Zkušenosti s napáječkami zvěře
- Kategorie: Myslivost
- Přidat nový komentář
Již patnáct let uplynulo od doby, kdy jsme v mysliveckém sdružení pochopili, že jedním z omezujících faktorů prosperity zvěře v naší příměstské, převážně polní honitbě je nedostatek vody. Máme v ní sice několik rybníků a potoků, ale do nich byly postupně zaústěny odtoky z čističek odpadních vod, jejichž funkčnost, a hlavně dimenzování vzhledem k počtu obyvatel byly mírně řečeno značně diskutabilní. Tomu odpovídala i kvalita vody v potocích pod nimi. Navíc vzdálenosti k těmto vodním plochám z mnoha oblastí honitby byly velké a zejména v plné vegetaci a například přes lány husté řepky pro zvěř těžko překonatelné.
POTVRZENÍ PRAXÍ I EXAKTNÍM VÝZKUMEM
Nedostatkem vody v podmínkách polní honitby trpí zejména drobná zvěř. Kdysi se zkušení myslivečtí praktici nejvíce obávali deštivého a chladného jara a začátku léta, kdy bylo po vyplavení zastuzeno mnoho bažantích a koroptvích hnízd a vlivem promáčení a následného prochladnutí uhynula velká část kuřátek. My jsme však již vypozorovali, že nejnižší stavy drobné zvěře v lovecké sezóně nebyly po deštivém jaru, ale naopak v extrémně suchých letech. Tyto naše zkušenosti potvrdil i vědecký výzkum tehdy docenta, nyní již profesora Jakuba Hrušky, který k nám často jezdil na hony a poměrně bohaté výřady zajíců využíval k odběru vzorků. Spolu se svými kolegy prováděl také přesné určení věku zajíců metodou zjišťování hmotnosti vysušené oční čočky. Bylo potvrzeno, že přežívá naprosté minimum zajíčků vržených v letních měsících. Je to logické. Po dozrání, respektive desikaci před sklizní se lány polních plodin mění v suchou step. Jak by asi dopadla samice s mladými v králíkárně krmená pouze suchým senem, bez misky s vodou?
UMĚLÉ JEZÍRKO
Prvním pokusem zajistit vodu v jedné oblasti, kde chyběla, bylo vybudování umělého jezírka. Kolega Lukáš Jandík dal na své náklady vybagrovat na nevyužívané ploše v jílovité půdě jámu o rozměrech přibližně 4 x 2 metry s hloubkou uprostřed asi 60 cm a pozvolně se svažujícími okraji, do které položil silnější nepropustnou fólii, jejíž okraje zatížil zeminou. Do vzniklé nádrže navezl vodu. Zvěř jezírko brzy objevila a využívala, ale následkem rozvoje sinic a řas poměrně rychle klesala kvalita vody, navíc po čase srnčí zvěř svými spárky na více místech fólii protrhla a voda unikla. Voda se zde později objevovala jen na kratší dobu po vydatnějších deštích, kdy to ovšem nemělo význam, protože na polních cestách byly kaluže.
NAPÁJEČKY Z KANYSTRŮ
Další z kolegů Milan Telyčka tehdy přišel s nápadem vyrobit menší betonové napáječky se zásobou vody v plastovém kanystru. Napáječka má dva díly. Jedním je základ zhotovený z betonové směsi opatřené jednoduchým armováním, do kterého je při jeho výrobě zapuštěn dnem vzhůru plastový kanystr. Beton je od okrajů napáječky oproti úrovni hrdla kanystru o několik centimetrů navýšen, takže se vytvoří vodní uzávěr, který uvolní další vodu až poté, kdy ji zvěř upije. K výrobě napáječky se nehodí jakýkoliv kanystr, ale pouze takový, který nemá hrdlo příliš nad úrovní horní strany. Lepší je světlejší, méně náchylný na ohřívání slunečními paprsky, a také částečně průhledný kvůli snadné kontrole hladiny vody. Napáječky jsme vyráběli v několika modifikacích. V některých byla nádržka s vodou tvořena rozříznutou PET lahví, jiné měly misku pro vodu vytvarovanou přímo v sušší betonové směsi. Nespornou výhodou tohoto typu napáječky jsou kromě jiného malé rozměry vodní plochy a tím i minimální odpar a zanášení nečistotami. Názornější než popis jsou připojené fotografie.
ROZMÍSTĚNÍ NAPÁJEČEK V HONITBĚ
Při rozmísťování napáječek zohledňujeme zejména tři kritéria. V prvé řadě vybíráme lokality, kde je voda nedostupná, nebo je dostupná jen například přes frekventovanou silnici, kde hrozí střety přecházející zvěře s motorovými vozidly a tím i ztráty. Za druhé se snažíme, stejně jako při umísťování přikrmovacích zařízení, jít s nimi „za zvěří“, to znamená do oblastí, kde se zvěř tradičně častěji vyskytuje. Třetím kritériem je dobrá dostupnost pro dovoz a doplňování vody, což je někdy s předchozími dvěma požadavky v určitém rozporu a je nutno hledat kompromis. Je li ve zvolené lokalitě strom nebo keř, využíváme jejich stínů.
