Za chalupou je medvěd! (Květy)

Naši východní sousedé se potýkají s medvědy. Myslivci doporučují jejich odstřel, ochranáři je brání. A to i přesto, že se chlupáči čas od času do někoho zakousnou a horaly chodí "navštěvovat" téměř až domů.

Malá vesnička Stankovany, údolí Váhu nedaleko Ružomberka pod Nízkými Tatrami. Koncem léta jsme se tam zajeli podívat v souvislosti s případem nedávného útoku medvěda na člověka. Že bychom se ale s řáděním obávaného chlupáče sami setkali, to jsme pokládali za štěstí srovnatelné s výhrou v loterii. "Dnes tam zase byl, známému zničil přímo u domu úl," vyvedl nás hned z omylu jeden z místních, jenž nám na křižovatce vysvětloval jak se dostat k obci. "Však uvidíte!" smál se a přál nám hodně zdaru.

Chránění, ale přemnožení

 Od začátku léta se i v našich novinách objevovaly informace, že na Slovensku řádí medvědi a občas napadají lidi. Myslivci hořekují, že je to způsobeno přemnožením šelem. Podle odhadů se po celém území pohybuje kolem 800 kusů (optimálně by jich měla být polovina). Přičinily se o to ochranářské organizace, protože před lety lov omezily. Ve 30. letech minulého století totiž žilo na Slovensku asi jen 60 medvědů. O současném přemnožení je přesvědčen například šéf Státní ochrany přírody Ján Mizerák, jenž v tisku několikrát navrhl kolem 400 medvědů postřílet. To se nelíbí například Robinu Riggovi, Britovi, který na Slovensku divoká zvířata zkoumá. Domnívá se, že myslivci vyvolávají zbytečnou paniku. Proti regulaci jsou i Poláci: bojí se narušení rovnováhy mezi zvířaty na jejich straně Tater. Těžko soudit, která strana má pravdu. Rizika jsou ale patrná: medvědi mají zúžené teritorium, a proto se stahují k lidem přímo do vesnic.

 Po stopách

 "V noci mě vzbudil, nemohl jsem dál spát," líčí čerstvé zážitky Lukáš Ciglan (16) ze Stankovan a ukazuje rozbitou výplň u dveří domku, ve kterém bydlí s rodiči. "Lekl jsem se. Medvěd se kolem půlnoci dobýval dovnitř a tlapami rozbil sklo. Poválel se v trávě a převrátil úly. Už ani nevím, kolik bylo hodin, když se konečně přehoupl přes plot a zmizel." "S Lukášem jsme byli docela vystrašení!" říká matka chlapce a ukazuje na rýhy od drápů, které zůstaly na rámu dveří. Že nejde o přehnanou historku, potvrzuje starosta obce Ján Tatár. Během týdne už dostal třetí oznámení o škodě způsobené medvědem. Před dvěma dny v jiné zahradě šelma převrátila dva úly a vyžrala včelstvo, jindy napadla stádo ovcí. Místní se bojí chodit na houby a i kurážní chlapi se po okolí raději pohybují ve skupinkách se psem. "Nejčastěji lidé zvíře spatřili v chatové oblasti," říká starosta. "A to v noci nebo nad ránem. Šramotí a lidi vzbudí."

 Chyťte ho pod krkem!

 Setkání se šelmou zažil na vlastní kůži Peter Plichta (54), který bydlí asi kilometr od Stankovan. Když šel počátkem července se svou dcerou (25) po cestě za řekou, potkal dospělou samici. Vrhla se na něj a zakousla se mu do stehna. "V tom šoku to ani nebolelo," prohodí, jako by nešlo o nic vážného. "Však jsem se s medvědy setkal za život víckrát. Pravda, tahle potvora mě překvapila. Sevřel jsem ji tedy pod krkem. Pustila se a zmizela, pak jsem jel do nemocnice." Peter Plichta si nechce stěžovat. Jen tak něco ho prý nezaskočí. Jizvy, jež mu už asi nikdy nezmizejí, vnímá jako souhru okolností. Přesto si myslí, že medvědů je dost. Riziko roste. Neštěstí se podle něj stalo proto, že se medvědice lekla. Bála o svůj život nebo o mládě, které mohlo být někde v okolí. O tom, jak se člověk snadno dostane do potíží, nás v hostinci poučil místní dělník. Šelma zaútočí, pokud se ocitnete ve špatném postavení mezi samcem a samicí nebo samicí a mládětem. Ti můžou být od sebe vzdálení třeba 200 metrů. Rozhodující je, kam se pak dáte na ústup. Vždy se musíte vzdalovat!

