Nechtěné lovy - srážky se zvěří (Auto TIP)

Trefit autem jelena, divočáka nebo i pouhého zajíce není nic příjemného. V zimních měsících však toto riziko poněkud vzrůstá.

Už první mezinárodní pravidla silničního provozu se o zvířatech zmiňovala. Evropská smlouva o jízdě automobily z 11. října 1909, mezi jejíž signatáře patřilo i RakouskoUhersko, psala o tom, že vůz nesmí plašit zvířata. Tehdy se jich samozřejmě po silnicích a v jejich okolí objevovalo mnohonásobně více než dnes, koneckonců většinu hlavně městského provozu ještě zajišťovali koně. V současnosti už je to jiné, to ale neznamená, že by řidiči tohle téma měli přejít mávnutím ruky. Vždyť i jedna z nejslavnějších zkoušek ovladatelnosti automobilů - losí test - má svůj původ právě v této oblasti.

* Za kolik nehod zvěř může?
Předloni to bylo zhruba osm procent, výše v hierarchii viníků už stojí přímo řidiči motorových vozidel. Každopádně jsou v tomto čísle zahrnuta zvířata domácí i divoká. Například proti ukazatelům z poloviny dekády jde asi o dvojnásobné zvýšení. Jinými slovy každý rok končí pod koly českých aut desítky, podle některých zdrojů dokonce stovky tisíc psů, koček, slepic, hus, ale také jelenů, srnců, zajíců, divokých prasat nebo bažantů. Například v Německu k takovým kolizím dochází každých 150 sekund a celkové škody dosahují půl miliardy eur ročně.

* Jak jsou tyto nehody závažné?
Pokud jde o samotný střet, tak nejdrsnější je samozřejmě s těžšími zvířaty, o čemž píšeme dále. Kolize se zajíci nebo ptáky dokonce může být tak lehká, že si jí řidič ani nemusí všimnout. Mnohem nebezpečnější jsou "následné efekty". Motorista se například lekne a strhne řízení do protisměru nebo příkopu, případně prudce zabrzdí, na což nedokážou zareagovat auta jedoucí v závěsu.

* Hraje roli hmotnost zvířete?
Jistě, a to velmi zásadní. Navíc kilogramy "virtuálně" přibývají v závislosti na rychlosti automobilu. Když se srážka například odehraje v rychlosti 50 km/h, je třeba váhu zvířete vynásobit 25krát! To znamená, že takový divočák do plechu udeří silou odpovídající třem tunám, tedy hmotnosti malého náklaďáku!

* Existuje nějaká obrana proti srážkám se zvěří?
V nebezpečných úsecích se instalují například ploty (i když například divoká prasata si dokážou poradit i s nimi), podchody nebo nadchody pro zvěř (ekodukty), varovné dopravní značky, pachové ohradníky nebo patníky se speciálními odrazkami, které světlo aut směrují kolmo ven ze silnice, aby zvířata vyděsilo (oběma posledně jmenovaným pomůckám se také říká zradidla). Používá si i tzv. odváděcí krmení, které má zvěř lákat mimo komunikace, případně se řeší složení porostů v okolí krajnic, aby pro návštěvníky z přírody nebyly atraktivní.

* Proč zvířata vcházejí na vozovku?
Některé druhy přirozeně migrují, jiným silnice přetnula jejich revír, který pravidelně obcházejí. Jindy přes vozovku vede cesta do úkrytu (například při sklizni, protože na holých polích se už není kde schovat), za potravou nebo za partnerem vybraným k páření. Řada takových tras (říká se jim ochozy) je naštěstí více méně neměnná, ovšem každý druh je má jinde. V zimě pak hlavně vysoká z vozovky líže posypovou sůl, jindy je zase lesnímu či polnímu tvorovi příjemná vyšší teplota tmavého čistého asfaltu. Velkým lákadlem jsou pak zemědělské plodiny popadané při svozu, respektive ovoce spadané z alejí. Evidence míst, kde často dochází ke kolizím, dlouho chyběla, nyní ale můžete navštívit například stránky srazenazver.cz, za nímž stojí Centrum dopravního výzkumu v Brně.

