Anketa: dopady plošného zákazu používání střeliva s obsahem olova na myslivost

Plošný zákaz používání brokového i kulového střeliva s obsahem olova k lovu zvěře by byl z hlediska myslivosti významným krokem, neboť za olovo neexistuje stoprocentní náhrada, co se týče jeho vlastností a účinků střel, v nichž je obsaženo. Pokud k zákazu dojde, je třeba počítat s tím, že to bude mít vliv na výkon práva myslivosti a na mysliveckou komunitu v České republice. Respondentů naší ankety jsme se zeptali na to, jak hodnotí záměr Evropské komise a jak významný dopad by případný zákaz uvedeného rozsahu mohl mít na myslivost.

Ing. Jiří Janota, předseda ČMMJ, aktivní lovec
ČMMJ zaslala v lednu letošního roku společně s Ligou Libe, rybářskými svazy a některými střeleckými organizacemi společné prohlášení a výzvu adresovanou premiérovi a vládě České republiky, Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky a bezpečnostní radě státu, v níž jsme jednoznačně odmítli regulaci používání olova ve střelivu v nejbližších letech.
Mnohé závěry Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) jsou neobjektivní, nerelevantní, tendenční a cíleně zavádějící, založené na předpokladech vytržených z kontextu. U některých chybějí odkazy na výzkumy a zdrojová data nebo uvedené zdroje nelze ověřit.
Ve zmíněném prohlášení jsme upozornili i na dopady případného zákazu použití olova s jeho možnými velmi negativními důsledky na výkon práva myslivosti. V současné době neexistuje cenově srovnatelná náhrada olověných střel. Pokud bychom měli začít používat ocelové střelivo, dá se předpokládat, že bude docházet k větší ranivosti zvěře a ke zvýšenému počtu postřelených a nedohledaných, resp. nedosledovaných kusů. Vzhledem k tomu, že ocelové střely se po nárazu do těla zvěře nedeformují a nechovají tak jako střely s obsahem olova, můžeme očekávat zvýšené množství nekontrolovaně se odrážejících střel a s tím spojené významně větší riziko ohrožení účastníků lovu. Poměrně významně dojde ke zvýšení opotřebení loveckých zbraní.
ČMMJ požaduje po Ministerstvu životního prostředí zpracování studie, která by posoudila vliv olova na životní prostředí a na zdraví občanů v České republice.
Jsem přesvědčen o tom, že v případě prosazení zákazu používání olověného střeliva v České republice poklesne počet osob oprávněných vykonávat právo myslivosti. V následujících letech nás přitom čeká náročný úkol v podobě snížení stavů spárkaté zvěře a výraznější úbytek myslivců by mohl představovat citelný problém pro řešení škod působených spárkatou zvěří na lesních pozemcích a zemědělských kulturách.

doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D., pedagog na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně
Po delší době se opět, a tentokrát s velkou intenzitou, začalo diskutovat o olověných střelách. Pro naše životní prostředí i zdraví sice existují důležitější témata, ale na tom aktivistům a politikům nezáleží. Teď chtějí řešit toto a my na situaci musíme reagovat. To, že je olovo pro své vlastnosti obtížně nahraditelným materiálem pro výrobu střel, je nesporné. V podstatě pouze u kulových nábojů jsou k dispozici adekvátní náhrady, sice za mírně vyšší cenu, ale ta v tomto případě není zásadní. Mnohem horší situace je u brokových nábojů a zatím zcela nevyřešené jsou malorážky a vzduchovky.
Pokud bude použití olověných střel zakázáno, myslivosti se to určitě dotkne, nicméně bude záležet na tom, o jak striktní zákaz půjde, resp. jestli se podaří najít rozumný kompromis. Nejsem lobbista ani politik, mé zamyšlení tedy není ovlivněné tím, že bych chtěl něco za každou cenu prosadit. Proti olovu jsou dva zásadní argumenty: ohrožení životního prostředí a ohrožení zdraví konzumentů zvěřiny. Pro životní prostředí je prokazatelně riziková střelba broky u vodních ploch a následné otravy vodních ptáků. Ostatní střelba významné riziko nepředstavuje, i když také při ní kontaminujeme životní prostředí a nikdo ho po nás už nikdy nevyčistí. Pokud jde o zdraví konzumentů zvěřiny, každá olověná střela při průchodu tělem zvěře kontaminuje okolí střelného kanálu. Velký problém může nastat u broků, pokud je zvěř hodně zasažena, a u nekvalitních kulových střel, které se svlékají a tříští. Je sice pravda, že vzhledem k obsahu olova z konzumace zvěřiny bezprostřední ohrožení zdraví nehrozí a riziko se dá významně eliminovat tím, že zasažené části zvěřiny vyhodíme. Na druhé straně je ale přece naší snahou maximální péče o kvalitu zvěřiny jako potraviny a olovo nám to kazí.
Na základě výše uvedeného jsem zkusil subjektivně nastínit negativní dopady zákazu olověného střeliva jak na zdraví a prostředí, tak na myslivost. Z připojené tabulky mi vychází, že omezení u sportovní střelby se myslivců příliš nedotkne s výjimkou malorážek a vzduchovek. V těchto případech bychom však měli být solidární se sportovci a trvat na povolení olova. Vždyť jejich střely se dají zachytávat a recyklovat. Kulová střelba by zákazem dotčena v podstatě nebyla, náhrady jsou vyzkoušené. Problém bude u brokové střelby, a to s účinností náhražek. Nutno však přiznat, že broková střelba prostředí kontaminuje více. Jedna rána znamená 30–40 g olova, a za den jich vystřelíme i více než kulových za celý život. Navíc brokovnicemi lovíme především uměle odchovanou zvěř. Každý bude mít samozřejmě jiné preference, ale možná by stálo za to, abychom vedle striktních požadavků na zachování současného stavu měli nachystány i ústupky, které nás tolik nepostihnou a budou řešit to podstatné.

