Počet divočáků roste. V boji myslivcům pomůže technika (Olomoucký deník)

Olomouc
Potkat divočáka na zahradě nebo v příměstském parku si nepřeje asi nikdo. Na Olomoucku to sice hrozí méně než jinde v zemi, i tak začínají mít myslivci a zemědělci kvůli přemnožené černé zvěři vrásky na čele. Do konce března jen v olomouckém okrese odloví přes 2200 prasat, což historicky nemá obdoby.

Pomoci s regulací divočáků v zemi chce ministerstvo zemědělství. Myslivce tak podpoří při nákupu speciální techniky pro noční vidění určené právě pro lov divokých prasat.

Hojnost potravy a celkově ideální podmínky k životu a reprodukci zapříčinily, že se populace divočáků v Česku vymkla kontrole. „Někde se přemnožili natolik, že se dostávají do příměstských oblastí, například parků a zahrad, čímž problém s černou zvěří nabývá na ještě vážnějším významu," uvedl Jiří Zbořil z olomouckého okresního mysliveckého spolku. „Na Olomoucku jsme na tom lépe. Je to dáno tím, že ji regulujeme a možná také strukturou honiteb," doplnil.

Od loňského dubna do letošního března, kdy trvá myslivecký rok, skolí lovci na Olomoucku přes dva tisíce dvě stě divočáků. V regionu žije odhadem kolem tří tisíc kusů černé zvěře. „Vzhledem k tomu, jak černá zvěř migruje a žije skrytě, jsou to jen odhady vycházející z počtu odlovených kusů. Ten bude letos rekordní!" uvedl Jiří Zbořil.

Ideální stav černé zvěře na Olomoucku by měl být podle myslivců takový, aby stačilo zastřelit do 800 kusů. „Tak, aby byl v souladu zájem myslivecký, zemědělců a veterinární – v souvislosti s rizikem přenosu chorob," vysvětlil Jiří Zbořil z olomouckého mysliveckého spolku. Velikost populace divočáků totiž přináší problémy zemědělcům. „Páchají škody na zemědělských kulturách, je také riziko přenosu chorob. Ať jde o klasický mor prasat nebo Aujeszkyho chorobu," upozornil na nebezpečí prasete jako přirozeného hostitele a šiřitele infekce, která je přenosná na jiná zvířata.

Černé zvěři se daří vzhledem k vysoké úživnosti krajiny, kde zemědělci pěstují plodiny, které divočákům poskytují to nejdůležitější: kryt, klid a potravu. Vyhovují jim zejména hojné a nekonečné lány kukuřice. „Mají ideální podmínky. Sežerou toho tolik, co potřebují, mají dobrou kondici, vyšší přírůstek a vyšší počet mláďat," uvedl Jiří Zbořil. Poukázal na to, že divočáci na rozdíl od srnčí zvěře nebo muflonů mohou mít během roku až deset mláďat. „Což spíše připomíná reprodukční cyklus drobných hlodavců. Černá zvěř dostala do vínku vysoký reprodukční potenciál, který za ideálních podmínek taky využívá," poznamenal. K větší regulaci populace divočáků chce nyní myslivce motivovat ministerstvo zemědělství. Ze státního rozpočtu plánuje uvolnit peníze na spolufinancování nákupu přístrojů pro noční vidění. Pořízení takového doplňku zbraně umožňuje myslivcům vloni schválená novela zákona o zbraních a střelivu, kterou stát odstartoval posílení opatření proti přemnoženým divočákům v zemi. Ministerstvo chce uvolnit až dvacet milionů korun a střelcům uhradit osmdesát procent nákladů na techniku, nejvýše však deset tisíc korun. „I pořízení přístroje pro noční vidění je cesta, jak situaci uvést na rozumnou míru," ocenil pomoc státu Jiří Zbořil.

Speciální vybavení navíc může zabránit neštěstí při nočním lovu. „Zařízení umožní perfektně rozeznat cíl, na který myslivec střílí. Nemělo by docházet k nepříjemným událostem, kdy byl například postřelen turista spící ve spacáku na poli," poznamenal Jiří Zbořil. Zároveň se zvýší efektivita. „Přesně umístím zásah. Zvěř netrpí, nemusí se dohledávat," doplnil.

Co s ulovenými divokými prasaty?
Komu se při přečtení zprávy o několika tisícovkách ulovených divočáků začínají sbíhat sliny na voňavý guláš či řízek, má smůlu. Tedy částečně.

Dobrou zprávou pro milovníky zvěřiny je, že velký počet zastřelených zvířat snížil cenu masa, ovšem pouze za ulovený kus v kůži. Myslivci nemohou divočáky rozporcovat a lidem nabízet syrové maso.

„Cena v hlavní lovecké sezoně dokáže klesnout až na třicet korun za kilogram. Přitom jde o kvalitní produkt z přírody s velmi vyváženým dietetickým složením. V supermarketu je pak zvěřina k dostání za tři stovky," poukázal na pád ceny při velkém počtu odstřelených divočáků Jiří Zbořil z olomouckého okresního mysliveckého spolku.

Myslivci mohou prodat až jednu třetinu ulovených kusů konečnému spotřebiteli. „Zákon ale říká jasně: v kůži. Nesmíme zvěřinu porcovat, balit a prodávat dál. Konečnému spotřebiteli můžeme prodat pouze celý kus," popisoval. „Kdo by přesto měl zájem, může oslovit místní myslivecké sdružení, zda prodávají zvěřinu, a případně se nechat zapsat do pořadníku," poradil zájemcům Jiří Zbořil.

Veterináři zdůrazňují, že divoké prase určené ke konzumaci se musí nechat vždy vyšetřit na přítomnost svalovce (tzv. „trichinel"). Pokud uživatel honitby dodává těla prasat v kůži konečnému spotřebiteli v rámci „malého množství", může prodat nebo dodat divoká prasata až po vyhovujícím vyšetření na trichinely trávicí metodou – v tomto případě postačí prohlídka proškolenou osobou.