Vlci v tísni. Žijí v blátě u vilky (Mladá fronta DNES)

Veterináři chtějí zvířata odebrat. Ale, kam s nimi?

Na betonovém plácku pět krát pět metrů od stěny břizolitového domu k silnici pobíhají tři vlci. Další dva jsou zavření mezi železnými síty v úzké uličce vedoucí okolo domu.
Pach moči a výkalů je nesnesitelný. Zvířata se brodí v blátě. Nejsme nikde na vesnici, ale v Praze. U rodinného domu v Řepích, kde zdejší chovatel chová vlky přes dvacet let. Ale kvůli nevyhovujícím podmínkám mu je teď chtějí veterináři odebrat. Jenže je problém, co s nimi dál. Do útulku nemohou, zoologické zahrady je nechtějí, a tak úřady čekají, jestli najdou někoho, kdo by se jich ujal.
„Jsou tu v podstatě na dožití. Už ani nechtějí chodit ven. Támhle je vlčice Bessinka a ti dva jsou její synové. Ale to už jsou kříženci vlka s československým vlčákem. Stalo se to omylem,“ ukazuje do výběhu majitel, jehož jméno MF DNES zná.
Vlky chová celkem čtyřicet let, poslední roky má ale s veterináři problém. Jeho „výběh“ totiž absolutně nesplňuje zákonem stanovené podmínky, byť tu je od roku 1997.

 

V devadesátých letech majiteli veterináři dovolili takzvaný kontaktní chov, v podstatě podobný tomu, jako kdyby měl psy. Legislativa se ale změnila a Městská veterinární správa v Praze od roku 2016 u majitele udělala devět kontrol. „Porušení platné legislativy konstatovala třikrát, v letech 2016, loni a letos. V dalších případech vyžadovala úpravu podmínek chovu, dodržování zoohygieny a původně vyžadovala i venčení, což po nedávné změně legislativy již není možné,“ popisuje mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček. Veterinární správa pak poslala na začátku září na radnici Prahy 17 podnět, aby úředníci zahájili řízení o odebrání zvířat a zákazu chovu. Veterináři v odebrání vlků majiteli nevidí žádný problém. „Jejich následné umístění však značným problémem být může. To není jako umístit odebrané psy nebo kočky,“ popisuje Vorlíček. Totéž potvrzuje také mluvčí městské části Praha 17 Jiří Holub. Ten podotýká, že úřad městské části Praha 17 sice může rozhodnout o zákazu chovu zvířat a jejich propadnutí, ale ta by se pak stala majetkem státu a není přitom jasné, kam by se poté dostala. Možný azyl v Bavorsku Naděje však existuje. Jak sdělil mluvčí veterinářů Vorlíček, před měsícem o čistokrevné vlky projevil zájem Národní park Bavorský les v Německu skrze Národní park Šumava. Jenže je otázka, jak by se prosadili ve volné přírodě. „Také pro křížence psa a vlka jsme v kontaktu s potenciálním zájemcem. Pokud by ovšem měl zodpovědný chovatel zájem o vlky nebo křížence, tak uvítáme možnost umístění zvířat do zodpovědných rukou,“ doplnil Holub za městskou část. Majitel ale nechce o odebrání vlků ani slyšet. Tvrdí, že nepořádek ve výběhu je jen proto, že nedávno byly prudké deště a jemu se ucpala kanalizace, která z výběhu odvádí vodu. Na první pohled je ale zřejmé, že v zanedbaném stavu je výběh déle. „Nevím, co se jim na tom nezdá. Na tomhle plácku bylo dříve osm československých vlčáků a teď že tihle jsou na tom hrozně špatně? Chtějí je odebrat a zastřelit. Pustit je nikam nemohou, vlci žijí ve smečkách, a když se dvě smečky přiblíží, je boj. Tihle by v divočině nepřežili,“ nadává majitel. A mluví i o tom, že jeho rodina má na zvířata citovou vazbu. „Manželka je po druhé mrtvici a je na vlcích silně závislá a oni na ní. Nedají na ni dopustit. Kdyby je měli odvézt, je po manželce,“ doplňuje chovatel. Slibuje, že dvorek, kde vlky chová, dá do pořádku. Že se majitel zvířat nechce vzdát, potvrzuje také městská část. „Podle dostupných informací chce chovatel požádat o prodloužení povolení k chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči. Pokud úřad neobdrží souhlas veterinární správy, správní orgán se bude případem zabývat dál,“ vysvětlil Holub. Vlk neštěká. Jenže vyje Jenže i kdyby majitel nepořádek a výkaly odklidil, nebude chov legislativě vyhovovat. Od srpna platí vyhláška, která říká, že vlci by museli mít minimálně 300 metrů čtverečních plochy na dva jedince, zpevněné i nezpevněné plochy, strukturovaný výběh, vyvýšená místa pro rozhled a podobně. Pro představu, současný majitel nemá ani polovinu z těch 300 metrů. A pro každé další zvíře je pak nutné přidat nejméně dalších 20 metrů čtverečních (celkem by měli mít skoro 400 metrů čtverečních). „Sousedi si zvykli. Vlk neštěká,“ říká ale smířlivě majitel a za chvíli se vlci ozvou. Neštěkají. Vyjí. A sousedé, ti si vážně nezvykli. Na problémy v chovu upozorňují už roky. Jedni z nich si například už v roce 2013 dopisovali s veterináři právě o podmínkách, ve kterých zvířata žijí. A popisovali je podobně jako dnes – že vlci žijí na malém prostoru, část z nich zavřená. Sousedé připomínali i zápach z chovu. Veterináři to tehdy ještě odmítali a majitele vykreslovali jako zkušené chovatele. Mimo jiné proto, že jejich vlci hráli v pohádkách nebo filmech jako Díky za každé nové ráno nebo Sněhurka v černém lese. „Manželé jsou zkušení chovatelé. Jejich vlci byli vždy označeni mikročipy, vybaveni doklady, mají zajištěnu kvalitní výživu, jsou pravidelně očkovaní proti vzteklině a v trvalé péči veterinářů,“ napsal tehdejší ředitel Antonín Kozák. Sousedé se s tím ale nespokojili. „My nezpochybňujeme, že ta zvířata mají rádi, ale chov nezvládají. To opravdu není o tom, že by se jim ucpala kanalizace,“ popisuje soused.

Zdroj: Mladá fronta DNES, 4. 11. 2022