Šelma opředená mýty (Moje rodina)

Myslivci ji v lásce zrovna nemají
Chytrá, mazaná, inteligentní, lstivá, vypočítavá, zlodějka, ale také nádherná, krasavice s nevšedním kožichem a úchvatnou huňatou oháňkou. To všechno lze v literatuře najít ve spojitosti s naší nejběžnější divoce žijící psovitou šelmou, která však bývá našemu zraku dobře ukryta.
Tato krásná šelma (čeleď psovité) má horní stranu těla pokrytou rezavými chlupy, spodní část tlamy, hrdlo, břicho a vnitřní část nohou jsou bílé, což je ale pouze základní zbarvení. I u nás se totiž vyskytuje několik barevných variant, například liška s tmavou spodní stranou je tzv. uhlířka. Charakteristický je její dlouhý huňatý ocas. Od svých příbuzných volně žijících psovitých šelem se liší především šikmo položenýma očima s podlouhlou zřítelnicí, jemněji zašpičatělým čenichem a kratšíma nohama.

Liška obecná (Vulpes vulpes) je nejrozšířenější divoce žijící zástupce šelem. Oblast jejího přirozeného výskytu zahrnuje Eurasii, Severní Ameriku a severní Afriku, v 19. století byla zavlečena také do Austrálie a na Nový Zéland, kde způsobuje nemalé problémy jako extrémně nebezpečný invazivní druh. V naší členité krajině prakticky ne existuje místo, kde bychom se nemohli s tímto lovcem setkat. Je běžná všude od nížin až po vysoké polohy hor.

Délka těla bývá 50 až 80 cm, délka ocasu 30 až 45 cm, výška v kohoutku 35 až 40 cm a hmotnost se pohybuje od 3 do 10 kg.

 

Dokonalý lovec

Tento „lstivý a loupeživý” tvor díky vynikajícímu sluchu, zraku i čichu snadno uteče našim očím, takže ho jen málokdy zahlédneme. Liška je neobyčejně přizpůsobivá a mění způsob života podle podmínek, ve kterých se vyskytuje. Je dokonalým lovcem, ale rozhodně není nelítostným zabijákem, jak bývá popisována některými autory. Potravu si obstarává především aktivním lovem, a to převážně v noci. Za tímto účelem jakoby liška převzala ty nejlepší vlastnosti jak od psovitých, tak od kočkovitých šelem. Čichem a sluchem se vyrovná i tomu nejlepšímu loveckému psu, zatímco pružností páteře a stavbou očí se podobá kočce. Liška je opravdu výtečný lovec. Málokdy se stane, že jí vyhlídnutá kořist uteče. Drží se v lesích, hájích, na březích vod, v polní krajině, v lomech, poblíž lidských sídlišť a dokonce i na krajích velkoměst. Loví všechnu kořist přiměřené velikosti, zejména drobné hlodavce, které doplňuje zajíci, králíky, ptactvem do velikosti bažanta i nejrůznějšími bezobratlými živočichy (hmyzem a jeho larvami, měkkýši, žížalami), nepohrdne ani lesními plody, sladkým ovocem a zdechlinou. Neobyčejnou drzost těchto zvířat znají především obyvatelé vesnických stavení, kterým lišky za týden vylovily jejich malý domácí chov drůbeže. Převládající složku potravy lišek tvoří myšice a hraboši. Loví je celoročně, hlavně však koncem jara, dokonce i přes den. Myslivci tomu říkají myškování - lišky trpělivě vysedávají u vyhlédnuté dírky v zemi a čekají na svou kořist. Je to také jediná chvíle, kdy liška tolik nemyslí na svoji bezpečnost a ztrácí na ostražitosti. Jinak je při lovu tato šelma neustále v pohybu, opatrně našlapuje a vyhlíží hraboše. Úlovku se následně zmocní jedním či dvěma rychlými skoky. V době, kdy má mláďata, se její plachá a opatrná povaha mění v odvážnější. V tomto období dokáže napadnout i psa, když se objeví v blízkosti její nory. Denní spotřeba dospělého zvířete je okolo 0,5 kg potravy. Hranice lovného území o rozloze 2,5 až 15 km2 označuje pachovými značkami - močí, výměšky řitních žláz.

Roztomilá mláďata

Většinou žijí lišky samotářsky. Jediné období, kdy se sblíží, je období páření. Samec však záhy od své družky odchází a o mláďata se stará matka. Liška s nimi bydlí v norách pod zemí nebo v dutém stromě. Nezřídka je tak drzá, že zabere část důmyslně postaveného, až několikapatrového brlohu, který si vystavěl jezevec.

Liščí páření začíná zhruba v půlce února. Asi po 60 dnech pak samice přivádí na svět 5 až 8 mláďat, která jsou zpočátku šedá a slepá. Oči otvírají po 2 týdnech. Matka mláďata kojí do 4. týdne jejich života. Pečuje o ně společně se samcem, který s rodinou zůstává až do konce léta.

Novorozená mláďata váží 100-130 g, prohlédnou 13. až 15. den a jsou kojena asi 6 týdnů. Avšak již od 4. týdne se začínají „seznamovat” s masitou potravou. Po 3 měsících liščata poprvé opouští noru. Pokud se nám náhodou naskytne pohled na tato hrající si a dovádějící mláďata, setrváme určitě na místě, jak dlouho to bude možné. Po 4 měsících se mladé lišky osamostatňují, ale ještě nějakou dobu žijí v blízkosti rodičů. Pohlavně dospívají ve stáří 10 měsíců a nové území hledají nejčastěji do okruhu 6-14 km od místa narození. Nejvyšší věk se u lišky odhaduje na 9-12 let.

 

Liščí negativa

Liška má vedle škod na lovné zvěři negativní význam jako přenašeč vztekliny, v současné době se ale podařilo zásluhou orální vakcinace vzteklinu na našem území zcela vymýtit.

 

Liška jako inspirace

Příhody lišky Bystroušky patří k nejlyričtějším a nejmelodičtějším operám Leoše Janáčka. Jiskří humorem, laskavým a trošku rozmarně pichlavým zároveň. Jde o zvláštní pojetí prolínání světa lidí a zvířat, zemitost, laskavou životní filozofii až mystičnost. Podobně známá je knížka Josefa Lady O chytré kmotře lišce, která byla nejen chytrá, ale i vynalézavá, odvážná a pustila se do neuvěřitelných dobrodružství. Pro dětské čtenáře je to i dnes jedno z nejoblíbenějších vyprávění.