Myslivci radí: Opuštěná mláďata nikdy nepřemísťujte (Olomoucký deník)

V těchto dnech je příroda kolem nás plná zeleně, květů, vůní a života. Jaro se předvádí v celé své kráse. Naplňuje nás pocitem radosti nad postupným návratem přilétajících ptáků, jejich zpěvem a pilností, s jakou obnovují nebo staví svá hnízda, ve kterých mnohde už nalezneme nový život. Rozkvetlé stromy a keře jsou plné bzučících včel, jejichž snažením v krátkosti započne růst plodů a červen bude mít první úrodu hodnou svého jména.
Na polích vidíme v plném nasazení zemědělské stroje, vkládající do ohřáté půdy osivo, které za krátký čas oživí zelení dosavadní hněď holé půdy. Tak nějak by možná popsal začínající jaro nějaký básník. Realita na polích v naší krajině je však poněkud jiná. Zeleň je samozřejmou barvou jara. Patří k němu i květy na stromech, pampelišky a sedmikrásky v trávě i ty bzučící a pospíchající včelky a vracející se tažní ptáci. Jenomže těch posledně jmenovaných se vrací rok od roku méně.
Cesta je dlouhá, vede přes moře a na jeho březích čeká člověk. Jakkoli je to těžko k uvěření, chytá ty droboučké opeřence a jejich tělíčka prodává na tržištích v celých hromadách jako delikatesu. Nevěříte? V televizi o tom byl nedávno pořad, který jsem sledoval s ohromením a hlubokým nesouhlasem. I to pilné snažení na polích vypadá jistě ohromně. Bez něho by člověk nedokázal vyprodukovat dostatek potravy nejenom pro sebe. Jenže zkusil jste si někdo představit, kolik zajíčků v pelíšcích umístěných v oranicích zahyne pod přejíždějícími smyky, bránami plnými hřebů nebo později pod sekačkami v jetelinách a na loukách?
Nejsou to samozřejmě jen ti vyjmenovaní zajíčci. Ty hřeby a sekačky si nevybírají. Mláďata v hnízdech na zemi jim neuniknou. Ať už jsou to čejky, skřivánci, koroptve nebo ostatní čeleď těch drobných, kteří dlouho a trpělivě čekali na příchod jara. A když konečně přišlo, přináší mnohým často konec života.

Pohlazení znamená pro mládě smrt
Těžko někdo vymyslí plašicí nebo nějaké jiné zařízení, které by dokázalo smrti těch maličkých předejít. Zejména proto, že těch míst, ve kterých by jim nehrozila, dramaticky ubylo. Myslím tím husté meze, remízky a podobná místa, jejichž absence je nutí přežívat tam, kde jsou přímo a bezprostředně ohroženi.
Člověku by se přímo chtělo ty maličké v hnízdečku na zemi nebo v pelíšku v brázdě, dokonce i ve shluku vajíček najít a zachránit. Žene jej k tomu jakýsi pud člověka­ochránce nebo záchranáře. Ale i kdyby to bylo možné, pomohla by tato snaha naplnit záměr na jejich záchranu? Našly by pečlivé koroptví matky svá hnízda na jiném místě? Nebo zaječí mámy svá mláďata, aby jim daly napít mateřského mléka?
Shodneme se zajisté, že asi sotva. U srnčat a mláďat větších tvorů je situace trošku jiná. Jejich mámy ponechávají své mladé pokud možno v husté krytině, ve které vzhledem ke své pudové výbavě dokážou ve skrytu a tichu poměrně úspěšně přežít. Mají totiž ve výbavě vedle svého krycího zbarvení zvaného "mimikry" ještě pro první dny života vrozeno při jakémkoliv nebezpečí přečkat je v úplné nehybnosti. Příroda je dnes, a v této době zvláště, plná lidí. Tím pádem je relativně časté nalezení mláděte, nejčastěji srnčete, které leží zdánlivě opuštěné v trávě nebo v lese. Uvědomme si ale s plným důrazem, že tento tvoreček opuštěný není. Jeho matka, ač ji nevidíte, je určitě někde poblíž a s obavami vás sleduje. Když ale ono to mláďátko, ať už je to srnčátko, zajíček nebo jiné mládě, přímo volá po pomazlení, nebo alespoň pohlazení po heboučké srsti. Vězte ale, že byste tím tomu tvorečkovi vyslovili trest smrti. Zanechali byste na něm pach člověka.
A příroda sama je tak krutá, že matce nedovolí své mládě, ačkoliv jej nade vše miluje, tímto pachem poznamenané přijmout. Proto výslovně prosím, vzdalte se v tichosti od místa nálezu, odneste si s sebou vzpomínku na krásný zážitek a těšte se na chvíli, kdy třeba uvidíte toto mládě čilé a zdravé se svou mámou dovádět a hlavně žít.
A už vůbec nenoste nalezená mláďata domů. Jejich šance na přežití má své meze i v přírodě. Doma, třeba v králíkárně, bez své matky, není šance na přežití žádná. Vzpomeňte si na tato slova a ponechte přírodu konat podle svých zákonů. Jsou tisíciletími prověřené a člověk je prostě musí respektovat.
Zajímá vás téma myslivosti? Máte námět, kterému bychom se měli věnovat?
Své náměty pište na e­mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.