Bezohlednost trofejního lovu (100+1 zahraniční zajímavost)

Lov v Africe
Některé druhy afrických zvířat dnes čelí vyhubení. Jednou z hlavních příčin je trofejní lov a nejsmutnější oběť této mašinerie představuje lev

Hlavní hvězdou zimbabwského národního parku Hwange byl třináctiletý lev Cecil. Dominantní samec oblasti a vůdce smečky o 22 členech se stal miláčkem vědců i návštěvníků. Nevadila mu lidská přítomnost a často k sobě nechal přijet auto plné obdivovatelů na pouhých deset metrů. Tým z University of Oxford ho vybavil GPS obojkem, který neustále monitoroval pohyb zvířete.
Jeho souboje s mladými samci pak přírodovědci sledovali v přímém přenosu.
Jenže letos 28. června jej našli staženého z kůže a s uřezanou hlavou. Záhy vyšlo najevo, že ho skolil Walter Palmer, vášnivý lovec velké zvěře z USA, který má podle záznamů svého domovského klubu na pažbě 43 zářezů - všechny kuší nebo lukem. K jeho hlavním trofejím patří například puma, buvoli či lední medvěd. Americký zubař ř se hájil tím, že mu jeho průvodci lva "přivedli až pod nos", a prý neměl tušení, že Cecila vylákali na mršinu mimo hranice parku, kde jej chrání zákon. Palmer zvíře zranil šípem a asi po 40 hodinách stopování dorazil puškou. Kůži a hlavu si pak odvezl jako trofej. Proti Palmerovi se především ve Spojených státech zvedla obrovská vlna nevole a na sociálních sítích se spustila ostrá debata. Hlavní argumenty zastánců lovu znějí, že střelci si své povolenky kupují legálně za obrovské peníze, které pomáhají místní chudé populaci, a že část financí jde přímo na ochranu zvířat. Podívejme se, kolik je na jejich tvrzení pravdy.

Přešlapování na místě
Ochrana divokých afrických zvířat je často problematická. Lidé, kteří na ni mají vliv, jsou totiž s lovci propojeni podobně, jako mafiánské buňky prorůstají státní správou: Spousta politiků jezdí do Afriky zabíjet zvířata jen tak pro radost - mezi trofejními lovci najdete španělského krále, bývalého prezidenta USA i členy anglické královské rodiny.
Obchod se slonovinou nebo obecně s částmi zvířecích těl dnes představuje jednu z nejvýnosnějších nelegálních činností. Často se na něm podílejí tytéž organizované skupiny, jež zároveň obchodují s drogami či se zbraněmi. Není neobvyklé, že se například do pašování slonoviny zapletou místní politici, a proto se s ochranou zvířat a přírody stále jakoby nedaří hnout.
Dostane-li lovec od místní správy povolenku legálně, neznamená to, že by dané zvíře nebylo ohrožené. Zatímco před padesáti lety žilo v Africe na 100 tisíc lvů, dnes se jich tam vyskytuje méně než 20 tisíc zhruba na čtvrtinové ploše, z čehož 3-4 tisíce představují jí dospělí samci. A jen v roce 2 2012 bylo zabito minimálně 814 z nich. Samozřejmě, v národních parcích je před pytláky chrání zákon. Mnozí z nich jsou však - podobně jako Cecil - vylákáni ven. A protože panuje velká poptávka, spokojí se lovci často i s méně divokými jedinci a zastřelí poměrně krotké zvíře odchované na farmě.

Střelba na snadný cíl
Farmy, jež "produkují" zvířata určená k odstřelu, se stavějí do role ochránců přírody. Turistům tvrdí, hr že své "svěřence" chovají tak, aby je později bylo možné vypustit do divočiny. Jenže šelmy, které se narodily a vyrostly v zajetí, se nemohou do volné přírody vrátit tak snadno: jsou na lidi zvyklé a nebojí se jich, ale současně neumějí lovit rychlou kořist. Jsou proto nesmírně nebezpečné nejen pro tu turisty, ale i pro místní obyvatele, a současně se stávají obětí vlastních divokých příbuzných, kteří je jen málokdy přijmou do smečky.
Mladá zvířata na farmě nejprve slouží jako turistická atrakce. Návštěvníci si mohou prohlédnout jejich výběh, pohladit si je, vyfotografovat se s nimi a jít s nimi na procházku. Za návštěvu podobných stanic lidé platí, aniž obvykle tuší, že svými penězi podporují pozdější lov roztomilých mláďat.
V dobré víře, že pracují pro záchranu šelem, se v těchto zařízeních často lopotí také dobrovolníci z celého světa. I oni mnohdy vydají spoustu peněz, aby mohli šest týdnů pomáhat v tzv. záchranné stanici nebo rezervaci zvířat. V Jihoafrické republice existuje 160 farem, kde se lvi chovají pro popsaný způsob lovu, přičemž za posledních šest let vzrostl počet těchto šelem asi o 250 %! Ve 4-7 letech jsou zvířata dostatečně stará, aby se změnila v trofej, a jsou lovcům nabízena jako cíl: přirozeně nemají z lidí strach, někdy se jim předhazuje návnada, nebo dokonce dostávají sedativa.

