Kůrovcová kalamita bude mít významný dopad i na myslivost

Na úvod je třeba ještě dodat, že Ing. Příhoda je kromě vedení časopisu duchovním otcem a hnacím motorem internetových projektů kurovcoveinfo.cz, kurovcovamapa.cz a nekrmbrouka.cz, které vznikly v našem domovském vydavatelství Lesnická práce jako reakce na kůrovcovou kalamitu a vývoj situace v českém lesnictví. Protože jsme dlouholetí kolegové, samozřejmě si tykáme, tak snad nebude vadit, že tato forma oslovování zůstala zachována i v rozhovoru převedeném na papír.

Honzo, co je považováno za hlavní příčinu obrovské kůrovcové kalamity, která postihla naše lesy?
Příčin je více, ale pokud se budeme bavit o těch hlavních, tak jsou to klimatické výkyvy v podobě extrémně suchého a teplého počasí posledních let. To jsou objektivně prokazatelné příčiny. Následkem sucha, které nás trápí od roku 2015, vznikl na území republiky deficit srážek v mnoha desítkách litrů na metr čtvereční, v některých regionech jsou to až stovky litrů. Jen pro zajímavost: v loňské vegetační sezóně byla průměrná teplota o 3,5 stupně vyšší, než je dlouhodobý normál. Jestliže mezinárodní klimatický panel varuje před zvýšením teploty o 1,5 stupně do konce století a hovoří o obrovských následcích pro lidstvo, jasně to ukazuje, jak bezprecedentnímu stresu, způsobenému výkyvem teplot, naše lesy v loňském roce čelily.

Jaký dopad to na ně mělo?
Sucho a teplo oslabilo stromy do té doby nepředstavitelným způsobem, a to nejen smrky, ale i borovice, duby, v podstatě všechny dřeviny. V současnosti jsme například svědky rozsáhlého odumírání borových porostů v Polabí. Smrk ztratil obranyschopnost proti lýkožroutu smrkovému, protože ho není schopen likvidovat roněním pryskyřice. Vysoké teploty způsobily ještě jednu podstatnou věc – lýkožrout se vyvíjel mnohem rychleji, než je běžné, a v roce 2018 se místo dvou standardních generací vyvinuly téměř na celém našem území tři! Vývoj jedné generace brouka se zkrátil o dva až tři týdny! V praxi to znamená, že se zkrátila i reakční doba, po kterou mohli lesníci porosty těžit a dříví asanovat. Souhrn všech uvedených negativních okolností způsobil, že dnes lze u přibližně třetiny lesů v České republice pozorovat akutní projevy kůrovcové kalamity, kterou již není možné naším úsilím zastavit. Ohrožen je ale i zbytek území, kde se kalamita rovněž rozvíjí. V České republice již prakticky neexistuje větší území, kde by nedosahovaly kůrovcové těžby kalamitních hodnot.

Existují různé dlouhodobé předpovědi počasí, modely vývoje, sledují se trendy, ví se o oteplování klimatu. Nedaly se současné problémy očekávat?
Samozřejmě, že existují dlouhodobé předpovědi, které ukazují na změny klimatu, ale žádná z nich nepočítala s takovým teplotním a srážkovým výkyvem, který u nás nastal v posledních třech letech.

A co reakce sektoru lesního hospodářství? Objevuje se kritika, že sektor zareagoval se zpožděním a neefektivně…
Je možné, že sektor by dokázal zareagovat lépe a rychleji, než jsme svědky, ale základním předpokladem je, aby varování bral vážně stát a vytvořil k reakci podmínky.

Jaká je situace v okolních státech?
Na Slovensku je situace s kůrovcovou kalamitou ještě horší než u nás, ale tamní výhodou oproti nám je menší zastoupení smrku v lesích, takže dopady kalamity nemusejí být tak devastující. Co se týče Polska, Rakouska a Německa, tak tam dochází k rozvoji kalamity podobně jako u nás, ale s určitým zpožděním. Problémy mají tedy podobné. V některých ohledech jsou ale zejména Bavorsko nebo Rakousko v boji s kůrovcem akceschopnější než my.

