Chcete pohlédnout vlku či medvědovi do tváře? Vydejte se do Bavorského lesa (novinky.cz)

Pouhých 25 kilometrů od česko-německé hranice je možné pozorovat nejen vlky, medvědy a vydry, ale rovněž další, i pro naši šumavskou krajinu v minulosti či dnešních dnech typické tvory. Ráj milovníků divoké přírody je hojně vyhledávaný fotografy - mohou se tu potkat třeba i s rysem.

V prostorách Národního parku Bavorský les se mezi obcemi Neuschönau a Altschönau na ploše zhruba 250 ha rozprostírá areál návštěvnického centra Lusen (podle stejnojmenného nedalekého šumavského vrchu, českým turistům známého coby Luzný).

Přibližně sedmikilometrový okruh po lesních cestách - udržovaných i nyní v zimě, vede kolem rozsáhlých výběhů pro zvířata, ba některými výběhy přímo prochází. Není to pochopitelně případ velkých šelem, ale konkrétně se jedná o dva výběhy, a to jelenů a divokých prasat (docela je to šok, když vám statný kanec protne nečekaně cestu těsně před vámi).

Celková koncepce je odlišná od obvyklé praxe prostorem limitovaných zoologických zahrad, kde návštěvník má zaručené pozorování zvířete buď v prostorově omezeném výběhu, nebo ve stáji či kotci. Zvířata zde jsou umístěna ve svém přirozeném prostředí, plném úkrytů a odlehlých zákoutí, takže je především na nich, kdy se podaří návštěvníkům spatřit je.

Proto mnohdy u vyhlídkových teras, z nichž některé jsou zastřešené, postávají fotografové z mnoha zemí Evropy s mohutnými teleobjektivy i několik hodin, často s výsledkem víc než nejistým, např. u rysa. Zahlédnout bobra nebo divokou kočku se nám při jednodenní návštěvě nepodařilo, stejně jako kupodivu neskonale mohutnější losy a zubry. Hlavním cílem však byly velké šelmy, které naštěstí nám daly pohlédnout v svou respektuhodnou tvář.

Skotačivé vydry se dají pozorovat v případě jejich častých ponorů i pod vodou silnostěnnými okny, nicméně zábavné je především jejich dovádění na ledu a hrátky ve sněhu. Šumavskou zvířenu zde dále představuje např. tetřev, lesní ptáci včetně výra a krkavce, nebo zmíněná vysoká a černá zvěř. Nechybí nedávno importovaný zaoceánský, nudu podle Hrabalova strýce Pepina zahánějící medvídek mýval.
 
Vstup do parku je celoročně časově neomezený a zdarma. Pouze je nutno uhradit parkovné, a to na hlavním parkovišti částku 5 ? za den, na vedlejších parkovištích pak dokonce jen 2 ? (platí od 5 do 22 hodin, přespávání zde není pochopitelně povoleno).

U hlavního parkoviště je i informační centrum a počátek 1300 metrů dlouhé, i vozíčkářům, stejně jako celý areál, přístupné stezky v korunách stromů, tedy atrakce pro ty, které nebaví toulat se celý den po lese a vyčkávat na čtyřnohé či opeřené spoluobyvatele planety. Mapku areálu je možno obdržet v infocentru, ale spousta jich je na velkých dřevěných tabulích přímo v parku na rozcestích.

Zvířata pánem tvorstvy na Šumavě vyhubená či vytlačená tedy můžeme díky tomuto projektu sledovat a dokumentovat s pocitem, že nejsme v zoo nebo v cirkuse, a s nadějí, že jejich pozvolný návrat do divočiny - jako třeba u rysa, není pouhou snovou myšlenkou.

Poslední medvěd u nás byl zastřelen v květnu 1885 v Beskydech, 14. listopadu 1856 byl po mnohaletém pronásledování uloven poslední medvěd Šumavy, poslední potvrzené výskyty rysa u nás pocházejí z let 1814 - 1830, tuzemský zubr vyhynul přibližně v polovině 18. století.