Lov na vlky (Právo)

V osmdesátých letech minulého století jsme s údivem poslouchali písničky Vladimíra Vysockého, který byl v té době už po smrti. Perestrojka v Sovětském svazu způsobila, že neoficiální nahrávky ze sedmdesátých let se dostaly na oficiální gramofonové desky, které se daly koupit i u nás.

Také píseň „Ochota na volkov“ (Lov na vlky). V ní Vysockij reaguje na mediální hon, který na něj pořádali sovětští kulturščici. A říká tam zcela jasně – vlci jsou na honu obklíčeni provázkem s červenými (!) praporky a obavu z nich sají už s mateřským mlékem. Proto se neodváží tuto červenou linii překročit a raději prchají v tu stranu, kde fáborky nejsou. Tam jsou však ve stínu schovaní lovci, kteří je zastřelí. V závěru Vysockij zpívá: „Obehnali mne červenými praporky, ale touha po životě byla větší a já jsem jim utekl.“
Mně se píseň líbí dodnes. Má úžasnou atmosféru, až jde mráz po zádech. Je vidět, že ani sovětský režim nedokázal zadupat svobodnou ruskou kulturu úplně pod zem.
Mráz jde po zádech i z toho, co je tento národ, který má tak úžasnou kulturní tradici, schopen předvést pod vedením Vladimira Putina. Ale nepřekvapuje mě to. Co předvedli Němci, jejichž kultura zahrnuje Goetha, Beethovena a Wagnera, pod vedením Adolfa Hitlera? Totalitu, okupaci a šoa. A rehabilitace byla bolestná, ale úspěšná. Zatímco v Rusku je společnost i kultura v křeči.
Kde je dnešní „Vysockij“? Možná, že někde zpívá, možná je někde v gulagu a možná se o něm dozvíme až po jeho smrti. Ale možná (a to by bylo nejhorší), že tam už žádný Vysockij není.
Vysockij si zvolil lov na vlka jako symbol. Ostatně málokteré zvíře má v dějinách lidstva takovou symbolickou roli. Vyskytuje se v mytologii, v pohádkách, filmech i písních.

Vlk je však taky symbol ochrany přírody. U nás patří k původním druhům fauny a v historických dobách se vyskytoval na celém území dnešní ČR. Především kvůli přímému pronásledování člověkem byl vlk v minulosti zcela vyhuben. V posledních letech se k nám samovolně vrací. Vlci jsou pro krajinu důležití a jako přirození predátoři přispívají ke snižování škod na lesních porostech a zemědělských plodinách, které působí jeleni, srnci či divoká prasata.
Ze Slovenska k nám vlci přicházejí především do Beskyd, z německé Lužice do severních Čech. V Pošumaví se zase mohou vyskytovat jedinci z alpské populace, kteří se k nám dostali z Bavorska. Naše území je tedy jakousi genetickou křižovatkou, na které se mohou potkat různé populace vlka.
Vlk ovšem neloví jen zvěř. Pokud je to možné, uloví i domácí zvíře, především ovce, ale i telata a podobně. V poslední době zejména na Šumavě. Chovatelé křičí, že jim vlk ničí byznys, žádají jeho urychlený odstřel. Jenže oni nežádají odstřel jedinců, kteří se začali zaměřovat na konzumaci domácích zvířat. Oni žádají jeho úplnou likvidaci. Odstřel či odchyt specializovaných predátorů ovcí a skotu by byl i v zájmu vlků samotných, ale plošný odstřel je nesmysl. A tady se vrací vlk coby symbol. Dovolíme-li vystřílet vlky v celých oblastech, zejména v národních parcích a CHKO, nepokročili jsme v ochraně přírody dál než pravěcí lovci mamutů.
Farmáři rádi ukazují zkrvavená těla domácích zvířat, aby proti vlkům vyvolali záporné emoce, ale nechovají oni ovce hlavně proto, aby je mohli prodat na jatka? A tam bychom viděli možná i horší záběry. Vlci ani fotografové tam ovšem nechodí.

Zdroj: Právo, 3. 11. 2022