Bude nám stačit vidět zajíce jen v zoo, pustit si zpěv ptáků z CD? (Olomoucký deník)

Jsou na světě činnosti, které jsou v projevech, formách a hlavně následcích snažení poněkud protichůdné. I když probíhají ve stejném prostředí, se stejnými nebo podobnými prostředky, a měly by se tedy držet jakýchsi mantinelů. A asi by neměly mířit proti sobě.
Myslivci by byli nejraději, aby byly v přírodní rovnováze přiměřené stavy všech, a to opravdu všech druhů zvěře. Tak, aby ji mohli chovat (a samozřejmě i lovit). Aby ta zvěř měla dost potravy a zdravé prostředí, které by jí poskytovalo potřebné podmínky k životu. Prostě aby měla šanci prospívat. Cílem zemědělců je dosahovat co možná nejvyšší ekonomického efektu s co nejlepší produktivitou práce a s co nejnižšími náklady. Lesáci mají představu, že budou lesy zdravé, budou se přirozeně obnovovat a obejdou se bez nákladného vysazování sazenic stromků z lesních školek. Chtějí, aby byly beze škod, bez budování drahých oplocenek a aby mohli jen lesy pěstovat a těžit a prodávat dřevo. My všichni ostatní chceme, abychom si v přírodě mohli postavit stan, rozložit deku při pořádání pikniku a ten nepořádek po nás aby uklidil někdo jiný. Abychom si mohli vedle auta na pasece pustit hezky naplno rádio a děcka si mohla v okolí hrát na indiány. Nebo si jít jen tak na procházku do svěží zeleně. Samozřejmě do zeleně zdravé a oku lahodící. Jenomže, jak se říká, svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Došli jsme tak daleko, že tu svobodu pro jednoho musíme vynucovat celým souborem zákonů proti druhému, aby vůbec nějaká byla. A přitom ani ty zákony většinou nestačí. A tak myslivci trpně přihlížejí, jak z přírody mizí koroptve, zajíci a bažanti. A nejenom tyhle vyjmenované druhy. Jak ubývá v přírodě klidu i potravních možností pro zvěř. Hlas myslivců, jako hlas volajícího na poušti, nikdo neslyší a vypadá to tak, že jej nikdo ani slyšet nechce.
Zemědělci, nuceni ekonomickým tlakem, omezují skladbu svých činností, z nichž jim nejlepší výsledky dává pěstování řepky, kukuřice a obilí (ty vyjmenované třeba i na topení nebo spalování v autech, když už je nespotřebujeme jako potravu nebo je nedokážeme vyvézt). Nějaká živočišná výroba?Moc drahá! Mléko a maso ve velkém dovážíme z ciziny, protože vlastní výrobu jsme dramaticky omezili a tím pádem jí už moc nemáme. Z polí nám mizí ornice, kterou deště z velikých lánů na svazích splachují do potoků, řek, ale i do obcí a měst. V rozlehlých lánech monokultur nacházejí kryt a bohatou potravu velké druhy zvěře, které působí nemalé škody.
Přitom tím nejjednodušším řešením, jak je nahradit, je trvat, aby jejich tíži nesli myslivci, protože ta zvířata nepostříleli. A to vůbec nemluvím o jedech, které pro svoji činnost používají a jejímiž rezidui zatěžují prostředí a potravu nás všech. A představte si, stát (tedy my všichni) jim za tuhle "bohulibou" činnost ještě platí nemalé peníze na dotacích. O omezeních pro nás "obyčejné" lidi víme všichni svoje. Stanování v přírodě není dovoleno, deku na pasece si kvůli klíšťatům rozloží leda sebevrah a do přírody "jen tak" se nám od bazénu na zahrádce nebo od počítače chce jen málokomu. Konečně onu v ní požadovanou svěží zeleň aby dnes člověk pohledal.

Najít řešení
Jak tedy z toho ven? Vystřílíme v lesích a na polích všechno, co působí škody? Aby lesáci nemuseli vynakládat spoustu peněz na ochranu porostů? Aby zemědělci neměli problémy při sklizni poničených ploch divočáky a mohli dosáhnout větší produkce, kterou pak spálíme nebo projezdíme? Vynalezneme nějakou zázračnou vodičku, kterou pak postříkáme celou tu naši přírodu a ona bude zase svěží a voňavá? Jak jinak najdeme řešení, které vyhoví nám všem? Myslivci se svými nemístnými požadavky (na klid v přírodě, proti volnému pohybu psů, proti vjezdu čtyřkolek do porostů a tak dále) prostě zmizí ze scény, protože zmizí i jejich předmět činnosti. Jenomže! Bude nám stačit vidět zajíce jenom v zoo? Nebo si pustíme ranní zpěv ptáků jen na CD?
Nebude lepší zkusit najít jakési univerzální řešení tím, že vytvoříme nějakou koncepci, která začne tím, že se budeme vzájemně ctít a respektovat? Že začneme ve své činnosti spolupracovat a hledat společné řešení? Jako příklad můžu uvést moc žádanou spolupráci myslivců a zemědělců při redukci divočáků. Oni už totiž určitě i ti zemědělci vědí, že bez ní snížení jejich stavů nedocílíme. Problém je zatím v tom, že to někteří ještě veřejně přiznat nedovedou.