Negativní dopady zákazu používání olověného střeliva

Dopad zákazu: 0 = žádný; * malý; ** významný; *** velký

Ing. Martin Helebrant, MBA, odborný publicista, aktivní lovec
Olovo jako balistický materiál je jen velmi obtížně nahraditelné. V podstatě všechny známé náhražky jsou buď neekonomické, nebo nemají potřebné vlastnosti. Náhrada olověných broků ocelovými prokazatelně vede ke zvýšené četnosti poraněné a zmrzačené zvěře, ocelový brok má prostě jiné průřezové zatížení. U kulových střel lze asi olovo nahradit, ale za cenu citelně zvýšených nákladů. V mnoha rážích se však zatím bezolovnaté střely ani nevyrábějí. Jak nahradit olovo například u ráže .22 LR nebo u vzduchovky, nevím. Přitom zbraně obou těchto ráží jsou ideální k získání střelecké zdatnosti. Pokud olovo zůstane zachováno jako balistický materiál pro sportovní střelbu, ptám se po účelu a smyslu zákazu.
Ano, ve tkáních zvěře ulovené olověnou střelou zůstávají stopová množství olova. Jsou ale opravdu tak fatální? Nejsem lékař, ale prosté „gůglení“ mi ukazuje (jako zdroj akceptuji jen odborné weby, např. WikiSkripta Univerzity Karlovy), že s nebezpečností olova požitého se zvěřinou z kusu uloveného olověnou střelou to nebude tak horké. Trávicím traktem se vstřebává olovo jen asi z 8 %, poločas rozpadu olova v krvi je přibližně 30 dní a z těla odchází převážně močí (zdroj D. Pelclová: Nemoci z povolání a intoxikace, 2006). Neznám profesionálního lesníka nebo vášnivého lovce vykonávajícího myslivost ve volném čase, který by se takto otrávil nebo aspoň lehce intoxikoval. A že se někteří živí skoro výlučně zvěřinou! Existuje nějaký přehled takto postižených? Nebo jde o pouze hypotetické riziko? Tady nemluvíme o každodenní expozici masivní dávkou olova jako u „colicy pictorum“ v dávné minulosti (chronická otrava olovem, kterou trpěli malíři a výrobci hrnčířského zboží za starého Říma, kteří byli denně vystaveni silné intoxikaci olovem obsaženým v barvách – pozn. red.), ale o občasném výskytu, navíc s expozicí pronikavě klesající s rostoucí vzdáleností od střelného kanálu.
Smysl zákazu jasný není, jeho dopadů se ale obávám. Výrazné zdražení střeliva, následný pokles počtu vystřelených nábojů a střelecké zdatnosti lovců a s tím vyšší pravděpodobnost poranění či zmrzačení zvěře. Pokud se současně ponechá možnost používat olovnaté střelivo pro sportovní účely, vznikne další šedá zóna a cesta k nesmyslné kriminalizaci běžného občana, myslivce či lovce. Myslivost je v mých očích jednou z mála forem udržitelného využívání životního prostředí a k tomu patří neoddělitelně i lov, tedy humánní usmrcování zvěře. Olověnými nebo olovo obsahujícími střelami se loví již několik staletí a osvědčily se. Co se změnilo, že je teď najednou chceme zakázat? Čemu a komu má zákaz prospět? Není to jen šikovná obezlička, jak zbavit občana zbraně a jak nepřímo sankcionovat dosud legální chování ve jménu nějakého nového alarmistického „boha“? Opravdu už neplatí obyčejný selský rozum? Odpověď si musí najít každý sám. Obávám se, že tady nejde o téma odborné, ale politické. Chceme li si však zachovat své koníčky, musí je potom jeden každý z nás před zásahy politiků hájit. V případě zbraní jsme to (snad) dokázali. Pokud nám seberou olověné střely a nikdo z nás proti tomu nic neudělal, nemáme právo nadávat na „Brusel“. Za „křivou hubu“ si můžeme sami, ne zrcadlo.