Můžeš na základě svých zkušeností s projektem Kurovcovamapa.cz popsat aktuální situaci v České republice?
Třetinu území republiky, která je nejvíce zasažená, již všichni dobře znají – jde o severní Moravu, velkou část Olomouckého kraje a jižní část Vysočiny. To jsou kalamitní epicentra a dnes si již bohužel musíme přiznat, že tato území jsou z hlediska záchrany „ztracená“ a z celorepublikového hlediska na nich boj s kalamitou v podstatě postrádá smysl. Populace lýkožrouta je tak obrovská, že jeho dalšímu šíření zde není možné nějak významně zabránit. Kůrovcová mapa jasně ukazuje, že problém s lýkožroutem je téměř všude. Proto je dnes naprosto klíčové snažit se ochránit další oblasti, tedy asi dvě třetiny území lesů naší republiky. Osobně se domnívám, že by měla vzniknout strategie pro případ dalšího nepříznivého vývoje, jejímž smyslem by mělo být zachování smrkových porostů na nejperspektivnějších stanovištích, zjednodušeně řečeno ve vyšších nadmořských výškách.

 Kůrovcová mapa

Jaká je prognóza pro letošní rok? Co když bude zase teplotně abnormální jako ty tři předchozí?
Začnu z jiné strany. V loňském roce jsme v České republice vytěžili přibližně 12 milionů krychlových metrů kůrovcového dříví. Napadeno bylo ale asi 18 milionů, což znamená, že v lesích zůstalo 4,5 až 6 milionů kubíků nezpracovaného kůrovcového dříví, z něhož se kůrovec dále šířil. To je nutné si uvědomit.
Pro letošní rok existují různé prognózy, které se poměrně významně liší, nicméně i Ministerstvo zemědělství pracuje s odhadem 30 až 50 milionů krychlových metrů kůrovcem napadeného dříví. Dlouhodobá průměrná roční těžba je 20 milionů kubíků a průměrná roční kůrovcová těžba za posledních padesát let se pohybovala kolem 1,5 milionu kubíků. Pokud se tedy nestane zázrak, zůstane letos nemalá část kůrovcem napadeného dříví nezpracovaná a ohrožení většiny zásob smrku v našich lesích se může stát realitou.

Dá se tedy předpokládat vznik nových epicenter? Odhadnout šíření kůrovce v letošním roce?
Občas vzniká chybná představa, že kůrovec se šíří z určitých regionů do zbytku republiky. Tak to ale rozhodně není. Podmínky příhodné pro kůrovce, tedy teplo, sucho a oslabení porostů, znamenají, že jeho populace se zvětšuje téměř všude. Kůrovec se nešíří z východu na západ, ale z nově vznikajících ohnisek do nejbližšího okolí. Velká ohniska již vidíme například i v Českém lese, na severu Čech a tak dále a nejde o kůrovce, který by se tam rozšířil ze severní Moravy nebo z Vysočiny. Ohrožené jsou lesy se zastoupením smrku na celém území republiky bez ohledu na to, v jaké jsou nadmořské výšce či jak daleko jsou od Vysočiny nebo severní Moravy.

Co by mohlo vývoj kalamity zpomalit?
Dlouhodobě se doufalo v chladné a deštivé počasí. Bohužel v některých případech se více doufalo než pracovalo. Zde si půjčím slova Josefa Vojáčka, který při nástupu na post generálního ředitele Lesů České republiky na otázku, proč na tento post kandidoval, odpověděl: „Když můžeš, tak musíš.“ I když počasí může kalamitu zbrzdit, bylo by naivní doufat, že ji zastaví. My lesníci musíme skutečně udělat vše, abychom rozvoj kalamity zpomalili. Musíme vyhledávat, těžit, pečlivě asanovat a doufat, že nám stát v tomto boji pomůže, protože jinak na něj velmi brzy dojdou finance.

