Přemnožení divočáků zažehnáno (Orlický deník)

V minulých letech se myslivci v lesích na Orlickoústecku potýkali s přemnožením divokých prasat. Podle Tomáše Pecháčka z Okresního mysliveckého spolku v Ústí nad Orlicí budou počty „černé” tentokrát už zase v normě. „Myslím, že u divočáků dojdeme na nižší stavy, protože jejich odlovy byly v posledních dvou letech vysoké, takže tam tuším úbytek. U srnčího to má spíš také klesající tendenci podle ohlasů našich sdružení.”

            Rok od roku klesají počty volně žijících koroptví a bažantů. Tomáš Pecháček si to vysvětluje nešetrným hospodařením v krajině. „Rozlehlé zemědělské plochy, ale i nedostatek remízků a mezí jejich rozmnožení nepřejí,” říká a dodává: „Poslední dobou se myslivci pokoušeli tendenci zvrátit vypouštěním zajíců a koroptví, ale účinek se nedostavil, protože predátorů je v přírodě mnoho.”

            Naopak k vidění jsou hojněji opět lišky, jejich vyšší stavy zaznamenali myslivci loni. Konkrétní počty ovšem nezjistí, protože chystané sčítání se lišek týkat nebude.

Kromě této akce se myslivci v zimě věnují i léčbě zvěře. Podle Tomáše Pecháčka probíhá u srnčí zvěře prevence výskytu parazitů střečků nebo plicnivek: „Už sice ne v takovém rozsahu jako dříve, protože tomu není veterinární zákon nakloněn. Léčiva podávají jen honitby, kde se s nemocí setkali.” Kontrolou na svalovce, který je pro člověka smrtelný, musí však projít každý ulovený kus černé zvěře.

Tomáš Pecháček důrazně upozorňuje, že by bez veterinární kontroly neměl být žádný kus divoké zvěře konzumován. Proto by si také řidiči, kteří na cestách srazí zvěř, neměli takto „ulovený” kus vzít domů a sníst ho. Bez ohledu na další zdravotní následky se tak dopouštějí pytláctví, neboť poražená zvěř nepatří jim, ale správci dané honitby.

            Zároveň by se mohli například ze zajíců nakazit tularemií či brucelózou. Byť se tyto nemoci zničí tepelnou úpravou, stačí se při stahování kůže škrábnout a člověk se snadno nakazí. Aby se řidič vyhnul opletačkám se zákonem, při nehodě by měl přivolat hlídku Policie ČR anebo alespoň uživatele místní honitby, aby zvěř odepsal.

            Kromě „silničních pytláků” se čas od času Tomáši Pecháčkovi donesou zvěsti o podezření na pytláctví. „Hlášeného nic nemám, ale jisté ohlasy od sdružení jsem zaznamenal. I když se mi donese podezření, tak se většinou nepodaří nikoho chytit. Myslivci však přiznávají, že v lese občas padají rány, které se nehlásí.”