Lov zvěře je sklizeň naší práce (region Opavsko)

říká předseda okresní myslivecké rady OMS Opava Zdeněk Glauder

Zemědělskou farmu přenechal synovi a plně se věnuje myslivosti. Zelenou kamizolu a pušku nosí už pětatřicet let. Za tu dobu nasbíral řadu cenných zkušeností, které dnes jako předseda Okresního mysliveckého spolku Českomoravské myslivecké jednoty v Opavě předává všem členům. Myslivost na Opavsku řídí čtyři obce (Hlučín, Opava, Vítkov, Kravaře). Zatímco na Hlučínsku a Kravařsku se myslivci starají zejména o drobnou zvěř, jako je zajíc a bažant a srnčí zvěř, na Vítkovské podhorské straně mají na starosti hlavně spárkatou zvěř, jako je muflon, daněk nebo jelen. S divokými prasaty myslivci bojují v celém okrese. Pod spolek spadají obory Jelenice a Guntramovice, dále bažantnice v Šilheřovicích a mezinárodně uznávaná bažantnice Albertovec. Spolek mimo jiné pravidelně pořádá kurzy a zkoušky myslivosti, kynologické zkoušky a přebory ve střelbě.
 
Je lov zvěře mysliveckou vášní?
Vášní správného myslivce není lov zvěře, ale příroda. Myslivec je rád v přírodě, stará se o ni, krmí a chrání zvířata, odchová opuštěné mládě atd. Třešničkou na dortu pak pro něj je, že odloví kusy, které tam podle plánu lovu nemají být.
 
Jak se díváte na ochránce zvířat, kteří myslivost kritizují?
Lov je sklizeň naší práce, stejně jako když si babička na venkově odchová husu, aby ji měla na pekáč. Ochránci by se měli zaměřit na závažnější věci, třeba chov kuřat. Co to jsou za hybridy, když vyrostou za čtyři týdny? Tak rychle neroste ani rakovina. Pak jedou po kilometrových pásech zavěšené za nohy. Proti tomu je zvěřina mnohem kvalitnější strava. Dobře trefený divočák se vybulí a je mrtvý, ale když je zvíře převáženo až někde z Argentiny či odkud, tak je před smrtí ve strašném stresu, to my dáme tu ránu mnohem humánnější. Může se stát, že zvíře trefíme špatně, že raněné uteče, ale od toho je pes, aby zvíře našel a utrpení se rychlo ukončilo. Zvířata žijící v přírodě mají navíc snížený práh bolesti, to je patrné třeba když lev morduje zebru, ale i tak se snažíme utrpení nepůsobit. Důležité je mít flintu kvalitně nastřelenou, dobře namířit a používat ráži, která odpovídá hmotnosti zvířete.
 
Setkáváte se i s myslivci, které nic než lov zvěře nezajímá?
Bohužel ano. V ČR vlastní lovecké zbraně asi 200 tisíc lidí. Určitě tak 20 tisíc z nich dělá správným myslivcům ostudu. Zákon jim umožňuje střílet, tak střílí a nic jiného je nezajímá. Pak jsou ještě tací, co je pro ně myslivost jakýmsi odreagováním od práce. Přišli po revoluci, zbohatli, nakoupili si zbraně a střelba je jejich koníčkem. Ale pořád je nejvíce těch opravdových myslivců, za jakého považuji i sebe, kteří v přírodě doslova žijí.
 
Má o myslivost zájem současná mladá generace?
Určitě, znám hodně šikovných mladých myslivců. Ročně vyjde z našich kurzů pětadvacet mladých a potěšitelné je, že je mezi nimi dost žen. Zájem žen o myslivost neustále roste, většinou se k tomuto koníčku dostávají přes kynologii. Aby psovi udělali radost tím, že mu trefí třeba kachnu, dělají si lovecký lístek. Často zasahují naši mužskou ješitnost, protože jsou v mnohém lepší, hlavně v té kynologii.
 
