O lovech a lovcích řeckýma očima (Bruntálský region)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Seriál Dějiny literatury na Bruntálsku přináší každý týden v jednotlivých dílech literární historii našeho regionu. Jde o první takovou souhrnnou práci, kterou jistě ocení studenti, učitelé literatury a zájemci o literaturu a historii. Autorem je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph. D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let.
Próza s přírodní tematikou V.
Spisovatel řeckého původu žijící v Jeseníkách Sotiris Joanidis se narodil 1. ledna 1939 v malé horské obci Glikoneri na severu Řecka. Odtud v červenci 1948 odešel spolu se svými třemi sourozenci do Československa. V roce 1953 se dostal z Kyselky u Karlových Varů přes další domovy řeckých dětí ke svým rodičům na Rejvíz, kde žije dosud.
Nejprve pracoval jako dřevorubec a po absolvování Lesnické mistrovské školy ve Strážnici zastával od r. 1963 funkci lesníka. Své vzdělání si rozšířil dálkovým studiem na gymnáziu v Jeseníku. V r. 1990 byl přeložen na místo technika těžebního a odvozního střediska ve Zlatých Horách a v dubnu téhož roku byl poslán do Plzně, kde organizoval polomovou brigádu. Z polesí Rejvíz odešel v r. 1992 k soukromé firmě na těžbu dřeva a poté krátce působil jako vedoucí pily v Bukovicích.
V současné době vede penzion Rula na Rejvízu, založil i vlastní knižní vydavatelství RULA, věnuje se regionální historii (Zlato a železo. Dějiny Horního Údolí, Dolního Údolí a Ondřejovic, Rejvíz, 2001; Zlaté Hory v Jeseníkách. Letopisy, Rejvíz, 2004), sbírání a upravování pověstí a bájí z regionu (Rejvíz a báje z okolí, Rejvíz, 1997, 2000; Zlaté báje ze Zlatohorska, Rejvíz, 2007). V knize U všeho byl Odysseus (Rejvíz, 2009) nově převyprávěl staré řecké pověsti a mýty. Joanidis je příležitostným básníkem, ale tato jeho tvorba zatím zůstává v rukopise. Překládá z novořečtiny a ze starořečtiny (v rukopise je jeho překlad Homérovy Iliady ze starořečtiny). Joanidis vydal ve svém vydavatelství RULA monografii o jesenickém malíři Janu Orlíkovi (ve spolupráci se sochařem Romanem Borečkem; Rejvíz, 2000), sbírku básní Jaroslava Režného Úmluva (Rejvíz, 2000), jenž pedagogicky působil na gymnáziu v Jeseníku, a sbírku šumperského básníka Miroslava Kubíčka Bloudivá blízkost (Rejvíz, 2002).
Sotiris Joanidis svůj humoristicky laděný soubor povídek a črt z mysliveckého a loveckého života nazval O lovech a lovcích (Rejvíz, 1999) s podtitulem 25 let režijní myslivosti. Svěžím jazykem obohaceným o myslivecký slang v ní mapuje události rejvízského revíru v letech 1968 až 1992. Žánrově se tato kniha řadí k inzitní lidové tvorbě a autor nemá vyšší umělecké beletristické ambice. V úvodu knihy autor stručně seznamuje čtenáře s lokalitou Rejvízu a s dějinami myslivosti. Publikace má být podle Joanidise "vzpomínkou na ztracené zlaté časy české myslivosti" (s. 10). Tyto svérázné sondy do života rejvízského polesí, v nichž se autor mimo jiné pokusil přiblížit základy myslivecké nauky, etiky a zvyků, mohou být blízké jak příznivcům slovní komiky a drsného chlapského humoru, tak čtenářům prózy s přírodní tematikou, kterým autor přichystal poeticky laděný čtenářský zážitek zejména v posledním vyprávění o jelenovi - králi jesenických hvozdů.
Spisovatelé zmínění v cyklu Próza s přírodní tematikou v rámci našeho seriálu Dějiny literatuy na Bruntálsku zobrazili jesenickou přírodu podle svého osobního založení a specifických zkušeností. (Podle nám dostupných informací psal povídky s přírodní tematikou také někdejší zaměstnanec krnovského podniku Karnola Leopold Němeček; některé z nich byly v 50. letech minulého století odvysílány Československým rozhlasem v Brně. Nevyšly v knižní podobě, proto se jim podrobněji nevěnujeme.) Přírodní próza J. Tomečka je charakteristická lyričností, filozofujícími úvahami o vzájemném prolínání osudu člověka a světa přírody. V jeho knize Věčný hvozd nacházíme i didaktický zřetel. V. Hanák ve svých povídkách s přírodní tematikou uplatnil kromě lyrického zobrazení přírody i sociologický pohled s cílem vzbudit pocit domova u obyvatel pohraničí. J. Javůrek pozoruje jesenickou přírodu především očima lovce a jeho prózy přinášejí také poznatky určené pro mysliveckou praxi. Pro vyprávění F. Frice je typická věcnost, nesentimentální pohled na život v přírodě a děje, které se v ní odehrávají, poetizace a lyrizace děje není častá, zato stylisticky vytříbená. V. Lejsková v próze, která patří do reportážní linie české literatury, sleduje kromě přírodních jevů v Jeseníkách také osudy zdejších lidí a jejich charaktery. Konečně S. Joanidis líčí své myslivecké zážitky se smyslem pro humor, grotesku, s vystižením rozličných absurdit a deformací typických pro minulý politický režim.