 Setkání

 Takové rady ale většinu obyvatel neuklidní. "Bojíme se chodit na pole," stěžují si starší ženy, které za vsí vykopávají brambory. "Jen se koukněte kolem trati, zase tam jsou stopy. Chodí tu. Ochranáře bychom hnali. Copak člověk je méně než zvíře?" Muž, který dělnice doprovází, podotýká, že jde i o zničený majetek. Rozčiluje se, že škody, které na Slovensku způsobí chráněná zvířata, stát nezaplatí. Je k tomu třeba speciální pojistka. Snad kvůli ujišťování obyvatel ze Stankovan, že medvěd se za tmy zase objeví, jsme se rozhodli v autě na okraji vsi přečkat noc. Zahlédnout šelmu ve volné přírodě se poštěstí málokdy. Číhali jsme v místě, kde stojí chalupa s rozbitou výplní dveří. Tudy prý chlupaté mládě většinou přichází, což dokazují i nalezené otisky tlap na lesní cestě. Podle myslivců shání potravu, navíc je osiřelé. Asi do jedné hodiny v noci se dlouhé čekání zdálo zbytečné, pak začal za plotem jednoho pozemku štěkat pes. Byl jako pominutý. Rozsvítila se i některá okna. Netrvalo dlouho a na rozcestí byl patrný pohyb! Až krátké mihnutí pod lampou nás přesvědčilo, že tam právě po čtyřech přeběhl medvěd, ale hned zase zmizel v porostu směrem k lesu.

Ján Gejdoš: "Dýchá se mi lépe."

Loni v srpnu ho napadl medvěd a zcela mu znetvořil tvář. Neměl nos ani ústa, oči mu visely z důlků. Jako zázrakem přežil a lékaři mu vytvořili obličej nový! Jána Gejdoše jsme v Liptovských Sliačích navštívili počátkem roku. Od té doby prodělal další dvě operace a s následky zranění pořád bojuje.

S hrdinou se setkáváme v ružomberské nemocnici, kde v doprovodu manželky čeká na sérii vyšetření. Má sluneční brýle, pod nimi náplast s polštářkem přes levé oko, které mu slzí a bolí ho už při menším průvanu. Jeho tvář je stále znetvořená, drobné změny k lepšímu ale patrné jsou. Lesník celkově působí vyrovnaně. "Nic jiného mi ani nezbývá," říká. "Jinak bych už nemohl žít!" Obíháním lékařů tráví dnes dlouhé hodiny. Na to si už zvykl. Vyšetřili mu dnes břicho a odpoledne se dostává také na krční kliniku, kde si pokroků všímá primář Peter Rac. Napadeného muže sice neoperoval, vývoj případu ale dobře zná. "Vidím, že ten nos nám nechce držet," říká Peter Rac, když v ordinaci prohlíží tvář Jána Gejdoše. "Není pořád zvednutý tak, jak bychom si přáli." "Dýchání se zlepšilo, pane doktore, ale ještě to není ono," odpovídá lesník. "Oko mi také pořád slzí a pálí." Lékař pacientovi vysvětluje, že to souvisí se slznými cestami, které mu nefungují optimálně.

