Psi ho provázejí jeho životem (Kladenský deník)

Kamenné Žehrovice
Za devatero horami, devatero řekami, v malé hájence, žil mladý muž se svou dívkou a malými dcerami. Obklopen byl jen hlubokými lesy a samými zvířaty.
Dělat zaměstnání, které je koníčkem, je opravdu pohádka. A Viktoru Veselému se to povedlo. Už jako kluk miloval zvířata, nejvíce psy. Přemluvil rodiče a tak si mohl do kladenského paneláku ve třinácti letech pořídit křížence. To byla osudová chvíle, která nastartovala jeho zájem o kynologii. Dalším psem byl německý ovčák, s nímž dvakrát absolvoval mistrovství republiky mládeže. Na vojně pak dělal psovoda.
Dvacet let byl výcvikářem u kynologů v Kladně­-Rozdělově a stál u zrodu zdejšího agility (psí parkur).
"Po vojně jsem nastoupil ke státnímu podniku Lesy České republiky. Zde začala má lovecká kynologie s hrubosrstým jezevčíkem a současně služební kynologie. Před pěti lety jsme koupili na samotě Mrákavy nedaleko Kamenných Žehrovic hájenku. Do té doby jsem žil v paneláku," vypráví Viktor Veselý, jehož úkolem je zajišťovat lesnické hospodaření ve svěřené části lesů, takzvaném revíru.
S manželkou Zuzanou se seznámil, jak jinak, než přes pejsky. A hájenka na samotě jim svědčí. Důkazem jsou dvě malé dcery, které to s tatínkem umějí, a smečka třiadvaceti psů plemen maďarský ohař, německý krátkostrstý a drátosrstý ohař, jezevčík hrubosrstý a trpaslíčí, foxteriér a slídič kokršpaněl a špringršpaněl.
Novým plemenem je dovezený srbský honič. U nás je asi čtyřicet jedinců a cvičeni jsou na černou zvěř.
Oblíbeného psa mezi nimi Viktor Veselý nemá, rád je prý má všechny. Jedině jezevčíci ale mají dovoleno být s ním a jeho rodinou uvnitř hájenky. Největší odměnou pro psy je však lov a pochvala, pamlsky po kapsách nenosí. S manželkou pořádají výcvikové tábory, od základní poslušnosti, až po lovecké zkoušky.
"Ze stopy se dá těžko odvolat, ale jinak musí pes poslechnout. Při norování a lovu divočáků může přijít k úrazu, ale já měl to štěstí, že jsem žádnému při lovu černé nemusel rány šít," popisuje revírník. Jak to v životě chodí, také psi umírají. "Vždyť jsou součástí naší rodiny, tak loučení je těžké," říká Viktor.
I přes velkou vytíženost svou profesí a hlavně starostí o početnou smečku psů ještě chová a líhne u hájenky křepelky a bažanty. Dovolenou jsou pak jen letní výcvikové tábory s padesátkou psů na honitbách Karlovarska.
A co by si Viktor Veselý přál? "Aby se všichni k sobě začali chovat normálně. Co se odehrávalo v posledních dvanácti letech, když se měnily honitby, není normální. Lidé se mezi sebou hádají, a to nahrává lobbistům, kteří za nic neručí a všechno vědí nejlíp. Myslivost je na seznamu kulturního dědictví republiky. Přáním je dostat ji na seznam UNESCO, aby na ni Evropská unie nemohla sáhnout. Aby myslivost vzkvétala," vyslovil přání revírník a nadšený kynolog.