Zápisník myslivce: Proč jsem to všechno psal (Olomoucký deník)

Je to už celých dvacet dílů. Dvacet týdnů, ve kterých jste se se mnou setkávali na stránkách našeho Deníku a měli jste možnost alespoň trošku nahlédnout do problematiky nazývané myslivost. Myslím, že většina z vás z mého povídání poznala, že myslivost je náplní mého života. Že ji mám nejenom rád, ale že mne moc trápí její současný nedobrý obraz ve společnosti. Že ji řada lidí vnímá jako cosi, co do našich dnů snad už ani nepatří. Snažil jsem se proto ukázat vám některé oblasti myslivosti tak, jak se skutečně dějí, bez jakéhokoliv pláštíku nebo zastírání. Je jasné, že po přečtení pár článků nebo upozornění hned neporozumíte přírodním zákonůma souvislostem.
Kéž by to bylo tak jednoduché. Nedělám si vůbec žádné iluze, že jsem svým zápisníkem najednou otevřel dveře dokořán všem tajemstvím přírody a jakousi popularizační formou z vás čtenářů rázem vykouzlil nadšené přátele přírody. Přátele chovající se šetrně ke všem tvorům a zejména k jejich životnímu prostředí. Lidi, kteří změní rázem nazírání na myslivost a myslivce. Lidi, kteří si najednou uvědomí, že činnost oněch myslivců a jejich přítomnost v přírodě je potřebná, a navíc ze spousty důvodů nutná a nezbytná. Že najednou každý bude vědět, že celá lidská činnost nazývaná myslivost se s člověkem táhne po celé věky, že má spoustu zákonitostí a pravidel, která z této činnosti vzešla a která naší myslivosti dala skutečně světové jméno. Že zvyky a tradice české myslivosti mají opravdovou světovou proslulost a že jejich "váha" je více než doma oceňována za našimi hranicemi. Možná by rovněž stálo za uvědomění si, že některé části mého povídání byly míněny i do vlastních řad. Tak jako není každý člověk studnicí dobra a má více nebo méně nectností, tak i řada myslivců dokáže svým chováním prokázat těm slušným "medvědí" službu. Smutné je, že v řadě případů na sebe ukážou právě svojí neznalostí nebo přehlížením mnohdy i základních pravidel. I na to jsem chtěl na stránkách zápisníku upozornit.
Pokusil jsem se poukázat na skutečnost, že myslivci ani zdaleka nejsou těmi zabíječi nebohých zvířátek, potažmo domácích nevinných mazlíčků, jak jsou vykreslováni ve sdělovacích prostředcích. Že jsou naopak lidmi, kteří mají veškeré živé tvory v úctě a řadou svých projevů úctu zvěři prokazují. Že jsou v přírodě hospodáři, kteří loví zvěř proto, aby ji mohli chovat, jak kdysi jejich snahy s opravdovou erudicí popsal věhlasný pedagog dr. Novák z lesnické školy v Hranicích. Že jejich činnost v drtivé většině případů vychází ze znalostí přírodních zákonitostí, ze znalostí života zvěře a jejích projevů, ze snahy o šetrný vztah k přírodě a třeba i ze snahy napravit nebo alespoň částečně zlepšit hluboce narušenou rovnováhu všech přírodních zákonů. Pokud jste nabyli dojmu shodného se shora naznačeným, moje snaha byla naplněna. Pokud ne, nesnažil jsem se dost a zklamal jsem.
Všechno to začalo před pár týdny, kdy jsem na stránkách našeho Deníku odpovídal na několik dotazů čtenářů, které je na předem avizované téma "Myslivost a věci s ní související" zřejmě okamžitě napadly nebo které je nějakým způsobem snad i tížily. Už v průběhu odpovídání na kladené otázky jsem nabyl dojmu, že na většinu z nich, ne­li na všechny, bude odpověď formou pouhých několika vět zcela nedostačující. Nedostačující totiž k tomu, aby obsáhla daný problém v celém jeho rozsahu. Že bude přece jenom potřebnější o položených otázkách promluvit poněkud obšírněji a pokusit se o odpověď, která je vysvětlí šířeji a třeba i srozumitelněji. Jsem si plně vědom, že jsem byl v psaní o daných tématech omezen rozsahem možností tištěného článku. Že, jako myslivec, jsem některé věci pro mne zcela srozumitelné přece jenom ne úplně jasně uměl vysvětlit vámčtenářům. Zvláště když mnozí z vás danou problematiku znáte jenom povrchně nebo je vám možná docela cizí. Věřte mi, že jsem se ale opravdově snažil, aby moje spisování bylo pro vás přínosem a současně věřím, že vám pomohlo učinit si názor na řadu nových otázek. Vůbec se nemůžu zlobit, když jste mi vyslovili názor s názorem mým nesouhlasný nebo opačný. Byl jsem jenom rád, když jsme se třeba na stránkách Deníku setkali ve slušné a realistické diskusi, ve které jsme si svoje stanoviska a názory mohli vzájemně zkonfrontovat nebo vysvětlit. Myslím si totiž, že taková diskuse, nebo chcete­li třeba i konfrontace, může posloužit dobré věci. Tou je přece celá naše příroda a soubor všech tvorů, kteří do ní neoddělitelně náležejí. A možná, že právě ona diskuse posloužila a dál poslouží k nápravě názoru na myslivce. A to byl, alespoň jak jsem jej chápal já, základní smysl celého Mysliveckého zápisníku Jana Harta.