Co letošní zima, která byla na sníh bohatší než ty předešlé? Pomohla lesům?
Sníh sice napadl, ale data ukazují, že kromě horských poloh nebylo srážek tolik, aby se vláhový deficit doplnil.

V průběhu března došlo k úpravám lesnické legislativy ve smyslu jejího zjednodušení, aby bylo možné proti kůrovci efektivněji zasahovat. Jak tyto změny hodnotíš?
Je potřeba si uvědomit, že příslušná legislativa, která vznikala v devadesátých letech, nepočítala s tím, co se u nás stalo v posledních třech letech. Úpravy legislativy tedy byly namístě, nicméně jde pouze o první krok, který umožní realizovat následná opatření obecné povahy. Až ta mohou přispět ke zpomalení kůrovcové kalamity. Záměrně neříkám k zastavení, protože to už podle mě není na mnoha místech možné.

Jaká opatření by měla přijít?
Přístup k ochraně lesa se během kalamity musí měnit, za současné situace musí být úplně jiný, než jsme byli zvyklí po desítky let. To, co je dnes ale naprosto zásadní, je co nejefektivnější využití kapacit, které máme, protože jich máme málo. To znamená, že by se rozhodně neměly těžit kůrovcové souše, ze kterých kůrovec již vylétl. Ty můžou počkat, jejich těžbu je možné odložit. Podle mého názoru by měly být vytvořeny podmínky pro to, aby se nemusela dotěžovat kalamitní epicentra, kde již jen ztrácíme kapacity. Vlastníci lesů nesmějí rezignovat na nastalou situaci, protože minimálně na polovině území republiky má boj smysl a může přinést výsledky. Je potřeba aktivně vyhledávat napadené stromy a ty těžit a pečlivě asanovat. To je podstatné. Na internetovém portálu nekrmbrouka.cz jsme se pokusili přenést zásadní principy boje s kůrovcem do srozumitelné formy. Přibližně 300 tisíc drobných vlastníků lesů, často bez lesnického vzdělání, které u nás máme, se stará o třetinu lesů v České republice. Ti dnes očekávají instrukce a rady, jak se zachovat. Současná situace totiž obnažila fakt, že mnoho malých vlastníků není dostatečně informováno, jak mají rozvoji kalamity bránit. Přitom při současné hustotě populace kůrovce stačí, aby se na ochranu lesa „vykašlal“ jeden drobný vlastník nebo správce většího majetku na malém území, a může tím nastartovat zkázu lesů v širokém okolí. Asi tím nejpodstatnějším opatřením ale bude muset být odpovídající podpora státu.

Jaký je tedy další scénář?
S velkou pravděpodobností zůstane v letošním roce v našich lesích stát několik milionů krychlových metrů nezpracovaného kůrovcového dříví. Problematickou oblastí je například Vysočina, tam to budou stovky, spíše tisíce hektarů, které zůstanou v tomto stavu, protože nebude v silách vlastníků lesů dříví zpracovat. Podobná situace ale nastane i jinde. Dojde k odložení těžby sterilních kůrovcových souší, ale nepředpokládá se, že porosty zůstanou v bezzásahovém režimu. Očekává se, že tyto porosty budou dotěženy během příštích let v kontextu vývoje kalamity.
V důsledku ekonomických problémů vlastníků lesů daných propadem cen dříví lze bohužel očekávat také poměrně masivní přesun vlastnictví lesů. K tomu již v některých oblastech dochází a nelze tomu nijak zabránit. Bránit je ale třeba aktivitám pochybných společností a jedinců, kteří drobným vlastníkům lesů argumentují riziky vysokých pokut a kůrovcem napadené lesy se snaží vykupovat za absurdně nízké ceny blížící se nule. To je však nesmysl, i pozemky bez dříví budou mít vždy nějakou hodnotu. Cena vytěžených pozemků dokonce stoupá v posledních letech podstatně rychleji než cena lesních pozemků s porosty.