Nepříliš šťastné dětství
Ani samotný život mláďat ovšem není nijak idylický. Lvíčata se od mateřského mléka odstavují často už tři dny po narození, což má fatální následky: patří k nim podvýživa, deformace kostí, dýchací a zažívací problémy, komplikace se štítnou žlázou a mnoho dalších onemocnění.
Když se lvíčata od matky oddělí, samice mohou hned znovu zabřeznout a jsou okamžitě oplodněny.
Zneužívají se tak jako "porodní stroje" a čelí neustálým traumatům ze ztráty mláďat. Ve volné přírodě odchovávají potomky přibližně každé dva roky, zatímco na farmách by měly rodit dvakrát ročně. Už po dvou letech jsou tak zcela vyčerpané a extrémně slabé.

Pouhá tři procenta
Trofejní lov se provozuje v mnoha afrických zemích coby způsob, jak chránit přírodu. Jeho přínos je ovšem minimální a negativní dopad obrovský. Podle studie sponzorované Mezinárodní radou pro lov a ochranu zvěře (CIC) společně s Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) přinesla lovecká turistika sedmi zemím Jihoafrického rozvojového společenství (SADC) za rok 2008 zhruba 190 milionů dolarů.
Jenže dokonce i organizace podporující lov - jako je CIC - přiznávají, že k Afričanům ze zainteresovaných států se z uvedených financí dostanou jen asi 3 %.
Podle údajů z roku 2011 operují lovecké organizace na čtvrtině území Tanzanie, nicméně na tamním HDP se podílejí pouhými 0,22 %. Jeden hektar loveckého teritoria přinese do HDP 70 centů, zatímco jeden hektar obdělávané půdy 135 dolarů. Lovecké organizace přitom tvrdí, že k ekonomické prosperitě země významně přispívají. Kde tedy končí všechny peníze vybrané za povolenky? Vždyť zabití lva vyjde lovce nejméně na 50 tisíc dolarů, tedy asi 1,2 milionu korun. Odpověď je jednoduchá: odhaduje se, že 90 % shrábne zprostředkovatelská firma, zbytek míří do kapes státních úředníků a politiků.
Finance, které Afrika získá díky trofejnímu lovu, jsou tedy zanedbatelné a neobstojí ani ve srovnání s běžnou turistikou a safari, jež se zaměřují výhradně na pozorování zvířat. Přesto lov pro zábavu, který decimuje už tak prořídlé populace vzácných afrických živočichů, stále přežívá. Pokud však budou lvi a ostatní cíle lovců nadále mizet, vyschnou i zdroje pramenící z běžné turistiky. A nejvíc to opět pocítí obyčejní Afričané.
 
víte, že?
ČÍM VĚTŠÍ, TÍM LEPŠÍ
Lovcům jde o velikost trofeje, protože čím větší nebo vzácnější zvíře, tím vyšší atraktivita. K lovu se proto vybírají největší samci, kteří však mají pro přírodu nenahraditelnou genetickou hodnotu.

LOV V KONZERVĚ
Anglickým termínem "canned hunting" (volně přeloženo jako "lov v konzervě") se označuje tzv. falešný lov, jenž nevyžaduje žádnou přípravu ani znalost. Zprostředkovatelé tak často vycházejí vstříc poptávce lidí bez sebemenších zkušeností, kteří si pouze chtějí zastřílet na živý terč. Zvířata se mnohdy zabíjejí v oploceném prostoru bez naděje na útěk, někdy bývají i pod vlivem sedativ, aby představovala ještě snazší cíl. Pro tento druh trofejního lovu nemusíte mít lovecký lístek a nemusíte umět střílet.
 
Jak můžete pomoct?
Pokud chcete zastavit trofejní lov, šiřte informace mezi přátele a známé. Můžete také napsat svému poslanci či senátorovi. Můžete sledovat facebookovou stránku společnosti WildAfrica. Ta spolupracuje s organizacemi LionAid a Elephantvoices a vyhýbá se společnostem, které trofejní lov podporují (jako jsou WWF, IUCN nebo Panthera).