DOPLŇOVÁNÍ VODY
Na napáječkách máme kanystry s objemem od dvaceti do třiceti litrů. Je samozřejmě nutné stav napáječek průběžně kontrolovat, protože zvěř chodí k napáječce opakovaně pouze za předpokladu, že je v ní nepřetržitě voda. K prázdné napáječce chodit přestane a nějakou dobu pak trvá, než pozdě doplněnou vodu znovu objeví. S výhodou využíváme dva identické kanystry pro jednu napáječku, protože je možno vyměnit prázdný za plný a doma například vyčistit odebraný kanystr tlakovou vodou. Jako výhodné se ukázalo plnění kanystrů vodou z obecního vodovodu, protože díky jejímu chlorování se v kanystrech méně tvoří řasy.
ZKUŠENOSTI S VYUŽÍVÁNÍM NAPÁJEČEK ZVĚŘÍ
Již po instalaci první napáječky, která byla přibližně před 13 lety umístěna v dohledu jednoho z krytých posedů, jsme mohli po několika týdnech od instalace opakovaně pozorovat zajíce, jak s jistotou známého cíle přibíhají k napáječce, a voda rychle ubývala. Během jediné hodiny byli zajíci u napáječky také pětkrát. To nás přesvědčilo a přimělo k výrobě dalších. Původní honitba byla sice v roce 2013 na žádost vlastníků pozemků zrušena a téměř čtyři roky jsme byli bez honitby, ale vodu do napáječek jsme nosit nepřestali. Od začátku roku 2017 máme pronajatou novou honitbu, která má méně než poloviční výměru oproti té původní. Plošnou hustotu rozmístění napáječek jsme však ještě zvýšili.
Protože mám rád přehled, od prvního roku počítám, kolik dvacetilitrových kanystrů s vodou za sezónu do jedné napáječky přinesu. Přestože drobné zvěře během čtyřleté přestávky, a tedy i nelovení predátorů výrazně ubylo, v posledních suchých letech spotřeba vody výrazně narůstá. V loňském roce jsem zaznamenal nový rekord, když zvěř vypila z jedné napáječky více než 280 litrů vody! Mimochodem, tato napáječka je na stejném místě třináctý rok, celá včetně kanystrů původní a funguje stále bezvadně. Na zimu kanystry stáhneme a betonové základny opřeme o strom nebo překlopíme.
Když jsme vloni přijali nového člena, Petra Angelova, jedním z jeho prvních úkolů bylo vyrobit a instalovat napáječku. Protože se chtěl přesvědčit o smysluplnosti svého konání, na přechodnou dobu k ní umístil fotopast. Výsledkem bylo, že během jednoho měsíce vyrobil a instaloval do jiných míst další dvě napáječky. Fotopast totiž pořídila v krátké době velké množství fotografií, které prokazují zájem zvěře o vodu. Je na nich pestrá škála živočichů včetně užitkové a dravé zvěře a běžně také zpěvné ptactvo. Asi nejzajímavější jsou dva snímky pijící srny, které od sebe dělí časový úsek půldruhé minuty. Když na počítači překlikneme z jednoho snímku na druhý, můžeme pozorovat, jak ve třicetilitrovém kanystru ubudou přibližně dva centimetry vody a srně se zároveň „zvětší břicho“.
VODY JE MÁLO A MŮŽE BÝT HŮŘ
V celé republice, naši honitbu nevyjímaje, byly v 70. a 80. letech minulého století provedeny plošné meliorace, které odstranily často poslední zbytky zamokřených míst. Dnešní způsob zemědělského hospodaření s omezeným sortimentem pěstovaných plodin, desikací před sklizní, průběhem žní během několika týdnů a následnou plošnou desikací rostlin vzešlých z výdrolu na velkou část vegetační doby jen prohlubuje kritický nedostatek vody v krajině a její dostupnost pro zvěř v mladých zelených rostlinách. Ideální by samozřejmě byly změny uspořádání krajiny a změny zemědělského hospodaření radikálními úpravami dotační politiky. Někde se daří i budování prvků, které zadržují vodu. Konkrétně v naší oblasti s extrémně intenzivním zemědělským využíváním se to však jeví jako zcela nereálné. Vzhledem k předpovědím klimatologů musíme také počítat s tím, že suchá léta budou pokračovat. Chceme li tedy pozvednout stavy zvěře v polních honitbách, je doplňování vody jednou z nutných podmínek. Ostatně, budování napajedel patří také mezi aktivity, na něž je možno u krajských úřadů čerpat dotace. Instalaci betonových napáječek se zásobou vody v plastových kanystrech můžeme po našich zkušenostech vřele doporučit.
Autor:
Ing. Pavel Černý
Myslivecké sdružení Sluhy, z. s.
Foto archiv Petra Angelova
Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 6/2019