A jak to vidíš s obnovou lesa?
Z hlediska obnovy nás situace staví do naprosto nových podmínek, bude třeba zalesnit desítky tisíc hektarů kalamitních holin. Snahou bude v co největší míře využívat přirozenou obnovu, a to jak na kalamitních plochách, tak pod uschlými porosty. Reálně však hrozí, že budou vznikat velká území, která zarostou buření, ještě než se přistoupí k zalesňování. Uvažuje se o využití přípravných dřevin a mnoha dalších, řekněme nových postupech v obnově, tak aby nedošlo k degradaci ploch, abychom nepřišli o nejcennější části půdního profilu. Už dnes ale vznikají holiny, které mají rozlohu stovek hektarů, a teplota na povrchu země na těchto holinách dosahuje v létě 60 až 70 stupňů Celsia. Degradace může v kontextu větrné a vodní eroze proběhnout velmi rychle. Snahou všech vlastníků lesa by tedy měla být co nejrychlejší obnova lesa, byť současný směr úprav legislativy by měl umožnit odklad zalesnění až na pět let a zajištění kultur až na deset let.

To vše ale bude velmi finančně náročné a již dnes je zřejmé, že na to vlastníci lesů nebudou mít prostředky a kapacity…
To je bohužel pravda. Téměř jediným zdrojem financování lesního hospodářství a všeho, co se v lese děje, jsou tržby za dříví. Tyto tržby se u jehličnatého dříví propadly během krátké doby přibližně na polovinu dlouhodobého průměru. Týká se to všech vlastníků lesů a je jedno, jestli jsou soukromí, církevní, obecní, nebo státní. Všichni se dostali do ekonomických problémů a často již nejsou schopni ufinancovat běžný režim. Ekonomické dopady ovlivní všechny následné kroky v lesním hospodářství. Co se týče pěstební činnosti, již dnes se některé majetky dostávají do takové finanční situace, kdy jim tržby za dříví pokryjí náklady na jeho těžbu a přiblížení, ale už jim nezbyde plná částka na zalesnění a ochranu kultur. A již vůbec se nebavíme o tom, kde vezmou peníze na výchovu porostů. Když jsme v rámci aktivit platformy CZECH FOREST think tank počítali škody, které v našich lesích v důsledku kůrovcové kalamity vznikají, za rok 2018 jsme dospěli k částce téměř 20 miliard korun! Z toho 18 miliard byla ztráta na zpeněžení a budoucí produkci dříví. Tyto peníze v oboru chybějí a budou chybět. Je jasné, že bez adekvátní pomoci státu nebudou lesníci schopni lesy obnovovat a dál se o ně starat.

A to vše se děje v době, kdy u nás máme historicky nejvyšší stavy spárkaté zvěře. Na základě historických zkušeností z podobných, i když mnohem menších kalamit v minulosti dokážeme předpovědět, co se bude dít na pasekách, které se za pár let stanou mlazinami či zabuřenělými plochami s bujnou sukcesí a vynikajícími krytovými a potravními možnostmi pro zvěř…
Čím dál tím více vlastníkům lesů je jasné, že škody působené zvěří budou limitujícím faktorem obnovy lesů, a to i kolegům, kteří dříve tuto problematiku příliš nezmiňovali. Dnes si to opravdu většina lesníků začíná plně uvědomovat a vidí, jaký je to obrovský problém. Nedostatek financí na obnovu bude znamenat snahu o maximální využití přirozené obnovy lesa, která je nejlevnější. Bude to ale možné za vysokých stavů spárkaté zvěře? Za současné ekonomické situace nebudou peníze na ochranu porostů. Náklady na oplocení hektaru pozemku vycházejí na přibližně 30 tisíc korun. Náklady na ošetření nátěrem činí 10 tisíc korun na hektar. Odhady plochy lesů zdevastovaných kůrovcem nebo suchem hovoří o 50 tisících hektarech za rok 2018. Lze tedy logicky očekávat, že vlastníci lesů budou muset tlačit na redukci stavů zvěře a na úhradu škod působených zvěří. Rozhodně více než dnes.