* Co když se zvíře na silnici zastaví?
Zastavte nebo výrazně zpomalte, silně zatrubte. V noci pomůže nakrátko zhasnout refl ektory. Zvířata jsou totiž světlem oslněna a cestu do bezpečí nevidí. Navíc auto považují za dravce a refl ektory za jeho oči a bojí se mu "skočit do pohledu". Troubení se ale nehodí například u koní, ti by se mohli splašit.

* Co dělat po kolizi se zvířetem?
Místo nehody označte trojúhelníkem a pomozte zraněným lidem. Zraněné zvíře může být agresivní, a navíc mít vzteklinu, takže ho raději nechte být. Mrtvé kusy můžete zkusit opatrně odtáhnout mimo vozovku, raději se jich ale nedotýkejte. Zavolejte policii, zdravotníky, případně myslivce (kontakt s nimi ale klidně nechte na policii).

* Lze si sražený kus odvézt?
Ne, patří totiž majiteli dané honitby, takže takové jednání se považuje za pytláctví. To je u škod vyšších než 5000 korun posuzováno i jako trestný čin s možným postihem ve formě odnětí svobody až na dva roky. Navíc není vyloučené ohrožení zdraví.

* Čím krýt způsobenou škodu?
Zde se nejčastěji používá havarijní pojištění, i když existují nabídky povinného ručení, jež kolize se srnci a spol. řeší také. Nezáleží přitom na tom, zda se nehoda stala v úseku označeném výstražnou značkou "Pozor, zvěř!". Také není nutné s sebou mrtvé zvíře brát jako důkaz (viz také předchozí otázka). Doporučujeme situaci vyfotografovat nebo zavolat policii. Pokud škodu způsobí domácí zvíře, většinou se pak najde jeho majitel a náhrada jde z jeho pojištění občanské odpovědnosti (krytí škod na cizím majetku), které bývá součástí pojištění domácnosti. Když zvíře patří stejnému majiteli/rodině jako automobil, přichází ke slovu pojištění domácnosti. Jinými slovy: je třeba rozlišovat mezi střety se zvěří (divokou) a zvířetem (domácím), dobře se tedy informujte, jak s těmito pojmy zachází právě vaše pojistná smlouva. Někdo může s odkazem na předcházející otázku namítnout, že majitelem divoké zvěře je uživatel, respektive držitel honitby, takže proč škodu neřešit z jeho pojištění. To ale nejde, protože daná pojistka se týká právě pouze území honitby, kam pozemní komunikace nespadají.

* Co ovlivňuje riziko střetu?
Zvýšení: ráno a soumrak, úseky se zalesněnými horami, lov nebo sklizeň probíhající v okolí, změna času z letního na klasický - tady ovšem nejde o změnu chování samotných zvířat, ale o posun dopravní špičky právě do podvečerních hodin. Snížení: jízda pokud možno hodně u krajnice - auto zvířata děsí, takže se o skok na silnici nepokusí.

* Kdo odstraní sražené zvíře z vozovky?
U domácích kusů by to měl být majitel, kterého lze v některých případech dohledat podle povinného čipu nebo známky. Otázkou je, zda se bude k případu hlásit, protože volný pohyb domácích zvířat na veřejných komunikacích je u nás zakázán, a tudíž hrozí pokuta za spáchání přestupku. Když tedy majitel není, spadne úkol na správce komunikace. Majitelem divoké zvěře je myslivecké sdružení z okolní honitby, případně vlastník přilehlého pozemku nebo lesa. Nicméně pokud mršina tvoří překážku silničního provozu, odpovídá za odklizení správce komunikace, opět pokud možno v součinnosti s výše zmíněnými subjekty nebo osobami. Může se tak stát, že nejdříve je zvíře pouze odstraněno z vozovky například do příkopu a teprve později odvezeno k likvidaci.