Tomáš Snížek, předseda představenstva ARMS CZ, a. s., aktivní lovec
Asi první, co mě ve vztahu k této otázce napadne, je, jaký význam má toto opatření a kdo nebo co za tímto návrhem skutečně stojí. Olovo je běžně se v přírodě vyskytující kov a lidstvo jeho unikátní vlastnosti využívá stovky let. Současně si nevybavuji nikoho, kdo by rozdával zvěřinové recepty typu „divočák na olovu” nebo si liboval v tom, jak si brokem doplnil chybějící výplň zubu. Navíc, pokud v přírodě najdete starší olověnou střelu, bude potažena šedavou oxidační vrstvou, která olovo de facto zakonzervuje. Nejsou uváděné důvody spíše zástupné a skutečnou pohnutkou je jen další krůček směřující k plošnému omezení zbraní?
Ačkoliv je hrozba nařízení reálná, výrobci zbraní a střeliva jsou zatím relativně v klidu. Anebo jsou možná zoufalí, ale nedávají to najevo. Materiál pro výrobu střel, který není toxický a současně bude mít pro lov potřebné vlastnosti, bude ohleduplný k vývrtům hlavní a bude cenově dostupný, totiž podle všeho stále nebyl nalezen. Ano, první vlaštovky se již objevily a významní výrobci střeliva se snaží již nyní nabízet alternativy. Prodejní čísla jsou však velmi malá, výběr ráží omezený a chuť střelců opustit staré dobré olovo minimální. Všichni máme v živé paměti problémy, které přineslo nedávné nařízení používat ocelové broky. Střelci s nimi mají velmi špatné zkušenosti a logicky se něčeho podobného obávají i v souvislosti s kulovým střelivem. Ostatně s neustále rostoucí vzdáleností, na kterou se střílí, se zvyšováním denního a zejména nočního výkonu optických přístrojů a s předpokládaným brzkým schválením používání tlumičů je prostě důležitý výkon, který je u současných alternativ olova přinejmenším diskutabilní. Ti, kteří nějakou alternativu zkusili, si obvykle stěžují na nedostatečnou deformaci střely, na tvorbu podlitin u lovené zvěře a na častější dosledy.
Těžko hodnotit, nakolik jsou uvedené závěry vypovídající – vystřílení jedné krabičky nábojů s alternativní střelou a následný úprk k předešlému střelivu patrně objektivní sondou nebude. Současně nás však tito zákazníci žádají, abychom jim v případě, že se „něco bude dít“, dali včas vědět a rovnou jim objednali několik kartonů osvědčeného střeliva do zásoby. Jeho pořízení na mnoho let dopředu je nejčastější reakcí velké části zákazníků.
Vliv alternativních střel zejména na vývrt hlavně je poměrně složité téma, dlouhodobé zkušenosti zatím nejsou. Alternativní materiály mají obvykle menší hustotu, takže při zachování tvaru a rozměru střely chybí potřebná hmotnost. To se následně „dohání“ rychlostí, úpravou hrotu střely, tvorbou inovativních deformačních zón a podobně. Těla střel jsou pak často kvůli snížení zátěže hlavně různě upravována, hledají se nové povrchové úpravy snižující tření/opotřebení hlavní. Chybí typická elasticita olova, které umožňuje poměrně přesnou střelbu i ze zbraně se značně opotřebeným vývrtem, což je u tvrdých homogenních střel víceméně vyloučeno.
Pokud budeme vycházet z obecné pravdy, že pro přesnost kulových zbraní je klíčové vhodně zvolené střelivo a že konkrétní zbrani musí střelivo „chutnat“, nečeká nás se zavedením zákazu olova momentálně nic dobrého, neboť při hledání náhrad za něj není z čeho vybírat. Pokud by se vhodný materiál nepodařilo najít, u nových zbraní by v budoucnu pravděpodobně připadala v úvahu řada nutných technických změn, aby je bylo možné s bezolovnatým střelivem efektivně a především dlouhodobě používat.