Kalamita v Jeseníkách

Lze to interpretovat i tak, že tam, kde se dalo dosud ohledně škod působených zvěří přimhouřit oko a domluvit se, to dnes kvůli ekonomické situaci nebude možné?
Ano, to je reálné. Ekonomika dotlačí vlastníky lesa k tomu, že situaci z minulosti, kdy škody působené zvěří mohli tolerovat, protože lesní hospodářství nebylo pod takovým tlakem, si nyní nebudou moci dovolit. Ekonomický tlak na vlastníky bude v konečném důsledku velmi pravděpodobně znamenat i tlak na myslivost, zejména s ohledem na minimalizaci škod působených zvěří. S tím musejí uživatelé honiteb počítat. I když stát podpoří obnovu lesů, nelze spoléhat na to, že by mohl tolerovat významnější poškození obnovených ploch zvěří.

Mnozí uživatelé honiteb nejsou v situaci, kdy by si mohli dovolit platit vysoký nájem a k tomu velké sumy jako náhrady za škody působené zvěří. Dlouhodobě vůbec ne, ekonomicky by je to položilo. Pak by se ovšem také mohlo stát, že honitby v některých oblastech nebude kvůli škodám vůbec možné pronajmout. Zabývá se někdo těmito souvislostmi?
O tomto problému se ví, ale pokud je mi známo, zatím se stavy zvěře a nutností omezení škod zvěří v kontextu obnovy kalamitních ploch nikdo relevantně nezabývá. Natož pak očekávatelnými dopady na myslivost.

Protože dokážeme předpovědět, jaká situace nastane na rozsáhlých kalamitních holinách po zalesnění nebo přirozené sukcesi a obsazení těchto ploch zvěří, měla by se již dnes provádět příslušná opatření, která by v budoucnu umožnila lov zvěře. Mám na mysli například vytváření dostatečně širokých průseků, které usnadní střelbu. Pokud dojde k zapojení velkoplošných mlazin, zvěř z nich bude velmi obtížné dostat…
V diskusi o jednom z opatření obecné povahy se objevila myšlenka, že by na kalamitních plochách větších než dva hektary měly vzniknout nezalesněné plochy o šíři pět metrů, které by měly sloužit k lovu zvěře, a jsou diskutována i další opatření pro zjednodušení lovu. Tím, že na severní Moravě již několik let dochází k obnově kalamitních ploch, bude toto území určitým testem pro lesníky a myslivce, jak hledat rovnováhu mezi stavy zvěře a obnovou lesních porostů.

Velká část laické, ale i myslivecké veřejnosti si stále neuvědomuje, jak hluboké změny se jich dotknou. Jak se změní charakter honiteb, jak bude reagovat zvěř, jaký to bude mít dopad na myslivost. Nebo že třeba tam, kam se dosud chodilo na houby, myšleno do vysokého smrkového lesa, se dalších třicet let chodit nebude…
Na houby se nebude moci chodit i proto, že do části lesů bude muset být podle mého názoru z bezpečnostních důvodů zakázán vstup. Takové opatření lze očekávat, neboť pokud necháme v porostu stát kůrovcové souše, tak nikdo z vlastníků lesů nebude chtít pustit do těchto ploch veřejnost, protože oni nesou riziko za případné úrazy. To, že veřejnost nebude moci chodit na houby, je ale to nejmenší. Musíme si uvědomit vliv kalamity na ekologické funkce lesa, například zadržování vody. Lesy fungují jako klimatizační jednotka – snižují teplotu. To vše jsou věci, na které bude mít kalamita vliv, a jestliže již dnes bojujeme se suchem, tak obrovské kalamitní plochy můžou situaci ještě významně zhoršovat. Zároveň zvyšují riziko přívalových povodní. Obrovskou hrozbou je napadení porostů poblíž vodních nádrží, kdy nejde jen o to, že se do nádrží začne splavovat humus z půdy, ale může být narušena stabilita břehů. Rizik je spousta a je zřejmé, že současné dopady sucha a kalamity již nejsou jen problémem vlastníků lesa a lesníků, ale celé společnosti.

