Divoká zvěř versus člověk (Receptář)

Zvěř škodí. Je přemnožená, říkají zemědělci a lesníci, nikdo nesnižuje stavy. Není přemnožená, namítají myslivci, za škody si mohou pěstitelé sami. Jenže když nám prasata několikrát přeryjí zahradu, asi nás nebude zajímat, kdo má pravdu, ale co dělat, aby se to neopakovalo.

Začněme tedy rovnou divočáky, protože některá opatření, která uděláme proti nim, můžeme použít i proti ostatní spárkaté zvěři, jen nemusí být tak intenzivní. A vezmeme to z pohledu zahrádkáře, nikoli zemědělce.
Divokým prasatům nemějme za zlé, že jako všežravci v zemi hledají kořínky, hlízy a cibule rostlin, larvy brouků, žížaly, myši či rejsky a jsou schopná obracet travní drny jen proto, aby je našla. K obydlím se nejčastěji vydávají na jaře a na podzim. Opravdu jim to nemějme za zlé, protože je to pro ně přirozený způsob obživy, ale určeme jim mantinely.

Jedině oplotit Prasata klasické drátěné pletivo podhrabou nebo se silou protlačí mezi zemí a spodní částí. Starší, již zrezlý a značně rozvolněný plot mohou dokonce protrhnout. Mnohdy vyvinou větší sílu než dospělý člověk. Z toho vycházíme při zabezpečení. Nové pletivo dokonale vypneme a pevně přichytíme ke sloupkům, při zemi můžeme natáhnout další vypínací drát propletený třeba každým třetím okem. Poslouží zároveň hákům (tzv. upevňovacím kolíkům), kterými spodní část plotu vždy přibližně po padesáti centimetrech pevně ukotvíme k zemi - zatlučeme je pod úhlem 45°.
To je asi nejlevnější řešení, k běžnému oplocení totiž přikoupíme jen drát, plotové napínáky a upevňovací kolíky.
O něco dražší by bylo, kdybychom blíž k sobě dali sloupky. A přibližně jednou tolik zaplatíme, když použijeme betonové podhrabové desky. Zpravidla jsou úzké 5 cm, vysoké 20 cm, dlouhé 245-295 cm a zapouštějí se asi z poloviny do země od sloupku ke sloupku, a je-li to třeba, spojují se drážkami.
Varianty bývají různé, podstatou je, aby desky byly vcelku. Kdybychom pod plot zahrabali tvárnice nebo cihly, prasata by je odhrnula. To bychom pak museli vyrobit široký sokl z větších sypaných kamenů, udělat ho na způsob gabionů, nebo cihly zabetonovat, což je docela pracné.
Jestliže chceme být důslední, sáhneme po „silném lesnickém pletivu na kance", jež se pod podobnými názvy prodává v různých velikostech a provedení. Oproti běžnému plotu se vyrábí ze silnějších drátů (2,5-3,5 mm), které nejsou proplétané, nýbrž svařované, čímž se nedají roztáhnout oka a plot jako celek tolik nepruží. Tento typ pletiva počítá i s tím, že ho zapustíme asi 50 cm do země, tudíž nepotřebuje podhrabové desky (ale mít je může). Připevnit ho lze jak na zabetonovávané kovové sloupky, tak na dřevěné kůly zarážené do země.
Dřevěné ploty by měly splňovat stejná kritéria - pokud plaňku zkušebně nohou vykopneme nebo zlomíme, poradí si s ní i divoké prase. Prkenné plotovky jsou odolnější, ale i pro ně musíme vymyslet něco proti podhrabání.

Nepůjdou tam, kde to páchne

Když nechceme nebo nemůžeme pozemek oplotit, zkusíme pachové odpuzovače. Je to docela levný a rychlý způsob, ale má své limity. Ochrana totiž vychází z toho, že se zvěř vyhýbá místům, kde cítí přítomnost člověka, odpuzovače tedy napodobují jeho pach (i jiný, zvěři nepříjemný). Jenže například divoká prasata, která se po generace pohybují v blízkosti lidských obydlí, pochopila, že jim nic nehrozí, a tak se nás nebojí.
Kance lze odstřelit pouze v honitbě, jinak je nutné speciální povolení, nehledě na to, že by to v zastavěném území bylo dost riskantní.
S pachovými odpuzovači se tedy nejčastěji setkáme ve volné krajině podél silnic, kde zvěř odrazují od přebíhání komunikace. Tam také asi mohou být nejúčinnější. K dostání jsou různé typy, na přebalu je vždy uvedeno, jakou zvěř by měly odpuzovat a jak se s nimi zachází. Aby srnky nebo zajíci neokusovali stromky, naneseme hmotu na rostlinu, divoká prasata však potřebujeme odradit od toho, aby na dané území vstoupila, proto kolem pozemku zatlučeme asi metrové kůly a účinnou látku umístíme na jejich vrcholy. Nevýhodou odpuzovačů je - a hovoří o tom i nasbírané zkušenosti -, že je musíme pravidelně obnovovat, mnohdy častěji, než uvádí výrobce. Hodně též záleží na dlouhodobém počasí v daném místě. Obzvlášť černá zvěř někdy účinnou látku ignoruje už po velmi krátké době, asi bychom museli střídat různé typy. Odpuzovače bohužel seženeme jen v některých prodejnách mysliveckých nebo zahrádkářských potřeb, někdy i v hobby marketech, ale zdaleka největší výběr je v internetových

