Rychle a zběsile. Řidiči kosí divokou zvěř po stovkách (Mladá fronta DNES)

Jako „silnici smrti” označují lidé dvacetikilometrový úsek nedaleko Dubé. Ročně tu řidiči porazí stovky zvířat. Podle myslivců by mohly střetům se zvěří zabránit varovné billboardy.

ČESKOLIPSKO
Stovky zvířat zahynou ročně pod koly aut na silnici č. 9 z Dubé do Liběchova na hranici Libereckého a Středočeského kraje. Myslivci dokonce začali dvacetikilometrovému úseku přezdívat „silnice smrti” kvůli každodenním masakrům divokých prasat, srn a zajíců.

Jejich srážky mapuje místní myslivec a lesník Petr Slaba, který dokonce začal na sociálních sítích zveřejňovat drastické fotografie zvířecích nebožtíků.

„Jezdím tu denně a vidím tu paseku na vlastní oči. Za loňský rok jsem na zmíněných dvaceti kilometrech napočítal čtrnáct kusů zhaslé srnčí, deset divočáků, dva daňky, jednoho muflona, deset lišek, devět kun, tři jezevce, čtyři zajíce, jedenáct ježků, pět bažantů, jednu sovu, dvě sojky, dva psy, patnáct koček. Dohromady 89 zvířat, a to jsou jen ta, která jsem viděl osobně. Skutečnost je podle mě dvakrát až třikrát větší. Jen málokterý motorista navíc nahlásí srážku se zvířetem,” popisuje Petr Slaba.

Že jsou skutečné počty usmrcených zvířat vyšší, dokládají i policisté. „Českolipsko je bohužel v rámci Libereckého kraje na špici sražených zvířat. Ročně máme nahlášeno 234 případů, kolik nám jich ale prošlo bez povšimnutí, nevíme. Bude jich hodně,” poznamenala mluvčí českolipské policie Ivana Baláková. Je snad silnice z Dubé prokletá? Důvody jsou prostší. Protíná totiž přirozený biokoridor zvěře, kdy na jedné straně vozovky je les a na druhé mokřady, kam zvěř chodí pít. Silnice je navíc vyhlášená mezi motorkáři. Má vše, co vyznavači jedné stopy chtějí - kvalitní asfalt, zatáčky a malebné okolí. Navíc jde o hlavní tah z Mělníka na Českou Lípu, takže zde potkáte i mnoho kamionů. „Občas je tu takový provoz, že ani nepřejdete silnici. Je to asi daň civilizaci, kterou těžko někdo změní,” potvrzuje starostka Dubé Zdeňka Šepsová. Myslivci se domnívají, že srážkám se zvěří by se dalo lehce předejít, kdyby řidiči tolik nešlapali na plyn.

„Stačí jen být pozorný a v místech, kde možnost střetu existuje, prostě ubrat plyn. Též mám vyzkoušeno, že v noci hodně pomáhají přední mlhovky, které rozšíří zorný úhel řidiče na přilehlé krajnice,” vysvětluje Petr Slaba. Sám navrhuje, aby se silnice osadila varovnými billboardy, které by před srážkou se zvěří varovaly. „Bohužel k tomu neexistuje nikde vůle,” dodává.

Slaba dokumentuje i případy, kdy motoristé od nehody ujíždějí. MF DNES popsal případ, který se stal v loňském roce. „Můj známý přibrzdil, protože před ním přes silnici přebíhali divočáci. V tu chvíli ho zleva předjel tranzit, který do nich vlítnul. Na silnici zůstala dvě dvacetikilová selata a bachyně, která hrozně kvičela. Řidič odjel, jako by se nic nestalo. Kolega pak odklidil mrtvolky selat a zavolal hajnému, aby bachyni, která se mezitím odpotácela do rákosí, dostřelil a ukrátil její utrpení,” líčí dramatickou situaci Slaba. Podle Michala Bíla z Centra dopravního výzkumu jsou srážky s divočáky nejnebezpečnější. „Takové střety bývají obvykle fatální nejen pro zvíře, ale i pro řidiče,” potvrzuje. Ze statistik sražených zvířat vyplývá, že v Česku došlo v rozmezí let 2007 až 2013 následkem srážky se zvěří k téměř 30 tisícům nehod. „V jedenácti případech se jednalo o smrtelné dopravní nehody, při nichž zemřelo 12 osob. Těžkým zraněním skončilo dalších 51 nehod,” vypočetl Bíl. Ve statistikách se také evidují nehody, které byly zapříčiněny vyhýbáním se zvěři na komunikaci. Celkem se jednalo o 2 458 nehod. „V těchto případech vozidlo obvykle opustí komunikaci a dojde k havárii, nebo nárazu do pevné překážky. Následky byly v devíti případech smrtelné nehody s celkem desíti zemřelými a rovněž 51 nehod s těžkým zraněním,” dodal.