Myslivci poslední dobou bojují s divočáky. Jaká je situace na Opavsku?
Invaze prasat je i tady. Když jsem s myslivostí začínal, ulovili jsme ve sdružení za rok cca 30 prasat. Když jsem střelil prase, byl to pro mě svátek. Udělali jsme klobásky a do noci slavili. Teď jsme za rok ulovili 144 kusů. To už není radost, ale tvrdá práce. Taková myslivost mě nebaví a střílet je musíme, protože myslivecké sdružení má odpovědnost za škody, musíme tedy splnit plán lovu. Přitom střelit prase není jednoduché. Celou noc sedím na posedu a většinou nic neulovím, Jen slyším, jak prasata poblíž chodí, jak se hýbe řepka, ale v ní je prase prakticky nedosažitelné, k tomu v noci není vidět. Tohle vydržím dvě noci a pak padám únavou a dva dny spím, jenže s dnešním počtem prasat, abych tak trávil každou noc.
 
Nový zákon má umožnit noční vidění, které by tuto situaci řešilo, přesto proti tomu myslivci bojují. Proč?
Odporuje to mysliveckým tradicím, ale je to vývoj, kterému se nevyhneme. Moderní technika se dostává i do lovu. Myslivci jsou přesvědčeni, že by zvíře mělo mít alespoň nějakou šanci na útěk. Noční vidění je podle nich neetické. Já ho používat nebudu, raději si počkám na měsíček.
 
Proč je najednou tolik divočáků?
Tam, kde bylo v době, kdy jsem začínal s myslivostí 30 ha kukuřice, je jí dnes 130 ha. Velké lány kukuřice a řepky jsou pro prasata švédským stolem. Ve vysokém porostu jsou neulovitelná a nejdou vidět, takže člověk dlouho neví, že tam dělají škodu. Nemám nic proti zemědělství, naopak sám jsem byl farmář, ale pokud se systém pěstování nezmění, tak netuším, co s prasaty budeme dělat.
 
Stává se, že divočák napadne člověka?
Stává se, že prase člověka prožene, pokud je zraněné nebo je to bachyně, která se bojí o selata. Většinou ale nedochází k úrazům, spíše jsou lidé v šoku.
 
Majitelé psů si často stěžují na sprosté chování ze strany myslivců. Jak se stavíte k pejskařům vy?
Je to o toleranci a je pravda, že je mnoho neurvalých myslivců, kteří jsou schopní seřvat důchodkyni s puštěným malým pinčem, jako by to byla šelma, co rdousí několik zajíců najednou. To já nedělám, protože vím, jak je to těm lidem nepříjemné. Myslivci by podle mě měli být tolerantnější, na druhou stranu pejskaři by si měli uvědomit, že i malinký pejsek má lovecký pud a že pokud srnu se srnčaty párkrát prožene pes, tak srnčata opustí. Pejskaři nejsou ale jediní, kdo zvěř v lese ruší. Problémem jsou i nové trendy v trávení volného času.
 
Jaké trendy máte na mysli?
Lidé dnes mají volného času více než dříve, taky jej tráví aktivněji, a tak houbaří, běhají, jezdí na kole atd. Tráví v přírodě více času, což jim samozřejmě nemáme za zlé, ale zase je to o toleranci. Jestliže si jde někdo odpoledne zaběhat po lesní cestě, chápu to. Ale když mi revírem, cestou necestou běží kdosi s baterkou na čele uprostřed noci, tak je to neohleduplnost, protože v noci má mít zvěř klid. Módou jsou i extrémní závody, ty se taky běhají po lesích v noci. Když jsou zvířata v lese rušená, tak se přesunují do polí, protože tam mají klid, ale taky tam páchají škody. Úplně nejhorší jsou ti, co po lese jezdí na motorkách a čtyřkolkách. To není relax, ale neúcta k přírodě. U nás jsme k tomu benevolentní, v Německu si to nikdo nedovolí. Jednou jsem na takového zatroubil a on se otočil a ještě mi kopl do auta a odjel. Chytit ho nemám šanci, k tomu pod helmou je anonymní.