 Slzy a nos zlobí

 Ján Gejdoš utrpěl rozsáhlé poranění obličejových kostí a měkkých tkání. Od úst k čelu měl odtrženou tvář, kosti obličeje a nosu rozdrcené. K tomu měl porušené slzné cesty. Nezemřel proto, že mu medvěd naštěstí nepřekousl žádnou tepnu. "Stěžejní byla hned ta první záchranná operace na krčním oddělení," vysvětluje Peter Rac. "Tehdy dal kolega Marián Sičák dohromady celou tvář, některé obličejové kosti se lékařům pod jeho vedením podařilo nahradit titanovými destičkami. Bylo to devadesát procent úspěchu, jinak by pan Gejdoš musel následně prodělat mnohem více plastických operací." Po několika týdnech oční specialisté a plastičtí chirurgové lesníkovi zdvihli a zkrátili víčka. Letos v březnu následoval další zákrok: lékaři pacientovi vzali z ucha část chrupavky a použili ji ke zpevnění nosu. Cílem bylo zdvihnout ho a také zprůchodnit dýchací cesty. Zároveň poopravili zdeformovaný ret. V květnu pak pracovali opět oční specialisté: v nemocnici v Banské Bystrici se snažili povytáhnout přepadlé víčko na levém oku. Použili k tomu šlachu z předloktí levé ruky postiženého a voperovali mu ji do víčka, které teď může mírně zvednout zvrásněním čela. "Nyní je třeba s operacemi na čas přestat a nezatěžovat organismus," vysvětluje Peter Rac. "V budoucnu se může ještě plánovat mírné zlepšení nosu a hlavně korekce průchodnosti slzných cest. Panu Gejdošovi totiž slzy neodtékají kanálky směrem do nosní dutiny. Proto má oči stál zalité."

 Medvěd je víc než člověk?

 Zprávy o napadení dalších lidí medvědem lesník bedlivě sleduje. Při každém případu ho zamrazí v zádech. Nočních můr se asi nikdy nezbaví. Pořád si dokáže zuřící obludu živě vybavit. "Vůbec jsem nevěděl co dělat. Řev zuřícího medvěda, ta obrovská tlama, no bylo to něco hrozného. I já křičel z plna hrdla. Ani nevím, kdy mi ukousl palec," popisoval nám před půl rokem. "Nechci být ale hrobař medvědů!" říká teď Ján Gejdoš s odstupem času. "Necítím k nim nenávist, do našich lesů a na Slovensko vůbec patří. Jejich počet by se měl ovšem zredukovat." Lesník zmiňuje fakt, že kdykoli dojde k zabití medvěda člověkem, na místo se sjedou policisté, ochranáři a událost vyšetřují. "Nevím, jestli mají mít takové výsady. Já dodnes děkuju Bohu, že jsem tehdy přežil," opakuje, když s ním k večeru procházíme osudnou cestou v horách. Kousek od místa útoku vytvořil pomníček s květinami a obrázkem Panny Marie. V textu jí děkuje a skládá hold. Shodou okolností tak učinil na místě, kde před 50 lety zahynula dívenka, protože se na ni při dřevorubeckých pracích zřítil strom.

 V Německu poplach!

 Počátkem srpna se ve schwarzwaldské oblasti poblíž města Titisee- Neustadt rozkřiklo, že místní spatřili medvěda. Do lokality se okamžitě sjeli policisté a začali v lesích pátrat. Nakonec však zjistili, že paniku vyvolala velká plyšová atrapa. Nešlo přitom o čin vtipálka: umělé zvíře do lesa umístil tamní lukostřelecký klub jako cvičný terč.

Letošní útoky medvěda

30. července - Nedaleko obce Sebechleby na středním Slovensku medvěd vážně zranil myslivce, který šel do lesa na obchůzku. Muž (40) skončil v nemocnici a podstoupil složitou operaci oka.
 8. července - U obce Stankovany v okresu Ružomberok se s chlupatou šelmou setkal 54letý muž. Zvíře se mu zakouslo do stehna.
17. června - Téměř 200kilogramová medvědice napadla houbařku u Popradu. Žena naštěstí skončila jen s oděrkami, protože její manžel bodl zvíře do krku. Medvědice se zalekla a utekla.
 31. května - Poblíž středoslovenské obce Jastrabie v Kremnických horách medvěd napadl lesní dělnici (30). Čtyřikrát se jí zakousl do kotníku. Poté utekl, protože žena si duchapřítomně lehla na břicho.

DAVID KALCŮ

Foto - Lukáše Ciglana vyděsil medvěd, který se v noci dobýval do domu. Na rámu dveří jsou stopy jeho drápů
 Místní lidé už stopy huňáčů dobře poznají
Úly jsou oblíbený terč medvědích nájezdů
 Útok rozzuřené šelmy přežil jen zázrakem
 "Rozhodující byla první operace," říká Peter Rac
 Petra Plichtu kousla medvědice do nohy
Na místě útoku pověsil Ján Gejdoš obrázek Panny Marie
Snímky DRAHOSLAV RAMÍK