Co s travičem? (Jindřichohradecký deník)

NA OKRAJ TÝDNE

Nepovažuji lov za něco nemorálního. Lidé loví odnepaměti a je to něco, co je naprosto legitimní. Zastřelení zajíce nebo vykuchání kapra není nic, za co bychom měli někoho odsuzovat, třebaže dnes již nehrozí, že by bez této činnosti zemřel hlady.
Ulovit divoké zvíře totiž vyžaduje zkušenosti, trpělivost a píli, ale je to také záležitost plná vzrušení, adrenalinu a splynutí s přírodou. To vám dosvědčí každý, kdo má v srdci alespoň kousek lovecké vášně. Naproti tomu, jít do lesa a otrávit tam vzácné opeřence je, odpusťte mi, prosím, ten výraz, obyčejné svinstvo, které stojí mimo mé chápání. Ten, kdo něco takového udělá, musí být člověk s absencí jakékoliv morálky.
Pokud se navíc opravdu rekrutuje z řad myslivců, jak zní jedna z hypotéz, je celá událost ještě o poznání smutnější. Inu, každý cech má ale své černé ovce a já věřím, že jestli příslušníci toho Hubertova odhalí pachatele této odpornosti ve svých řadách, déle jej mezi sebou trpět nebudou. Druhou věcí však je, jak si s takovým lotrem poradí náš právní řád. Já osobně to vidím maximálně na nějakou tu pokutu, a to jistě ne likvidační. Přesto naši předkové považovali travičství za jeden z nejodpornějších a nejzbabělejších zločinů a s traviči podle toho i jednali.
Mezi běžné verdikty patřilo utopení, upálení či rozčtvrcení. V Anglii za vlády Jindřicha VII. koncem patnáctého století takového výtečníka zkrátka uvařili v kotli. Inu, přeci jen měl ten středověk něco do sebe. Nemyslíte?
Autor: Milan Soldán, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.