Studie divokých prasat pomocí GPS odhaluje jejich zvyky (tyden.cz)

Prase divoké se vyskytuje už v téměř celé Evropě. Ačkoliv je divočák ukázkovým všežravcem, který nepohrdne hmyzem, plazy, ani mršinami, jeho hlavním zdrojem potravy jsou především rostliny. Obvykle hledá potravu v lesích, ale ve vegetační sezóně využívá také zemědělské pozemky, které vytváří ideální podmínky.

Prase divoké se vyskytuje už v téměř celé Evropě. Ačkoliv je divočák ukázkovým všežravcem, který nepohrdne hmyzem, plazy, ani mršinami, jeho hlavním zdrojem potravy jsou především rostliny. Obvykle hledá potravu v lesích, ale ve vegetační sezóně využívá také zemědělské pozemky, které vytváří ideální podmínky. S tím však mají problémy zemědělci, kterým divočáci způsobují enormní škody na úrodě. Aby se dalo těmto zemědělským ztrátám předcházet a mohla se vytvořit určitá opatření, je důležité nejprve zjistit přesné potravní preference a zvyky této zvěře. Právě proto vznikl na České zemědělské univerzitě v Praze projekt, založený na principu GPS lokace.

Problém s divokými prasaty (Sus scrofa) devastujících polní plodiny není žádnou novinkou, nicméně významným se stal až v posledních několika letech, kdy se populace začaly rapidně rozrůstat po celé Evropě. Stavy divočáků jsou závislé především na struktuře pěstovaných plodin. V roce 2011 byla v České republice celková plocha řepky a kukuřice 725 tisíc hektarů, což byl absolutní rekord od prvně vedeného záznamu v roce 1920. Tyto plodiny jsou svojí výškou ideálním úkrytem a zároveň zdrojem potravy od jara až do podzimu, takže návrat do lesů přichází až v době zrání žaludů a bukvic.

Jediné období, kdy může dojít k zastavení populačního růstu je následná zima, která může způsobit nedostatek bukvic a žaludů, protože kvůli vyšší sněhové pokrývce se zvěř po dlouhé týdny nedostane k potravě. Tato období jsou ale v posledních letech velice vzácná. Jak tedy omezit konflikty mezi černou zvěří a lidskou činností? Jedině tak, že zjistíme, jak divoká prasata vlastně žijí. Je zapotřebí zmapovat jejich chování a zvyky a sledovat, které lokality či zdroje potravy upřednostňují. Jen tak lze dosáhnout účinnějších způsobů lovu a dalších opatření.

Jako dobrý způsob se osvědčil telemetrický (umožňující měření na dálku) přenos dat pomocí obojků, které se umístili jedenácti dospělým jedincům na krk. Tomu předcházel odchyt do pastí - dřevěných ohrad 10x10m - které byly náhodně rozmístěné po studované oblasti. Po úspěšném odchytu byli divočáci uspáni.

Divočáci pod dohledem
Obojky jsou vybaveny GPS a GSM modulem a umožňují takřka nepřetržité sledování prasat pomocí Google maps. Jakmile se zvíře dostane do oblasti pokryté mobilním signálem, vyšle obojek zároveň SMS o pozici. Pás je navíc opatřen teplotním čidlem a aktivitovým senzorem, který rozpozná, jestli se prase pase, odpočívá, nebo se pohybuje. Pokud zvíře zahyne, GPS vyšle zprávu, že se obojek přestal pohybovat a podle zaznamenané pozice lze zvíře dohledat.

Výsledky projektu, který realizuje Katedra myslivosti a lesnické zoologie ČZU jsou prezentovány na portálu Divočáci online a lze je sledovat pomocí běžně používaných webových prohlížečů, včetně mobilních zařízení. Z několika možností vizualizace dat, je nejpoužívanější zobrazení v podobě bodů sledovaného jedince, které ukazují jednotlivé pozice v čase. Při kliknutí na jednotlivé body získáme zmíněné informace odhalující jejich denní režim.

Podle ministerstva zemědělství mohou škody způsobené divokými prasaty dosáhnout až 3,5 miliardy korun ročně. Jelikož počet prasat neustále roste, lokální zemědělská produkce, zejména kukuřice a řepka, můžou být i zcela zdevastovány. Jak bylo uvedeno, ke snížení škod vede jediná cesta - komplexní poznání chování této zvěře včetně aplikace poznatků v praxi, k čemuž je tato unikátní metoda založená na telemetrii významným pomocníkem.