Němci se zamilovali do vlků v Lužici (Mladá fronta DNES)

Vlci se vrátili do středoevropské přírody. Může za to úbytek lidí na venkově a také přísná ochrana vlků ve východním Polsku.

Krajina na sever od krásných lužických měst Zhořelec a Budyšín byla jednou z nejzničenějších v celém bývalém východním Německu. Mohly za to obrovské povrchové doly na hnědé uhlí, podobné těm v severních Čechách. V posledních dvaceti letech se však zdejší těžba utlumila a doly se mění v jezerní krajinu, která by měla být za deset či dvacet let jednou z nejhezčích v této části Evropy.
Některá jezera už jsou napuštěna, jiná se napouštějí, další doly se k zatopení teprve připravují a do dříve zpustošeného území si začínají nacházet cestu turisté. Mnozí z nich sem přijíždějí kvůli nové atrakci, kterou tato část Německa dostala v posledních pěti letech. Tou jsou vlci, kteří se sem v minulých letech v počtu několika desítek kusů po téměř dvou stech letech od svého vyhubení v Sasku opět vrátili do zdejší přírody.
Na sever od Zhořelce tak vznikl Vlčí region, jehož informační centrum leží v třítisícovém lužickém městečku Rěčicy (německy Rietschen). V oblasti, která se v posledních dvou desetiletích díky odchodu bývalých východních Němců do bohatších spolkových zemí vylidnila, dnes žijí asi tři desítky vlků a vlčí populace se díky mláďatům i dalším vlkům, kteří sem přichází z Polska, pozvolna rozrůstá.
Podle Jana a Dominika Andreskových populace vlků v Lužici je už dostatečně silná, aby se dále rozrůstala a vlci z ní se šířili na další území. Jak uvádí v článku v časopisu Vesmír, rozšíření vlků směrem do Česka bránila dálnice, která spojuje saské Drážďany a polskou Wroclaw. Ale v posledním roce se vlci dokázali vyrovnat i s touto překážkou a první kusy se objevili v severních Čechách, dokonce až v okolí Doks u Máchova jezera.
Pro Lužici se výskyt vlků stal velkou událostí a vedle architektonických památek Budyšína a Zhořelce, Lužických Srbů, zdejší hořčice, po celém Německu proslavených okurek nebo říčního labyrintu na Sprévě se vlci stali dalším z turistických taháků této části Spolkové republiky. Osvětová kampaň, ale i platby za všechny kusy dobytka, které vlci v Lužici místním zemědělcům zabijí, pomáhají k tomu, že se vlci těší v Lužici nejen ochraně, ale i sympatiím místních lidí. Saský stát poskytuje poměrně rozsáhlé dotace například na elektrické ohradníky dobytka a další opatření, která by měla škodám způsobeným vlky na stádech dobytka v Lužici zabránit.

Slováci vlky stále střílí
Největším nebezpečím pro vlky v Lužici jsou dnes Slováci, kteří jako jediní na tradiční migrační trase vlků z polsko-ukrajinského pomezí po horských hřbetech až do Lužice vlky střílejí. Přes protesty ochranářů Slováci povolují odstřel sto padesáti kusů vlků ročně, což je vzhledem k celkovému množství této v naší části Evropy stále vzácné šelmy obrovský počet.
V České republice je naštěstí hned několika zákony lov vlka zakázán. Například podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti je vlk zvěří, jejíž lov je zakázán, a porušení zákazu je možné kvalifikovat i jako trestný čin.
Podmínkou však je, aby se nelegální lov vlků účinně trestal, tak jako se to děje právě v Německu, kde bylo několik lovců odsouzeno v přepočtu k několika set tisícovým pokutám.
Pokud by se podařilo zajistit vlkům v Česku podobnou ochranu a sympatie obyvatel jako v Lužici, mohl by se Vlčí region rozšířit z německé Lužice i přes české hranice.