Co ještě ohrožuje zvěř?
Predátoři, těch na Opavsku také rapidně přibývá. Dříve jsem na honu střelil sto zajíců. Dnes potkám spoustu predátorů, a pak za šera vyskočí jeden vykulený zajíček. Neříkám to proto, že chci ulovit sto zajíců, ale aby si lidé uvědomili, kam příroda spěje. Kromě známých škůdců, jako je liška, kuna, lasička, tchoř, se tady rozšiřuje psík mývalovitý, což je obrovský noční škůdce, a vydra. Tato zvířata už zlikvidovala většinu žab, škeblí a teď likvidují vodní ptáky. Dříve tu byla vydra vítaná, jenže tehdy byla Moravice plná ryb a raků. Dneska tu člověk rybu nepotká, a tak vydry likvidují vodní ptáky. Měl jsem na vodě čtrnáct malých kačenek. Za dva týdny tu jezdila sama velká kačena a myslivec nemůže udělat nic, protože vydra je chráněná. Dále se tu rozšířil i medvídek mýval a hranostaj. Neplechu nám tu dělá i norek, kterého sem lidé vypouštějí z kožešinových farem, přitom do naší přírody vůbec nepatří. Další predátory najdeme mezi ptáky. Když se na Opavsku objevil kormorán, ochránci jej vítali fanfárami. Dnes jich tu jsou hejna, ve kterých si naženou ryby na mělčinu a tam je sežerou. Kormorán sežere denně tolik, kolik sám váží (2 - 3,5 kg). Moravice je kvůli kormoránům bez ryb a nepomohlo ani umělé vypuštění pstruhů, netrvalo dlouho a kormoráni je měli v sobě. Rybáři jsou z těch ptáků zoufalí, dřív dostávali náhradu škody, ale teď, když je jejich odstřel povolen, už nic nedostanou. I krkavec, který se sem poslední roky nastěhoval z hor, byl dlouho chráněný a za tu dobu napáchal strašné škody. Dnes už státní správa sice povolila odstřel, ale obávám se, že už je příliš přemnožený. No a samozřejmě škodí dravci, nejčastěji káně.

Říká se, že myslivci berou ochranu do svých rukou a chráněné dravce střílí. Je to pravda?
Dravce v přírodě nevidíme rádi, ale musíme to brát tak, že do přírody patří. Dravec je zákonem chráněný a nikdo na něj střílet nesmí. Najdou se ranaři, kteří to udělají, ale porušují tím zákon stejně jako řidič, který projede křižovatku na červenou, a musí za to nést plně odpovědnost. Můžou přijít o lovecký lístek. Na druhou stranu ochránci zvířat vykřikují, že jsou dravci chráněni, ale když vypuští do přírody dravce, měli by se také podívat, zda tam ta zvířata budou mít co žrát. Ochrana revíru je v našem zájmu, a tak chováme kachny, a vytváříme tak pro dravce krmnou základnu. Není pravdou, že je chováme jen na to, abychom je pak postříleli.

Může návštěvník v lesích na Opavsku vidět i nějaké vzácné zvíře?
Určitě. Dostal se sem orel mořský s rozpětím křídel 2,5 m. Na tak impozantního tvora by člověk nikdy neměl namířit zbraň, ale mezi myslivci se najdou i idioti, kteří to udělají. K vidění je tu i čáp černý. Správný myslivec zná svůj revír tak dobře, že ví, kde které zvíře může vidět. Jednou se mi stalo, že mi jeden ornitolog povídal, že ještě neviděl sluky - tito ptáci jsou už dnes ohroženým druhem. Okamžitě jsem věděl, kam ho zavést a jemu tekly slzy dojetím, když je uviděl.