Ovčáčtí psi v Gruzii se běžně kříží s místními vlky (tyden.cz)

V dnešní Evropě je vlk vzácný plachý tvor. Setká se s ním jen málokdo. V asijských zemích však vlci ohrožují stáda místních pastevců. Ti se stejně jako otcové jejich otců a dědové jejich dědů spoléhají při ochraně před vychytralými šelmami na psy. Jejich hafani mají ale k vlkům podezřele blízko.
Knihu Jacka Londona Bílý tesák asi v dětství nečetl jen málokdo. Dnes by se příběh o kříženci, jemuž kolovala v žilách vlčí i psí krev, odehrával spíš než v severoamerickém Yukonu na hranici Evropy a Asie. Podle skupiny genetiků vedené Davidem Tarkhnishvilim z univerzity v gruzínském Tbilisi má nedávné vlčí předky třináct procent všech místních ovčáckých psů. Tři procenta jsou dokonce potomky vlků z první generace. Jednadvacet procent ovčáckých hafanů je příbuznějších místním vlkům než ostatním psům. Geny putují i obráceným směrem. Devět procent vlků je naopak příbuznějších psům.
Biologové z Tbilisi studují vlky z praktických důvodů. "Po roce 2000 vzrostla frekvence vlčích útoků na dobytek. Objevily se dokonce zprávy o útocích na lidi," prohlásila jedna z Tarkhnishviliho spolupracovnic, Natia Kopalianiová. "Vlci byli spatřeni i v hustě obydlených oblastech." Vědci zveřejnili výsledky své genetické analýzy křížení vlků a psů v časopise Journal of Heredity.

Divocí předkové
V současnosti už je téměř jisté, že psi pochází z vlků. Začali s námi žít podle různých výzkumů před třiatřiceti až čtrnácti tisíci lety. Stalo se to nejspíš ve střední Asii. V soudobé Evropě je vzájemné křížení mezi vlky a psy vzácné. Evropští vlci se vyhýbají lidským sídlům. Psi naopak žijí pod kontrolou svých majitelů. Gruzínští ovčáčtí psi pobíhají při hlídání stád volně. Horalé dokonce kříží svoje psy s chycenými divokými vlky záměrně. Vysoký podíl vlčí krve v jejich žilách vědce ale i tak zarazil.
"Očekávali jsme, že najdeme několik jedinců smíšeného původu, překvapilo nás ale, že smíšeného původu byl každý desátý pes a desátý vlk," prohlásil Tarkhnishvili. Vlčí DNA získali genetikové ze vzorků chlupů a výkalů, které sbírali mezi lety 2008 a 2012. Patřila celkem 102 zvířatům. Porovnali ji se vzorky DNA 57 ovčáckých psů a devíti dalších gruzínských voříšků.

Kdo s kým
Křížení vlků a psů mohlo být podle vědců ještě nedávno častější než dnes. Většina dnešních psích plemen totiž není starších než sto padesát let. Vlivem šlechtění v devatenáctém stoleté, ztratila světová psí populace většinu své genetické rozmanitosti. Je proto možné, že ještě v osmnáctém století a starších obdobích se s vlky křížili i Evropští psi.
Vědcům se podařilo odhalit, i jestli se navzájem víc kříží psi s vlčicemi nebo naopak feny ovčáckých psů s vlčími samci. Většina dosavadních vědeckých studií křížení vlků a psů skončila závěrem, že nejobvyklejší cesta přesunu genetického materiálu je křížení psích samců s vlčími fenami.
Podle Tarkhnishviliho skupiny ale, aspoň mezi Gruzínskými běžný i opačný směr. Mnoho z nich pochází z psích fen, které se zapomněly s nepřítelem, před nímž měly hlídat stáda svých chlebodárců.