Rázný lidovec Jiří Čunek ke střelbě v Brodu: Nakonec seberou zbraně snad i myslivcům (krajskelisty.cz)

Zkrátit dobu platnosti zbrojních průkazů na pět let navrhuje senátor Jiří Čunek.
„Nahodilým zkratům nezabráníme nikdy, ale jít cestou větší selekce, tou bych určitě šel,” uvedl také v rozhovoru. Zároveň ale upozornil na to, že tragédiím, jako se stala v Uherském Brodě, nelze předcházet jednoduchým opatřením. Senátor problém vidí spíš v chování společnosti.

 

Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl o tragédii v Uherském Brodě? Je to v podstatě jen pár desítek kilometrů od města, kde starostujete...

Se starostou Uherského Brodu Patrikem Kunčarem jsem samozřejmě v kontaktu. I dnes jsme spolu mluvili. Je to ohromná tragédie. Obávám se jen, že v současném světě nelze takovým věcem zavedením jednoduchých opatření předejít. Náhodný zkrat nelze u nikoho předvídat a svou úlohu by měla sehrát společnost. Jenže pokud máme plná média násilí a pozornosti k násilným činům, pak tento stav podmiňuje možná u některých patologických jedinců jejich budoucí způsob chování. Museli bychom zrušit rozhlas a televizi nebo vysílat jiný žánr.

 

O čem střelba v Uherském Brodě svědčí? Vypovídá tato masová vražda o situaci ve společnosti, nebo šlo o náhodný čin labilního člověka, který měl opět čistě náhodou zbrojní pas? Jak situaci vidíte vy?

Je to kombinace. Jde o náhodný čin člověka, který ale zároveň reagoval na podněty společnosti. Jsem přesvědčen, že procento lidí, kteří mají nějaké psychické problémy, se nemusí dramaticky v průběhu času měnit. I zbraně lidé v minulosti měli, ale problém je v tom impulsu, který v patologickém jedinci nastartuje násilné úvahy, a na ten už má vliv společnost a mediální svět, ve kterém žijeme.

 

Myslíte si tedy, že vraha osmi lidí z Uherského Brodu ovlivnilo i to, že je násilným činům věnovaná velká pozornost v médiích?

Určitě ano, ale nejde jen o to. Jsou to filmy, pořady, které nereagují na dokumentování věcí, které se dějí, ale navozují prostředí, jež má k násilí velmi blízko. Mám na mysli i skladbu pořadů, kterou v televizi vidíme, nejde jen o informace o tom, co se děje. Podívejte se na množství filmů, které se zabývají násilím... To vše má na labilní lidi vliv. Možná by pomohla větší kontrola při vydávání zbrojních průkazů a psychologické testy. Tím to ale nezachráníme.

Ministr vnitra Milan Chovanec se ovšem zamýšlí právě nad touto otázkou. Pro Primu uvedl: "V České republice je drženo poměrně velké množství zbraní. Je otázkou, jestli chceme, aby v české společnosti bylo tolik držitelů zbrojních průkazů” a tím naznačil i možnou debatu o zpřísnění držení zbraně u nás...

Kontroloval bych počet těch, kteří obdrží povolení. Když jich bude méně, tak se sníží i počet zbraní, které jsou drženy. Mohli bychom ale také přemýšlet o tom, jak je možné, že například ve Švýcarsku, kde má téměř každá domácnost zbraně doma, tyto situace nenastávají. Počet zbraní je tam podstatně vyšší a přesto k tak násilným činům nedochází.

 

Takže se Švýcaři dokáží chovat jinak?

Přesně. Mají větší pocit zodpovědnosti. Je tam jiná společenská atmosféra a také selektují, kdo zbraň mít může. Nahodilým zkratům nezabráníme nikdy, ale jít cestou větší selekce, tou bych určitě šel. Nemůžeme to samozřejmě přehnat, abychom nakonec nesebrali zbraně i myslivcům.

 

Registr zbraní by mohl být přístupný také lékařům. Zdravotníci ale tvrdí, že tu nejsou kvůli represi. Co si o tom myslíte vy?

Mám tento názor. Mohla by se zkrátit doba platnosti zbrojních průkazů na pět let a příslušný pracovník na policii, který má kontrolu na starosti, bude mít přístup i do přestupkových registrů. Takže lidé, kteří mají povahové rysy takové, že se neumí chovat k sousedům a vyvolávají hádky s násilným podtextem, o těch by už měli přehled.

 

Byl jste držitelem zbraně nebo uvažoval jste o tom?

Nikdy jsem zbrojní průkaz nevlastnil a ani jsem neměl potřebu o tom přemýšlet.

 

V průběhu rozhovoru jste zmiňoval, že jednoduchá řešení nejsou. Co tedy podle vás může pomoci k prevenci násilných činů ve společnosti?

Říká se, že lidé nemají čas, ale oni mají dost času, jen ho nevěnují společenskému setkávání, jak my na Valašsku říkáme, face to face. Lidé jsou sami a prožívají komunikaci se světem ve fyzickém osamocení na internetu. Ve společnosti se pak začínají chovat jinak, agresivněji atd. Všichni musíme věnovat energii podpoře sportu a neziskových organizací. Ukázat lidem, že pravý kvalitní život máme pouze tehdy, když ho trávíme s jinými lidmi.