Když ne AMP, tak co způsobilo zvýšený úhyn divočáků ve Zlínském kraji?

Redakce Světa myslivosti požádala o objasnění MVDr. Kateřinu Brázdovou z Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Moravskoslezský kraj. Uhynulá prasata divoká nalezená na území Moravskoslezského kraje a části krajů Olomouckého, Zlínského a také Jihomoravského jsou svážena do asanačního podniku Agris, spol. s r. o., v Mankovicích, kde veterinární inspektorka působí a má na starosti odběr vzorků z kadáverů pro vyšetření na klasický a africký mor prasat (krev, vnitřní orgány, případně dlouhá kost). Vzorky jsou následně odesílány do Státního veterinárního ústavu Jihlava k vyšetření. Díky tomuto plošnému vyšetření všech nalezených uhynulých divočáků byl v červnu 2017 zachycen první případ AMP na území České republiky. Těla divočáků jsou po odběru vzorků likvidována v asanačním podniku.

STATISTIKA
Od června 2017 do konce roku 2018 byly především v Mankovicích, ale i v SVÚ Jihlava odebrány vzorky z celkem 590 kusů černé zvěře pocházející z tzv. vysoce rizikové oblasti v rámci zamořené oblasti (uvnitř ohradníků; od 1. února 2018 došlo ke zmenšení této oblasti), ze zamořené oblasti a též z území mimo zamořenou oblast (tab. 1 a 2). Celkem 212 vzorků bylo pozitivních a 380 negativních. A právě těchto 380 divočáků, kteří neuhynuli na AMP, vyvolávalo mezi myslivci polemiku o příčinách úhynu. Stručně řečeno: většině myslivců se toto množství zdálo být podezřele vysoké.
Pro pořádek doplňme, že odebírány a vyšetřovány byly též vzorky z ulovené černé zvěře. V období od července 2017 do konce ledna 2018 šlo o vzorky z celkem 2318 divočáků ulovených odstřelem a odchytem v zamořené oblasti a 12 123 kusů v navazující oblasti s intenzivním lovem. Od 1. února do 31. prosince 2018 byly odebrány vzorky z 1175 divočáků ze zamořené oblasti a 9635 divočáků z oblasti s intenzivním lovem. Celkem šlo o více než 25 tisíc vzorků.

Tab. 1: Přehled výsledků vyšetření uhynulých prasat divokých ve Zlínském kraji v období červen 2017 – 31. 1. 2018

Tab. 2: Přehled výsledků vyšetření uhynulých prasat divokých ve Zlínském kraji v období 1. února 2018 – 31. 12. 2018

PŘÍČINY ÚHYNU DIVOČÁKŮ NEGATIVNÍCH NA AMP
Vraťme se ale k již zmíněným 380 divočákům, kteří neuhynuli v důsledku nákazy AMP. Co bylo tedy důvodem jejich smrti? Podle dr. Brázdové stanovení příčiny úhynu často komplikoval pokročilý stupeň rozkladu nalezeného těla. V teplém období od jara do podzimu probíhá rozklad těla velmi rychle a nalezená těla z tohoto období nebylo možné ve většině případů objektivně posoudit.
U kadáverů s negativním nálezem AMP, které šlo posoudit, byl v mnoha případech příčinou smrti střet s dopravním prostředkem, ale především střelné poranění. Případů nedosledovaných postřelených divočáků bylo především v oblasti s intenzivním lovem výrazně více než ve zbytku republiky. Vysvětlení velkého počtu uhynulých divočáků je tedy velmi prosté.
Mnohem pozoruhodnější je informace dr. Brázdové, že byla nalezena i torza těl divočáků zjevně ulovených a vyvržených. Těl divočáků, která prokazatelně nesla stopy zásahu člověka, bylo kolem deseti a u dalších deseti kusů to bylo pravděpodobné. Nálezy pocházely ze zóny intenzivního lovu, ale několik i mimo ni (ze zamořené zóny ovšem ani jediný). Zpravidla šlo o hmotnostní kategorii divočáků do 30 kg, většinou o jedince v nedobrém fyzickém stavu (na tělech bylo málo svaloviny). V zóně intenzivního lovu byly zaznamenány i nálezy kůže divočáků s hlavou a konce běhů.

ZDRAVOTNÍ STAV DIVOČÁKŮ
Dr. Brázdová potvrdila na základě zběžných prohlídek těl divočáků při odběru vzorků významnou regenerační schopnost černé zvěře. U přibližně deseti ulovených divočáků, většinou bachyní, zaznamenala chybějící části některého z běhů nebo spodní čelisti. Pokud je jedinec v dobrém výživovém stavu, je zřejmé, že se z podobných zranění dokáže dostat a přežít.
Patologické nálezy, které by mohly způsobit úhyn divočáka, se podle dr. Brázdově objevily u maximálně pěti jedinců. Šlo o chronické pleuropneumonie (bakteriální onemocnění charakterizované zánětem plic a pohrudnice) a pleuroperikarditidy (zánět, který zároveň postihl pohrudnici i osrdečník) bakteriálního původu.
U ulovených divočáků se relativně často (desítky případů) objevily otoky mízních uzlin a podčelistní krajiny způsobené patogenními bakteriemi. S těmito lokálními infekcemi si však tělo zvířete, pokud je kus v dobré kondici, dokáže velmi dobře poradit. Dojde-li však k oslabení organismu (například v důsledku nedostatku potravy, působení nepříznivých klimatických a stresových faktorů), může následovat průnik bakterií z těchto opouzdřených ložisek do celého těla, sepse a úhyn.
Dr. Brázdová konstatovala mimořádně dobrou kondici a výživový stav většiny vyšetřovaných divočáků, což potvrzuje, že černá zvěř u nás má dobré podmínky pro život.

CO Z TOHO VYPLÝVÁ?
Jak již bylo uvedeno, odpověď na otázku položenou v nadpisu je v případě části nalezených uhynulých divočáků patrně jasná. Zamyšlení nad vztahem mezi vypláceným zástřelným a počtem střel vyslaných na divočáky ponecháváme na čtenářích.
Nalezení ulovených vyvržených kusů černé zvěře vyvolá jistě mnoho otázek, ale ty zůstanou bez odpovědi. Vyslovovat hypotézy bez důkazů by znamenalo pouštět se na tenký led. Pokud by se tak ovšem zachoval některý z myslivců a svůj úlovek by v honitbě z nějakých důvodů „odložil“, svědčilo by to nejen o jeho nezodpovědnosti, ale především o jeho vztahu ke zvěři.
Autorka:
Martina Nentvichová

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 3/2019

Foto Marek Mejstřík