Lze se poučit z následků imisních kalamit v 80. letech, kdy došlo v Krušných horách k velkoplošnému odlesnění a následné obnově lesa, přičemž zvěř v těchto oblastech patří k zásadním faktorům obnovy lesa? V současnosti se v této oblasti se stejnověkými porosty vysázenými po imisní kalamitě loví nejvíce jelení zvěře v republice.
Dnes jsme v jiné situaci. Byť šlo v Krušných horách o obrovské plochy, dalo by se říci, že byly koncentrované na jedno území. V současnosti jsou kůrovcovou kalamitou zasaženy čtyři kraje, přičemž v případě dvou až tří jde o postižení poloviny rozlohy lesů. Lze předpokládat, že zvěř se po odlesnění uchýlí do míst, kde bude mít kryt. Tam bude působit škody a pak se vrátí na obnovené plochy. Tam, kde zvěře není tolik, dojde v pro ni ideálním krytovém a potravním prostředí k jejímu namnožení. Proto bychom dnes měli dělat vše, co je v našich silách, aby k tomu nedošlo. Současně bych se ale ještě vrátil k tomu, o čem jsme mluvili před chvílí. Pokud vlastníci lesů a lesníci budou tvrdě vymáhat náhrady za škody způsobené zvěří, mohlo by to mít devastující dopady nejen na současné uživatele honiteb, ale na celý systém myslivosti. Proto bych očekával konstruktivní přístup obou stran. Nedovedu si představit, že za situace, kdy by v některých oblastech republiky došlo k plošnému vypovídání smluv o nájmu honiteb ze strany uživatelů, budou vlastníci lesů schopni řešit myslivost ve své režii. Nebudou. Je potřeba, aby si obě strany uvědomily závažnost situace a snažily se společně hledat řešení. Vlastníci lesů se neobejdou bez myslivců, což však platí i naopak.

Jakou roli by měl mít za dané situace stát?
Jsem zastáncem toho, aby stát zasahoval do dění občanů a podnikání co nejméně, ale ve chvíli, kdy situace dosáhne rozměrů, které překračují jednotlivé rezorty a ohrožují celou společnost, už zde nikdo jiný než stát, kdo může něco efektivně udělat, není. A to platí jak pro kůrovcovou kalamitu, tak do značné míry i pro myslivost. Ta chvíle nastala a stát je tím, kdo musí začít konat a vytvořit podmínky pro zpomalení kůrovcové kalamity, ale i pro obnovu lesa včetně nového přístupu ke škodám působeným zvěří. Myslivce by měl objektivně informovat o změnách, které nutně přijdou. Stejným způsobem by měla působit na své členy Českomoravská myslivecká jednota a připravit je na budoucnost, která nebude pro všechny, kdo jsou přímo či nepřímo závislí na lesích, jednoduchá. Obecně se domnívám, že řešení obnovy kalamitních ploch a s tím související přístup ke zvěři musejí aktivně řešit lesníci společně s myslivci. Pokud totiž zvolíme strategii „ono to nějak dopadne“, může se nám velmi lehce stát, že na řešení ztratíme vliv. A obávám se, že neodborná řešení nemusejí být přínosná pro les ani pro zvěř…
Děkuji za rozhovor.
David Vaca

Rozhovor vyšel ve Světě myslivosti č. 4/2019.
Ilustrační foto archiv redakce a www.pixabay.com