Lidé jsou různí, stejně tak lovci a myslivci (Olomoucký deník)

Tento týden proběhla nejen internetem zpráva o zabití "nejznámějšího lva v Africe". Zabil ho zubař z USA při použití "osvědčeného způsobu lovu", při kterém se z rezervace vyláká lovený lev za její hranice a na návnadě se potom "legálně" uloví. K tomu je potřeba říci, že lov zvířat za peníze se nejen v Africe běžně praktikuje a pro řadu zemí i soukromých vlastníků zvířecích "farem" je zdrojem docela slušných příjmů. V tomto uvedeném případě by "normální" ulovení lva přišlo prý na cca 200 tisíc dolarů, ale tímto "novátorským" způsobem onen zubař ze světové velmoci "ušetřil" zhruba čtvrtinu této částky.
Jako následek této události bylo rázem vysloveno mnohé. První se ozvaly hlasy požadující okamžitý zákaz lovu lvů nejen po celé Africe. Část těchto hlasů požadovala navíc zákaz vývozu trofejí (když prvotní zákaz selže a k ulovení přece jen dojde) z místa a země lovu do zahraničí. V neposlední řadě zazněla i omluva onoho zubaře a zároveň i ohlasy z jeho působiště v USA, ze kterých mělo jaksi vyplynout, že mezi svými pacienty nemůže zůstat a jako lékař mezi nimi skončil.
Zkusme ale na celou věc pohlédnout střízlivým pohledem. Lov v Africe je realitou, ať už chceme, nebo ne. Přináší do těchto zemí nemalé částky v odstřelových taxách, které platí movití lovci. Samozřejmě se nechci zastávat lovce v úvodu, jeho čin je podobný "lovu" v malé oboře na málem krotké zvíře v ní. Jenže přítomnost poplatkových lovců v africké "divočině" má rovněž i několik nezanedbatelných následků.
Za prvé si zdejší obyvatelé začnou mnohem více vážit své "domácí" zvířeny, která jim může přinést najednou tolik peněz. Za druhé ji začnou sami bránit proti pytlákům, protože ti jim tyto peníze vlastně ubírají. A za třetí si oni pytláci začnou mnohem více "dávat bacha", protože po nich půjdou nejenom strážci rezervací, místní obyvatelé a úřady, ale i sami lovci, kteří v nich vidí nekalou konkurenci.
Kdybychom připustili, že lov v Africe úplně skončí, stane se v krátkosti zvěř kořistí oněch pytláků, kteří ji zpracují na "sušenouzené" maso na prodej (na místních tržnicích je ho plno i dnes). Rozmnožená zvěř (než ji zabijí) spase všechno, na co přijde, včetně těch pár políček oněch domorodců. Afrika přijde o velkou část příjmů, které drží nad vodou snahy o udržení ohrožených druhů (jeden lovecký farmář prohlašuje, že za taxu odstřelu jedné antilopy vrané může odchovat dalších dvacet kusů této antilopy na své farmě navíc).
Před časem jsem našel článek s obrázky krásné dámy, která s puškou vítězně pózuje nad skoleným lvem nebo žirafou. Ona ta slečna, jmenovat ji raději nebudu, suverénně prohlašuje, že jí nečiní problém zastřelit psa nebo šimpanze, ale že by asi nestřelila slona. Ponechme stranou vztah mladé krásné ženy a zabíjení nejenom exotických zvířat. Její lovecký vývoj prý ale formoval její otec, který byl údajně myslivcem. Nelovil kvůli trofejím, ale zásadně pro maso. Proto sama také nemá doma ani jedinou trofej ze zvířat, která zabila. Celkem logicky sama prohlašuje, že ji tím pádem asi nemají rádi ani sami myslivci, ke kterým se prý raději nehlásí.
Myslivcům, kteří loví pro maso, se říká masaři. Mezi ostatními oblíbeni nejsou. Jiní jsou lovci proto, že ze své činnosti (nejlépe někde v Africe) můžou vytřískat solidní zisk, maso nebo třeba oboje. Jiní loví proto, že jejich činnost čemusi prospívá, nebo je pro zdárný vývoj kvality a počtů zvěře nezbytná. A protože je to na světě tak zvykem, přes ony "masaře" nebo hromadné lovce všeho, co se pohne, nebo ty neopatrné s tragickými následky svého konání, se na nás všechny dívá celá společnost. A když ke všem těm, možná jich třeba až zase tak moc není, připočteme ty arogantní, kteří nevybíravými slovy nebo dokonce křikem zkouší vyhánět ty, jejichž jednání se jim nelíbí, z honitby, máme "vymalovaný" obrázek myslivců v očích veřejnosti.
Ono je jednou provždy pravda, že "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Jenomže jak k tomu přijdou ti poctiví, ti, kteří nejsou masaři nebo pobíječi, ti, kteří místo křiku zkoušejí přesvědčit a poučit, když za ně do lesa volají hlavně ti neurvalí. A právě oni v očích veřejnosti kreslí obrázek celé myslivecké komunity. Co kdybyste se, milí čtenáři, zkusili na celý problém podívat jaksi z druhé strany. Možná, že by to za to stálo.