Rána elektřinou

V určitých lokalitách se jako ochrana před spárkatou škodnou zkoušejí elektrické ohradníky. Jsme zvyklí, že na vymezené pastvině hlídají dobytek, kterému stačí jeden natažený elektrický drát (či páska), případně dva souběžné. Pro divočáky by však byly potřeba pod proudem nejméně tři (ve výškách od země 20-25 cm, 50 cm a 60-75 cm), anebo úplně nejlépe speciální elektrická síš. I taková se vyrábí, a to včetně příslušenství, to znamená sloupků, izolátorů, pulzátoru (či impulzátoru, generátoru) a zdroje - což může být buď baterie, nebo zapojení do elektrické sítě domu. Zpravidla se ale pojmenováním zdroj označuje „krabice“ s kompletním elektrickým zařízením, ke kterému se připojuje autobaterie (lze ji nabíjet i solárně na místě). Podle toho, před jakou zvěří chceme pozemek chránit, tento zdroj vybereme - zajícům a drobné spárkaté postačí elektrické impulzy o síle do dvou joulů (J), divoká prasata, jeleny a další vysokou zvěř odradí impulzy o síle vyšší než 4 J, záleží, jak jsou srstnatá. Není to levná záležitost, za padesátimetrový síťový ohradník včetně kompletního vybavení dáme téměř 15 000 Kč. Hodí se asi opravdu jen tam, kde očekáváme velké škody. Strašit, vylekat, znepříjemnit pobyt

Pro pomůcky, které mají divokou zvěř odradit už z dálky, se užívá název optická nebo zvuková zradidla. Mezi optická patří ony tradiční „strašáky“ v polích, napodobující lidskou postavu, ale také třeba volně zavěšené různé pohybující se odrazové desky či destičky. Vždy se hojně využívaly staniolové třásně na vodorovně natažených provázcích, nebo v posledních desetiletích například CD disky. Podstatou je, aby předměty vydávaly neočekávané záblesky v nepravidelných intervalech a zvuková zradidla i nepříjemný, leč rovněž neočekávaný zvuk. Někdo to zkouší moderněji, instaluje pohybová čidla a elektronicky řízená světla či hlasité zvukové signály. V loňském srpnovém Receptáři jsme se podrobně zabývali tím, jak vyhnat kuny z motoru garážovaného auta, i tento způsob byl jednou z možností, ale neukazoval se jako efektivní, protože byl příliš složitý. Prasata se za potravou vydávají za šera a zpravidla používají naučené stezky, asi by je tedy bylo možné plašit tímto způsobem, technika na to existuje.

Někdy je to marné

Praxe ukazuje, že žádná z uvedených metod není stoprocentní, účinnost si navíc můžeme ověřit až po několika sezonách. Když je totiž pro prasata dobrý rok (urodí se např. hodně žaludů či bukvic, mají snadný přístup k nově osazeným lesním mýtinám, do kukuřičných polí apod.), nemají důvod se stahovat k obydlím, řídí se jako ostatní živočichové instinktem: získat co nejvíce potravy za co nejméně námahy. Menší pozemky asi nejlépe ochrání kvalitní oplocení, naproti tomu pachové odpuzovače, zradidla i elektrické ohradníky se musejí neustále kontrolovat. Ostatně - někteří divočáci už přišli na to, že elektrický impulz je krátký, že jim neublíží a že za tu chvilkovou bolest stojí za to ohradník prorazit.

A co zajíci, srnky, jeleni?

Čím obalit kmínky mladých stromků, aby je neokousali zajíci nebo srnky, píšeme docela často, tady asi už nelze vymyslet něco nového. Obvykle se to týká zimy, kdy se tahle škodná může do zahrady dostat po navátém sněhu.
Kdo má neoplocený pozemek v blízkosti lesa a pěstuje zeleninu na nevelkých záhonech, musí si ji také ohlídat, zkusit lze pachové odpuzovače a optická či zvuková zradidla. Soustředěná na menší ploše a pravidelně obnovovaná by mohla fungovat. Něco napoví i rady zkušených pěstitelů. Třeba králičí pletivo obtočené kolem kmínku tak, aby se ho nedotýkalo, odolá zajícům, ale srnec ho může parůžkem nadzvednout. Tam už musíme použít kůl a pletivo připevnit, anebo ho zapustit do země.
Někdo to dělá rovnou při vysazování stromků, vsouvá ho přímo do vyhloubené jámy, zasypané pak dobře drží a není potřeba kůl. Dráty kořenům nevadí, navíc se časem rozloží, a když je potřeba odstranit vyčnívající část, prostě se u země odstřihne štípačkami. Prodávají se i plastové ochrany na stejném principu. Mohou napodobovat pletivo a jsou odlité tak, že stále drží srolovaný tvar, stačí je rozříznutou částí nasadit na mladý kmen, nemusí se tedy tvarovat ani spojovat, jen upevnit k zemi, je-li to potřeba. Díky tomu je lze na léto sundávat, čímž se zvýší životnost. Bývají ale i z plných rukávů s velkými oky. Jsou z polypropylenu a výrobci uvádějí, že vydrží až čtyři sezony, pak se teprve začnou rozpadat a vstřebávat do půdy.

Příště se podíváme, co se dá dělat s tím, když nám ptáci létají na balkon, proklovávají izolace, sklízejí úrodu či jinak znepříjemňují život.

ŘEČÍ PARAGRAFŮ Náhradu škody způsobené zvěří můžeme podle zákona 449/2001 Sb. požadovat po uživateli honitby (místním mysliveckém sdružení apod.). Ale jen tehdy, když pozemek leží v honitbě, jinak si musíme pomoci sami, třeba pojištěním. Paragraf 54 vyjmenovává, že se mimo jiné nehradí škody „na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích-" Ale rovněž je tam uvedeno: „Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát."

Zdroj: Receptář, 28. 7. 2022