Pušky dělá na míru jako krejčí (5plus2.cz)

"Ne nadarmo se říká, že flinta střílí, ale pažba trefuje," vysvětluje puškař Martin Pospíchal. Střelci měří délku předloktí i vzdálenost oka od klíční kosti.

HANUŠOVICE
"Musím znát desatero řemesel," říká puškař Martin Pospíchal z Hanušovic na Šumpersku. Jinak by ve své hodně specifické branži neměl šanci. Už od dětství spolu se dvěma bratry pokukoval po zbraních. Když si mohl pod přísným zrakem otce vystřelit z jeho lovecké pušky, považoval to za vyznamenání. To ještě netušil, že bude jednou lovecké pušky vyrábět nebo restaurovat. "Jsem vyučený strojař a potom jsem si udělal ještě strojní průmyslovku. Začal jsem vyrábět nože, potom jsem si řekl, proč nezkusit pušky. Vystudoval jsem dálkově puškařskou školu v Uherském Brodě a od roku 2001 oficiálně podnikám v oboru zbraní a střeliva," vypráví Martin Pospíchal. Teď je puškařství jeho hlavním živobytím.

Know how si každý chrání, řemeslo se jinde dědí
Než vyrobil první pušku, prošel hodně trnitou cestu. "Trochu jsem záviděl puškařům v Německu nebo Rakousku, kde se řemeslo dědí z generace na generaci. Já jsem neměl po kom puškařské zkušenosti převzít. Navíc dozvědět se něco od jiných puškařů je nereálné, protože každý si svoje know how chrání a nechává si zkušenosti pro sebe," popsal Martin Pospíchal.
Nezbylo než pozorovat, okukovat, studovat literaturu. "Hodně mi dala návštěva nejrůznějších muzeí a zámků s expozicemi zbraní. Ono totiž vše podstatné, co bylo v oboru pušek vymyšleno, přišlo na svět v 18. a 19. století. Potom se ty systémy víceméně pouze zdokonalovaly," říká hanušovický puškař.
Musel přijít na tajemství, jak dát dohromady hlavňový svazek, aby obě hlavně střílely do jednoho místa. Pochopit a naučit se vyrábět puškové mechanismy, kde rozhoduje přesnost až na setiny milimetru. Pronikl do tajů výroby pažeb. A taky musel zvládnout alchymii povrchových úprav kovových částí nebo napouštění vyrobených pažeb oleji a jejich závěrečnou polituru.

Se svou první puškou chodí na lov dodnes
První pušku kompletně vyrobil před deseti lety. A taky si ji nechal. "Dodnes s ní chodím na lov. Není s ní sebemenší problém," popisuje. Pokud má pušku vyrobit na míru podle přání zákazníka, trvá to včetně konstrukčního návrhu někdy i dva roky.
Samotná pažba je doslova umělecké dílo. Pažba musí střelci perfektně sedět. "Ne nadarmo se říká, že flinta střílí, ale pažba trefuje," vysvětlil. Dřevo, které používá, je hodně drahé. Špalek na jednu pažbu přijde někdy i na tisíc euro. "Na pažby se používá především ořechové dřevo. Nejčastěji používám turecký ořech, ale také americký nebo ruský ořech. Překrásnou kresbu má ořechové dřevo z Pákistánu," vysvětlil puškař.
Střelci změří délku předloktí, musí zjistit vzdálenost oka od klíční kosti, o kterou se zbraň opírá. Změří rovněž šířku těla v podpaždí. Potom s pomocí tabulek vypočítá rozměry. Pokud se střelec z různých důvodů dívá druhým okem než je obvyklé, vyrobí mu puškař vybočenou pažbu. "Pažbu si rozkreslím na špalek. Potom je to jako u krejčího. Po hrubém opracování přijde střelec na zkoušku. Teprve potom dokončím práci načisto," popsal.

Zbraně nejen vyrábí, ale i znehodnocuje
Puškař zbraně nejen vyrábí, ale také restauruje a ve své živnosti má také jejich znehodnocování. "Musím říct, že restaurování mám hodně rád. Teď jsem kompletně restauroval samonabíjecí malorážku Browning někdy z dvacátých let minulého století. Úžasná zbraň na deset ran. Byla úplně nefunkční. Teď zase střílí," pochlubil se puškař.
Naopak znehodnocování pušek dělá jen výjimečně. "Když to jde, radši se tomu vyhnu a lidem navrhnu opravu. Když jde o hodnotnou zbraň, je lepší, aby aspoň visela na zdi, byť střelby neschopná, protože často jde o opravdu krásné kousky," sdělil Martin Pospíchal. Přestože má práce nad hlavu a mohl by mít i víc zakázek, o rozšíření živnosti a o nabrání zaměstnance nebo zaměstnanců neuvažuje. "V minulosti jsem to zkoušel, jenže nebylo možné najít někoho, kdo dokáže být přesný a precizní. Nemůžu si jednoduše dovolit jakoukoli nepřesnost, protože hned znamená škodu za desítky tisíc korun. Rychle jsem od myšlenek na rozšiřování firmy upustil a dělám dál všechno sám. Ostatně puškaři jsou většinou samotáři," řekl.
Se stejným zápalem jako puškařství nebo výrobě nožů se věnuje myslivosti a lovecké kynologii. Má vyhlášenou chovnou stanici hladkosrstých foxteriérů a jeho psi vyhrávají lovecké soutěže jako na běžícím pásu.
"Vlastně pořád se pohybuji ve stejné komunitě lidí," podotkl puškař, jehož zbraně si kupují jak myslivci a lovci v Česku, tak i v Německu, Polsku, Rakousku nebo na Slovensku.