Prózy s přírodní tematikou jako oblíbený beletristický žánr mohou být dílčím příspěvkem k poznání kraje, který byl po dlouhou dobu terra incognita české literatury.
Próza s přírodní tematikou V.
Spisovatel řeckého původu žijící v Jeseníkách Sotiris Joanidis se narodil 1. ledna 1939 v malé horské obci Glikoneri na severu Řecka. Odtud v červenci 1948 odešel spolu se svými třemi sourozenci do Československa. V roce 1953 se dostal z Kyselky u Karlových Varů přes další domovy řeckých dětí ke svým rodičům na Rejvíz, kde žije dosud.
Nejprve pracoval jako dřevorubec a po absolvování Lesnické mistrovské školy ve Strážnici zastával od r. 1963 funkci lesníka. Své vzdělání si rozšířil dálkovým studiem na gymnáziu v Jeseníku. V r. 1990 byl přeložen na místo technika těžebního a odvozního střediska ve Zlatých Horách a v dubnu téhož roku byl poslán do Plzně, kde organizoval polomovou brigádu. Z polesí Rejvíz odešel v r. 1992 k soukromé firmě na těžbu dřeva a poté krátce působil jako vedoucí pily v Bukovicích.
V současné době vede penzion Rula na Rejvízu, založil i vlastní knižní vydavatelství RULA, věnuje se regionální historii (Zlato a železo. Dějiny Horního Údolí, Dolního Údolí a Ondřejovic, Rejvíz, 2001; Zlaté Hory v Jeseníkách. Letopisy, Rejvíz, 2004), sbírání a upravování pověstí a bájí z regionu (Rejvíz a báje z okolí, Rejvíz, 1997, 2000; Zlaté báje ze Zlatohorska, Rejvíz, 2007). V knize U všeho byl Odysseus (Rejvíz, 2009) nově převyprávěl staré řecké pověsti a mýty. Joanidis je příležitostným básníkem, ale tato jeho tvorba zatím zůstává v rukopise. Překládá z novořečtiny a ze starořečtiny (v rukopise je jeho překlad Homérovy Iliady ze starořečtiny). Joanidis vydal ve svém vydavatelství RULA monografii o jesenickém malíři Janu Orlíkovi (ve spolupráci se sochařem Romanem Borečkem; Rejvíz, 2000), sbírku básní Jaroslava Režného Úmluva (Rejvíz, 2000), jenž pedagogicky působil na gymnáziu v Jeseníku, a sbírku šumperského básníka Miroslava Kubíčka Bloudivá blízkost (Rejvíz, 2002).
Sotiris Joanidis svůj humoristicky laděný soubor povídek a črt z mysliveckého a loveckého života nazval O lovech a lovcích (Rejvíz, 1999) s podtitulem 25 let režijní myslivosti. Svěžím jazykem obohaceným o myslivecký slang v ní mapuje události rejvízského revíru v letech 1968 až 1992. Žánrově se tato kniha řadí k inzitní lidové tvorbě a autor nemá vyšší umělecké beletristické ambice. V úvodu knihy autor stručně seznamuje čtenáře s lokalitou Rejvízu a s dějinami myslivosti. Publikace má být podle Joanidise "vzpomínkou na ztracené zlaté časy české myslivosti" (s. 10). Tyto svérázné sondy do života rejvízského polesí, v nichž se autor mimo jiné pokusil přiblížit základy myslivecké nauky, etiky a zvyků, mohou být blízké jak příznivcům slovní komiky a drsného chlapského humoru, tak čtenářům prózy s přírodní tematikou, kterým autor přichystal poeticky laděný čtenářský zážitek zejména v posledním vyprávění o jelenovi - králi jesenických hvozdů.
Spisovatelé zmínění v cyklu Próza s přírodní tematikou v rámci našeho seriálu Dějiny literatuy na Bruntálsku zobrazili jesenickou přírodu podle svého osobního založení a specifických zkušeností. (Podle nám dostupných informací psal povídky s přírodní tematikou také někdejší zaměstnanec krnovského podniku Karnola Leopold Němeček; některé z nich byly v 50. letech minulého století odvysílány Československým rozhlasem v Brně. Nevyšly v knižní podobě, proto se jim podrobněji nevěnujeme.) Přírodní próza J. Tomečka je charakteristická lyričností, filozofujícími úvahami o vzájemném prolínání osudu člověka a světa přírody. V jeho knize Věčný hvozd nacházíme i didaktický zřetel. V. Hanák ve svých povídkách s přírodní tematikou uplatnil kromě lyrického zobrazení přírody i sociologický pohled s cílem vzbudit pocit domova u obyvatel pohraničí. J. Javůrek pozoruje jesenickou přírodu především očima lovce a jeho prózy přinášejí také poznatky určené pro mysliveckou praxi. Pro vyprávění F. Frice je typická věcnost, nesentimentální pohled na život v přírodě a děje, které se v ní odehrávají, poetizace a lyrizace děje není častá, zato stylisticky vytříbená. V. Lejsková v próze, která patří do reportážní linie české literatury, sleduje kromě přírodních jevů v Jeseníkách také osudy zdejších lidí a jejich charaktery. Konečně S. Joanidis líčí své myslivecké zážitky se smyslem pro humor, grotesku, s vystižením rozličných absurdit a deformací typických pro minulý politický režim.
Prózy s přírodní tematikou jako oblíbený beletristický žánr mohou být dílčím příspěvkem k poznání kraje, který byl po dlouhou dobu terra incognita české literatury.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.