Ne radaru! (Haló magazín)

Pro svoji mohutnost, vznešenost a vzácnost jelen vždy patřil k nejvíce obdivované zvěři našich lesů. Králem je nazýván pro svoji velikost a paroží, připomínající jistý m způsobem královskou korunu. Jeho lov byl dříve výsadou králů, knížat a jejich loveckých družin.
O jelení zvěři se píše ve starých kronikách, stala se předmětem mnoha bájí, pověstí,říkanek, rčení, písní a her. Všichni si pamatujeme pohádky z dětství, v nichž jelen nebo laň představují tajuplnou, až zázračnou bytost.
Většina lidí živého jelena ve volné přírodě nikdy nespatřila. Jak by také mohla, vždyť jelen se cítí nejbezpečněji v hustě zalesněném přírodním prostředí. V poslední době se chov jelenů a také daňků sice rozšiřuje, zpravidla však v nevyhovujících, pro zvěř velmi stresujících obůrkách, v nichž je spíše degradována na domácí hospodářské zvířectvo, které má produkcí zvěřiny, paroží a dalších trofejí při odlovech nebo spíše zabíjení zvyšovat peněžní konto chovatelů.
Podle archivních pramenů například kníže Schwarzenberg nařídil v roce 1817 vystřílet jelení zvěř na Šumavě. Toto zvěrstvo bylo dokončeno v roce 1820! Že to nebyli jeleni ledajací, svědčí paroží šestadvaceteráka, které je dodnes součástí sbírek loveckého zámku Ohrada na Hluboké, které se stalo v roce 1937 na Světové výstavě myslivosti v Berlíně absolutním světový m vítězem. O vztahu Schwarzenbergů k jelenům na Šumavě svědčí jistě i tento historický údaj: kněžna
Eleonora Schwarzenbergová v revíru Včelná na Boubíně ulovila za jediný den, 18. 9. 1732, dvaatřicet jelenů. Jeleni byli postříleni nebo spíše pobiti při takzvaném plachtovém honu, při němž byli předem nahnáni do plachtami uzavřené leče a potom z bezpečného místa masakrováni.
Ani jeleni v Brdech to nemívali lehké. Byli vážně ohroženi zejména v době, kdy byly původní brdské pralesy káceny pro palivo do sklářských hutí a pálení dřevěného uhlí pro kovohutě.
Dnes můžeme s radostí konstatovat, že v Brdech, několik desítek kilometrů od Prahy, žije a má se čile k světu silná populace původního středoevropského jelena. Zvláště silní jeleni se vyskytují v západní části brdských lesů, tam, kde Američané plánují výstavbu své vojenské radarové základny.
Jeho štíhlá, ztepilá postava na vysokých pružných nohách se pohybuje ladně a vznešeně. Dospělý jelen dosahuje váhy až 170 kilogramů (laň až 80 kg). Má výraznou tmavou hřívu a zůstává i v zimě červenohnědý.
Brdští jeleni se vyznačují krásnou architekturou paroží. Každý rok v předjaří až na jaře je shazují, aby jim do konce června narostlo nové, které na slabších kmíncích dřevin vytloukají a zbavují lýčí. Podle vývoje a tvaru paroží se mladí jelínci nazývají špičáky a vidláky, později šesteráky, osmeráky, desateráky, dvanácteráky a tak dále. Ale pozor! Počet výsad paroží se nemusí rovnat věku jelena. Vývoj paroží závisí na genetických předpokladech jedinců, tělesné kondici, potravě a podnebí. U přestárlých jelenů se naopak počet výsad snižuje a jeho lodyha se zkracuje.
Významným  obdobím v životě jelenů je každoroční říje, proces rozmnožování. Je zajímavé, že doba říje se odehrává spíše v září než v˙měsíci říjnu, jehož název se odvozuje právě od jelení říje. Za říje se jeleni ozývají hlasitým troubením, v němž podle hlasového zabarvení lze rozeznat jelena hledajícího laň, ovládajícího skupinu laní, hrozícího soupeři, nebo vítězný ryk, že se mu podařilo soupeře zahnat.
Laň je březí 33 až 34 týdny a koncem května nebo v červnu příštího roku klade jednoho, zřídka i dva kolouchy.
Nezbývá než popřát brdský m králům lesa a jejich krásným  ušlechtilý m laním a kolouchům, aby je nikdo z jejich odvěkého domova nevyštval.

KRESBA: J. MÁLEK

Antonín ROHÁČEK