Mají se vrátit zpátky do našich lesů vlci, rysi a medvědi? (Olomoucký deník)

V přírodě je to od nepaměti tak zařízeno, že životy jednotlivých druhů jsou spolu navzájem spjaty a jejich vazby je udržují ve vzájemné rovnováze. Kdysi v dávné minulosti žili na území našeho dnešního státu vedle mamutů, zubrů, divokých koní a jeskynních medvědů i rysi, vlci, a dokonce i jeskynní lvi.
Mamuty a divoké koně vyhubili naši prapředkové, totéž zřejmě potkalo i jeskynní formy velkých šelem. Divocí sobi odešli za ustupujícím ledovcem kamsi na severské pláně, zubři do polských pralesů a naši předkové, velkých lovných zvířat nemaje, se postupně začali věnovat zemědělství. Začali rovněž ve větší míře chovat domácí zvířata a najednou se začalo ukazovat, že jejich prospívání dosti podstatně brání vlci, kteří ve smečkách napadali jejich stádečka, třeba ovcí. Tehdejším jediným a poměrně snadným řešením bylo stavy vlků dramaticky snížit. A to lovem, lapáním do vlčích jam, ba i trávením jedem. Podařilo se jim to tak dobře, že vlk byl v zemích českých a moravských vyhuben v předminulém století úplně. Medvědi, ne ti jeskynní obři, ale mnohem menší medvědi hnědí, zvaní "brtníci" dopadli podobně.
Země kolem hory Říp totiž už praotec Čech nazval jako "mlékem a strdím oplývající". A možná, že právě to strdí, staročesky užívaného to názvu medových pláství, se stalo medvědům osudným. Medvěda totiž na sladký med lze přilákat zdaleka, tomu neodolá. No, a když ten hnědý brach vedle rozlámaných "brtí" čili včelínů v dutých kmenech stromů sem tam sežral i nějaký ten kus dobytka na pastvině, logicky jejich vlastníky dost naštval. Ale protože se za medem rád vracel, nebylo těžké si na něj s puškou v ruce počkat. A tak skončil i druhý člověčí "nepřítel".
Spolu s ubýváním lesů, zvýšeným ruchem v nich, s rozvojem výstavby lidských sídel, silnic a úbytku veškerých klidových míst v krajině se lidské snažení o likvidaci "konkurence" v podobě vlků, medvědů, ale i rysů postupně dopracovalo až k úplnému vyhubení těchto velkých šelem. Kromě ojedinělých výskytů migrujících jedinců ze Slovenska a Polska se u nás tato zvířata více než dvě století nevyskytovala vůbec.
V současnosti se rys vrací do naší přírody. Žije ve velkých lesních celcích v oblasti Šumavy, kde byl cíleně vysazen. Pár jedinců žije v severních pohořích Čech, v Jeseníkách a Beskydech. Tam proniká ze slovenských Karpat a Polska současně s vlkem a medvědem. Rys je důkladně zkoumán především na Šumavě, kde je telemetricky sledována řada jedinců v systému GPS. Důraz je kladen na jeho potravní návyky a vliv na tamější faunu.
Všechny tři druhy šelem se v minulosti neomezeně lovily jako zvěř dravá a myslivosti škodlivá. Do této kategorie jsou zařazeny dál, ale s celoročním hájením. Tedy bez jakékoliv možnosti lovu. V poslední době je dosti diskutovanou otázkou obnovení jejich stavů na území našeho státu. Samozřejmě v omezených počtech a pouze v některých oblastech.
Byl bych pro to, aby bylo možné v našich podmínkách uvidět na vlastní oči ta nádherná zvířata, která máme možnost dnes spatřit už jenom v zoo. Otázkou ale je, jaké podmínky jim v naší "kulturní krajině" můžeme nabídnout. Rozsáhlých lesů bez rušení turisty nebo lesní mechanizací mimo dříve uvedené lokality už moc nemáme. Krajina je protkána hustou sítí silnic, železnic, cyklostezek a jiných tratí, lesy jsou v sezoně lesních plodů brány útokem, mimo les je zde velmi intenzivní zemědělství, doprava a spousta dalších rušivých momentů.
Tato krajina pomalu přestává mít půvab málem i pro člověka, který v ní žije. Kdybychom měli možnost vlkům, medvědům či rysům nějak říci, že je mezi sebou chceme, asi by se jim s námi žít ani nechtělo. I když kdo ví, možná že ano. V Tatrách třeba někteří medvědi vybírají popelnice u horských chat. A to by, alespoň podle mě, moc důstojný návrat tak krásných zvířat asi nebyl.
U nás už dravců příliš mnoho nezbývá. A můžeme být rádi, že jsou na polích myši, kterými se živí. Drobná zvěř, jež jim sloužila za potravu dříve, už z krajiny prakticky zmizela. Přitom určitě není vinou myslivců, že stavy u nás žijících dravců klesají, nebo přesněji u většiny druhů jedinci ubývají. On totiž výstřel třeba na výra, jestřába, a dokonce i sojku přijde dnes střelce hodně draho. A věřte mi, to si každý velmi důkladně rozmyslí.