Myslivec i rybář ví, kde si odpočine od stresu (Berounský deník)

Myslivec, rybář, zahrádkář každý z nich dělá něco jiného, a přece mají hodně společného. Lásku k přírodě.
Rybáři dokážou trávit na břehu řek či rybníků desítky hodin aniž by promluvili. Koukají nehnutě na splávek a vnímají ticho a krásu přírody kolem. Když něco uloví, je to pro ně svátek. Spokojení jsou ale i tehdy, když odchází s prázdnou. Odpočinuli si totiž od starostí všedních dnů. U řeky si vyčistili hlavu a plni elánu se zase vracejí domů k rodině.
Myslivci dělají téměř to samé. Jen místo prutu si vezmou flintu a židličku u řeky nahradí posedem v lese, kde potom stejně jako rybáři nehnutě sedí a za naprostého ticha čekají s nadějí, že něco uloví. Stejně jako rybáři se ale po mnoha hodinách trpělivého čekání velmi často vracejí domů s prázdnou. Ale odpočatí a spokojení. Ke štěstí jim stačí strávit několik hodin v lese.
Člověk, který žije aktivním životem, jejich koníčka těžko pochopí. Nechápe, jak vydrží v noci a často i v dešti tolik hodin prosedět u vody či na posedu. Mnozí nemají rybáře a myslivce příliš v lásce. Tvrdí o nich, že jsou to největší pytláci.
Ano, někteří z nich možná pytlačí a s rybami či zvěří kšeftují, ale takoví se najdou všude. Stejně jako jsou dobří a špatní učitelé, tak jsou dobří a špatní myslivci. Ale většina z nich les a zvířata v něm miluje. Kdo z vás si například v zimě, když mrzne a všechno zapadne sněhem, vzpomene na srnky a jiná zvířátka? Myslivci na ně nezapomínají. Mráz, nemráz, vezmou flintu a jdou do lesa zjistit, jestli zvěř v jejich revíru nestrádá.