Stručný výčet témat, která jsou v otázce vlků nejdůležitější

Prof. RNDr. Petr Koubek, CSc. pro Ekolist, 12. 12. 2018:
„Existence prosperujících populací velkých šelem (aktuálně vlka) na území ČR je podmíněna řadou faktorů souvisejících s postoji myslivců na straně jedné a profesionálních ochranářů na straně druhé. Pokud se nestane nějaký zázrak, a na ten já vzhledem ke zkušenostem a věku nevěřím, tak existence vlka u nás, ale ono to platí pro celou střední Evropu, je nejistá. Argumentace obou stran pro i proti vlkovi je zatížena obrovským množstvím polopravd až lží. K argumentaci jsou používány jen ty informace, které se hodí. Např. ochranáři tvrdí že:

a) Vlk se postará o přemnoženou spárkatou zvěř, která způsobuje obrovské škody na lese i polních kulturách. Nejhorší v tomto směru je jelen evropský! I když je jelen hlavní složkou vlčí potravy, škody na lesích nemizí a vyskytují se v různé míře stále. Vlci využívají i jiné potravní zdroje! Jak ukazují výsledky potravních analýz, významnou součástí potravy vlka středoevropské populace je také srnčí zvěř a domácí hospodářská zvířata.
b) Myslivci tvrdí, a opírají se o tendenční články z německého mysliveckého tisku, že většina středoevropských vlků jsou odchovanci z různých domácích chovů a kříženci s domácími psy. Přitom analýzy stovek vzorků DNA jednoznačně prokázaly, odkud se středoevropští vlci vzali, že jsou v populaci vlci z Polska, Pobaltí apod. Monitoring vlků prokázal, že migrační cesty mezi těmito oblastmi jsou živé a vlci je využívají!
c) Někteří profesionální ochránci zlehčují změněné chování vlků projevující se ztrátou plachosti a nejsou ochotni připustit, že se může jednat o velice nebezpečný prvek chování, který je mimochodem první známkou onemocnění vzteklinou.
d) Velkým problémem je nečinnost a neschopnost orgánů ochrany přírody (viz beskydský medvěd 2018). Chceme, aby u nás žily velké šelmy, ale naše legislativa nepočítá vůbec s tím, že některé z nich (vlk, medvěd) mohou být člověku nebezpečné!
e) Škody způsobené vlkem, medvědem i rysem na hospodářských zvířatech a včelách stát hradí, ale pomalu a někdy ne ve výši, která odpovídá chovné hodnotě zabitého zvířete. Je to stát, kdo podepsal různé smlouvy a dohody zajišťující existenci velkým šelmám v Česku, musí to být stát, kdo ponese všechny náklady s tím související (elektrické ploty, stáje na noční ustájení, kafilerie, psi, zaměstnanci).

Bohužel ani připravovaný Program péče pro vlka obecného neřeší aktuální stav (na verzi PP odevzdané v roce 2016 na MŽP jsem se jako spoluautor podílel). Jeho poslední x té přepracování úředníky AOPK a MŽP je dokonalý úřednický text, který bude pravděpodobně pro myslivce, chovatele, obyvatele oblastí, kterých se daná problematika týká, a asi také Ministerstva zemědělství, nepřijatelný.“

Podle ekolist.cz, 12. 12. 2018., se svolením prof. Petra Koubka, redakce