Štědrý den po myslivecku

A pro potěšení přinášíme zamyšlení naší mladé čtenářky nad Vánocemi myslivců:

ZIMA
Každý vidí zimu jinak. Pro někoho je plná příležitostí, pro jiné zase plná zklamání. Myslivci mají v zimě plné ruce práce. Musí zakrmovat a řešit vše okolo zvěře. Odměnou jsou jim stopy, které vidí v čerstvě napadaném sněhu, což je pro ně kouzelná věc. Oku laika se zdá, že myslivec je bláznivý tvor, který v kdejaké stopě vidí poklad. Normální smrtelníci se v zimě netěší ze stop nebo snad z vysedávání v mrazu na kazatelně. Těší se, podle nich, z mnohem obyčejnějších věcí – horkého čaje, svařeného vína, sněhu, z dlouhotrvající tmy a chladného počasí.
Ale myslivec i běžný smrtelník mají jedno společné, a to jsou svátky vánoční. I ty však každý slaví jinak. Myslivec si Štědrý den nedovede představit bez procházky ke svému krmelci. Naopak smrtelník, když už se v mrazivém vzduchu odváží vytáhnout paty z domu a vyrazit po vzoru myslivců do lesa ke krmelci, určitě se nepyšní tím, co za zvěř mu tam přišlo, a když už chce poznat stopy, musí si vzít příručku, a to je pro myslivce věc nepředstavitelná. Tam, kde smrtelník porovnává obrázky z příručky se stopou, myslivec jen koukne a ví. Po příchodu domů si smrtelník uvaří čaj nebo grog a dělá naprosto běžné věci. Myslivec nejenže vaří čaj a grog, ale ještě konzultuje s ostatními myslivci, jaké stopy zvěře viděl.
Čím více se blíží příchod Ježíška, tím podobněji slaví smrtelník i myslivec. Smrtelník pod stromečkem najde ponožky nápadně podobné těm u manželky ve skříni. Myslivec pod ním také najde ponožky, jen s tím rozdílem, že ty jeho chrání před mrazem a mají zpravidla zelenou barvu.
No a co jsem tím chtěla říct? Že je jedno, jestli v zimě sedíš v teple domova, nebo chodíš po lese, hlavní je, že slavíš svátky tak, jak se ti to líbí.
Barbora Vernerová, 13 let