvědčení jsem však dospěl po poměrně dlouhém vývoji.
Píše se rok 2005. Jako obvykle usedám v podvečer na krytou pozorovatelnu v hustém lesním porostu. Toto místo příliš rozhledu nenabízí, zorné pole je vymezeno zejména průsekem směrem k nedalekému vnadišti. Čas letí a každá minuta odebírá světlo rychle zapadajícího slunce. Za chvíli se šero mění v temno, takže nadešel čas odejít. Vtom však při balení věcí zaslechnu zalamování. Porostem se kvapem blíží divočáci, takže se rozhoduji vyčkat, abych je nezradil. Následující dvě hodiny naslouchání, jak tlupa na vnadišti dovádí, ve mně zasely touhu nahlédnout za diskrétní oponu noci a kochat se výjevy, které člověk běžně přes den, až na výjimky, nemá šanci vidět. Muselo však uplynout ještě pár let, než jsem se utvrdil v tom, že „nočák“ je dobrá věc, kterou si jednou pořídím.
Nastalo období, kdy přibylo práce, času na myslivost a lov naopak ubylo, a zároveň se ze všech stran množily nabídky optických pomůcek pro lov v noci. Ani nevím, jak se to semlelo, ale jednoho krásného dne jsem držel v ruce svůj první noční „pozorovák“. Obraz v přístroji gen 1+ stál z pohledu současné techniky za starou bačkoru, nicméně již toto „kukátko“ naplnilo má očekávání a noční pozorování mě naprosto dostalo. Možnost nerušeně sledovat aktuální dění v okolí mého stanoviště, ne pouze poslouchat nebo poblikávat baterkou, mě zcela utvrdila v mém postoji k těmto optickým pomůckám.
Od té doby jsem využil možnosti vyzkoušet téměř všechny dostupné technologie, digitální přístroje, noční vidění gen 1 až 3+ a také moderní termovize. Každá z nich má své přednosti i slabiny. Termovize vidí „všechno živé, vždy a všude“, umožňuje nejširší pole upotřebení, včetně podstatného usnadnění dosledu. Její pořizovací náklady jsou však vyšší, nevidí přes skleněné okénko pozorovatelny a nelze s ní rozeznat odstíny. Digitál stojí výrazně méně, je možné pozorovat barvy (skvrnitý divočák) a dnes nabízí kvalitní obraz i při poměrně velkém zvětšení. Noční vidění (3+) zase nevyžaduje přísvit, často nezbytný pro digitální přístroje. Cenově je srovnatelné s termovizí, ale na větší vzdálenost s ním zvěř v porostu nepostřehnete.
Bez ohledu na volbu konkrétní technologie jsou možnosti pozorovat, kochat se, detailně posuzovat zvěř, přesně a odpovědně ji lovit či si usnadnit případný dosled atributy, které nenabídne ani ten nejlepší zaměřovací dalekohled. A pokud je zákonem ustanoven lov v nočních hodinách, jednoznačně to vyžaduje specializované technické vybavení. Pozorovací a lovecká technika dokáže jako každý jiný nástroj dobře posloužit, a samozřejmě také páchat nepravosti. Neloví zbraň nebo termovize, loví člověk. Technika je praktická a pokroková. Jakým způsobem se s ní naloží, je jen a pouze na lidech.
Přes hlasy odpůrců, zastánců lovu „tradičním způsobem“, jde myslivost ruku v ruce s trendy a od svých počátků prochází vývojem. Použití optických pomůcek nikterak nedegraduje náš vztah k přírodě, ke zvěři a myslivosti. Ba naopak, zprostředkovává nám ještě bližší spojení.

Petr Dvořák, oborník v oboře Obelisk, aktivní lovec

Dobrý sluha, ale zlý pán. Toto známé pořekadlo mě napadlo ihned po přečtení anketní otázky. Evoluci nejde zastavit, ze sběrače se stal lovec a z něho moderní člověk 21. století. Máme však tradice, kterých si vážíme a díky nimž se myslivost stala naším národním kulturním dědictvím. Tím se lišíme od ostatních oborů či zájmových činností. Tradice, konzervatismus na straně jedné a technický pokrok na straně druhé. Co si vybrat? Můj pohled je stejný, jaký měli naši předkové v minulosti: nezastavujme se, ale stále pamatujme na naši stavovskou čest, poslání a tradice.
Měl jsem štěstí, že vnímání moderních technických pomůcek přišlo pozvolna se zráním mé osobnosti. Adeptské roky jsem strávil se zaměřovacím dalekohledem 7x50 a ruským binokulárem 10x50. Nezapomenu na probdělé noci po zakoupení přístrojů s lepší světelností a zaměřovače se světelným bodem. Nejedna liška či lončák byli v pozorovacím dalekohledu již „uloveni“, ale po zalícení a pohledu do zaměřovacího dalekohledu, s nímž jsem spolehlivě viděl pouze hvězdnou oblohu, byla tato myšlenka zavržena. Bezpočet čekaných ukončila oblačnost či mlha. Sluch byl za takových podmínek často jediným funkčním smyslem. Nemožnost vidět ve tmě či za jiných zhoršených světelných podmínek dělala lov tajemným. S příchodem noktovizorů však „vizuální bariéra“ padla, termovize rozpustila mlhu a další vývoj s dalšími a dalšími pixely dělají obraz v přístrojích stále dokonalejším. Je na nás, jak se k tomu postavíme.
Termovizi používám jako pomůcku, která mi umožnila pozorovat to, co dosud zůstávalo mým očím skryté. Bez ní bych nikdy neviděl noční scénu svázání lišek při kaňkování nebo bobra kácejícího strom. Ano, lov s touto technikou je jiný, rychlejší. V souvislosti s jejím používáním na nás bude kladen mnohem větší tlak v oblasti redukce stavů zvěře. Zcela jistě bude na pořadu dne povolování použití noktovizorů k lovu veškeré spárkaté zvěře. Musíme si připustit, že v časech obrovské kůrovcové kalamity a vysokých stavů spárkaté zvěře romantika končí. Přestože se termovize stala součástí mého loveckého batohu, každý úlovek pokládám na pravý bok…
Anketa vyšla ve Světě myslivosti č. 7/2019
Foto Jaroslav Vogeltanz