Tetřívků z plání Šumavy ubývá, tok je rok od roku slabší (5plus2.cz)

Dříve probublávali první jarní dny po stovkách, dnes myslivci sčítají na Šumavě jen desítky tetřívků. Repotrér 5plus2 šel letos nedaleko Dobré s nimi. A tetřívka viděl, i když jen na tři sta metrů. Pozitivní zpráva je, že letos sečetli lesníci a myslivci na Šumavě více tetřívků než loni.

O tom, že bych mohl spatřit někdy v životě tokajícího tetřívka, jsem dlouhá léta jenom snil. Ve starých mysliveckých vyprávěních jsem si četl o bohatýrských lovech těchto zvláštních ptáků, kteří k jaru na Šumavě odedávna patří, a doufal jsem, že se jednou budu moci na tok podívat zblízka. Když mi tedy letos zavolal mluvčí Národního parku Šumava Pavel Pechoušek s tím, že by to bylo možné, nezaváhal jsem.

"Bude se ale vycházet v půl páté ráno," informoval mě Pechoušek. Přijal jsem tedy nabídku na možnost ubytování v Českých Žlebech a budíka nařídil nedočkavě na čtvrtou. Když zazvonil, z postele se mi nechtělo - i když na Lhenicku už byly sady třešní v plném květu, na Žlebech padal déšť se sněhem.

"Tohle počasí se příliš nepovedlo. Ale spolu s námi budou sčítat i další skupiny lidí a na odvolání už je pozdě," informoval nás Adam Jirsa z Národního parku Šumava, který se pro to ráno měl stát naším průvodcem.  Bouda ve tmě

Spolu s ním a dalšími dvěma novináři jsme vyrazili do černé tmy směrem k Dobré, kde jsme nechali auto. A potom, spíše intuitivně, po louce pod osadou směrem k tamnímu luhu, který je vyhlášeným tokaništěm tetřívků. Na místě pro nás byla připravená pozorovací bouda za maskovaná chvojím, kde jsme se posadili. Následovalo dlouhé čekání, při kterém se zvolna ze tmy vynořovaly protější kopce i luh před námi. Nakonec naštěstí přestalo i pršet.

"Zleva se k nám blíží dva kusy srnčí," upozornil nás šeptem Jirsa ve chvíli, kdy nevycvičené oči nás ostatních pro šero ještě nic neviděly. Srnec se srnou se spokojeně pásli nějakých šedesát sedmdesát metrů od nás, procházeli stařinou a pomalu přešli přes naše zorné pole. Tetřívci ale zatím nikde.

"Teď se ozval někde za námi. Podívejte se tam," vyzval mě náš průvodce a já začal dalekohledem zkoumat metr po metr prostor nalevo od naší boudy. Postupně už jsem byl schopný i rozeznat charakteristické tetřívčí zabublání, které se neslo krajinou mezi zpěvem skřivanů a dalších ptáků, kterých bylo rozednění plné - ale i kdybych si oči vykoukal, tetřívka jsem neviděl. V tu dobu musel být za nějakým terénním zlomem, protože Jirsa ho po další chvíli objevil. Seděl na louce asi tři sta padesát metrů od nás.

Osamocený král tokaniště ani neměl proč se příliš předvádět. Zatímco dříve se na tokaništích sletělo třeba i více než deset kohoutků, kteří mezi sebou často i bojovali, v poslední době ubývají tokající tetřívci na všech lokalitách. A v loňském roce v Národním parku sečetli pouhých šestačtyřicet kusů tetřívků od Železné Rudy po Novou Pec. Z tohoto pohledu byl fakt, že jsme jednoho z nich vůbec zahlédli, skoro zázrak. A později jsme se také dozvěděli, že byly i skupiny, které neviděly nic.

Dále se rozednívalo a všechny obrysy už byly vidět zřetelně. Asi jsme ale nepostřehli, že k našemu tetřívkovi, který se nehýbal ze svého místa, přistála nějaká tetřívčí slepice. Kohoutek se totiž přeci jen začal naparovat, roztahoval svou tatrč, vějíř ocasních per, výhrůžně se natahoval k zemi a divoce pobíhal, aby upoutal pozornost slepice. Škoda, že to bylo na takovou dálku. Ani kolegové z televize nemohli tetřívka natočit, byl opravdu příliš daleko a my se pomalu chystali k odchodu.

Nedaleko nás sice do stařiny zapadla ještě další slepice, kterou následoval i kohoutek, ale viděli jsme jen jejich přelet, nic víc. Jednoho kohoutka jsme potom ještě uviděli z auta, když už jsme mířili k hospodě U Němečka, kde nás čekala vítaná teplá snídaně a také kolegové z dalších sčítacích týmů.

Dozvěděl jsem se, že v současné době je na Šumavě tetřívků ještě méně, než jeho větších příbuzných tetřevů. Příčina jejich úbytku ale přesně jasná není.

"Jejich životní prostředí se příliš nemění. Příčin ale může být hodně. Od rušivých vlivů lidí, kterých je v krajině rozhodně více než před lety, přes tlak predátorů nebo třeba i teplejší podnebí," uvažoval náš průvodce s tím, že zatím není jasné, jak pokles populace zkusit zastavit.

U tetřeva možná částečně pomohl i umělý odchov, i když z něj přežívalo jen deset patnáct procent vypuštěných zvířat. Zda ale někdo odchov vyzkouší u tetřívků, je ve hvězdách. Určitě by to bylo hodně složité. Uvažovalo se prý i o dovozu tetřívků z Ruska, jenže tím by se narušila genetická čistota naší populace. Ta je ale ohrožená už nízkým počtem zvířat, která se množí mezi sebou.

I přes tato nebezpečí jsem ale tok tetřívka zažil a doufám, že se tu krásu podaří zachovat. Drobná naděje tu je: v letošním roce se povedlo sečíst o dvacet tetřívků více než loni...