Ing. Martin Šlechta, sportovní střelec z brokových a kulových zbraní, aktivní lovec
Pro záměr Evropské komise plošně zakázat používání olova ve střelivu jsem nenašel žádné pragmatické odůvodnění. Podivuji se tomuto tématu s mnoha nedořešenými otazníky. Proč ho úředníci v Bruselu chtějí řešit nyní, když nemáme náhradu a neznáme dopady zákazu? Jako by neměli na práci důležitější věci. Jako by neexistovaly problémy s mnohonásobně závažnějšími dopady na společnost a daňové poplatníky (například pomoc při řešení kůrovcové kalamity), s obrovskými ekonomickými i ekologickými dopady. Řeší se témata, která se hodí politicky, a ne pragmaticky.
Zákaz jsem se snažil posoudit z různých stran – z pohledu ekologického, ekonomického, z hlediska bezpečnosti, z pohledu etického i z pohledu dopadů na obranyschopnost, sportovní střelbu a zacházení se zbraní.
Myslivci a lesníci byli prvními ekology – lidmi, kteří měli starost o obhospodařovanou krajinu, již nějakým způsobem spravovali, snažili se pomáhat rovnováze v přírodě, a myslím, že budou i mezi prvními, kdo se bude zasazovat o to, aby se v přírodě nepoužívaly škodlivé látky, které lze nahradit látkami přírodními nebo neškodlivými. Máme však náhradu za olovo? Takovou náhradu, která bude méně škodlivá a méně nebezpečná, než je olovo, jež se podle ověřených zkušeností zapouzdří a neznečišťuje okolí? Jsou slitiny zinku, mědi anebo vzácných kovů, které mají olovo nahradit, méně škodlivé? Podle mého názoru je ve hře ještě mnoho otazníků k radikálním krokům. Ten správný čas na toto téma by měl nastat, jakmile budeme mít ekologicky odpovídající plnohodnotnou náhradu.
Z ekonomického pohledu je zatím jakákoliv použitelná náhrada olova dražší. Cena se pak negativně projevuje v dalších dopadech, o kterých se ještě zmíním.
Pokud jde o bezpečnost, má olovo vynikající deformační vlastnosti a schopnost předávat energii. Jakákoliv náhrada, kterou jsem kdy testoval, vykazovala horší odrazivost nebo tříštění, a tím je nebezpečná jak pro uživatele, tak pro jeho okolí – pro provoz střelnic, pro výkon práva myslivosti, pro policejní zákrok atd.
Z pohledu etického mohu říci, že jsem testoval homogenní neolovnaté střely různých významných výrobců a jejich výkon, přesnost a ranivost se mi líbily. Nastaly však chvíle, kdy jsem zaznamenal některé nedostatky oproti klasické střele s olověným jádrem. Při lovu hus, kachen, zajíců a bažantů je rozdíl ještě markantnější a riziko poranění zvěře je mnohem větší. Lov má přitom probíhat humánně a eticky, lovenou zvěř je nutné co nejrychleji usmrtit.
Zákaz střeliva s olovem a jeho náhrada směsí kovů bude znamenat zvýšení jeho ceny. To bude mít vliv na trénování, ať už ve sportovních olympijských i neolympijských disciplínách, tak v loveckých disciplínách, jak kulových, tak malorážkových a brokových. Bude se trénovat dráž, tím pádem i méně, a rádoby ekologické rozhodnutí odnese zvěř a následně myslivci v očích veřejnosti. A jaký smysl má rozhodnutí, které počítá s výjimkou, ač ještě ani nebylo přijato? Mám na mysli uvažovanou výjimku pro náboje pro armádní účely. Pokud se chceme chovat ekologicky, jednejme s rozumem a všichni. Pokud nemáme lepší náhradu, pracujme na tom, abychom ji našli, a než ji najdeme, nenuťme se do rozhodnutí, která nic pozitivního nepřinesou.
Anketa byla zveřejněna ve Světě myslivosti č. 11/2019.