Zaječí maso na talíři? Zájem je spíš o divočáky (Hodonínský deník)

Myslivecká sdružení, která mají honitby u rušných silnic, přicházejí ročně o desítky kusů drobné zvěře. A také o tisíce korun.

Hodonínsko
Jsou malí, chlupatí, mají dlouhá ouška a vypadají jako z plyše. Když je dobrý rok, samice zvaná zaječka jich může porodit až patnáct. Přežít je pro ně ale velmi těžké. Zajíčky ohrožují lidé, dravci či zemědělská technika. Dospělí zajíci zase často končí pod koly aut. Mohou za to i jejich hormony. A myslivci počítají ztráty.
"Páření zajíců neboli honcování začíná obvykle v únoru nebo březnu. Když je dobrý rok jako ten letošní a je teplo, může přijít už v lednu. Nyní je už proto v plném proudu. Už jsem viděl i odrostlé zajíčky o velikosti až třicet centimetrů," přiblížil letošní situaci předseda Okresního mysliveckého spolku ČMMJ v Hodoníně Radovan Mančík.
Jak doplnil, zaječka může mít mladé třeba čtyřikrát do roka. Zvláštností je, že může být oplodněná, když je ještě březí. Takže porodí a do dvou týdnů má další mláďata. "Pro ty je nejhorší zima, sníh a hlavně déšť. Ideální rok je takový, kdy je teplo a zároveň není extrémní sucho, aby měli zajíci dostatek potravy," dodal předseda.
Samice zajíce na rozdíl od té králičí rodí mláďata na povrchu. Pokud si k tomu vybere mez nebo větrolam, mají potomci větší šanci na přežití. Na poli je totiž ohrožuje zemědělská technika, před kterou nestačí utéct. Jakmile se dožijí měsíce, nejsou už na matce závislí.
Myslivci se shodují, že zajíců, již patří do drobné zvěře, stále ubývá. Vloni jich na Hodonínsku ulovili přes dva a půl tisíce. Ztráty jsou ale velké. Hlavně kvůli zvyšujícímu se provozu na cestách. "Největší problémy jsou podél velmi frekventovaných silnic. Myslivecké sdružení, jehož honitbu silnice protíná, může ročně přijít až o tři sta zajíců," odhadl Mančík. Spolky přitom tratí i na penězích. Za uloveného "ušáka" totiž mohou dostat až čtyři sta korun. A lovec, který není členem sdružení, zaplatí za účast na honu i dva tisíce.
Na zajíci na smetaně si přitom pochutnávají kromě myslivců jen gurmáni. Podle provozovatele internetového obchodu masodomu.cz Oldřicha Straky netvoří zaječí maso mezi objednávkami ani jedno procento. "Tento druh běžně nenabízíme, prodáváme ho jen na objednávku. A spíš než o celý kus je zájem jen o zaječí stehna," řekl Straka a dodal, že největší odbyt ze zvěřiny má kančí, jelení, daňčí a srnčí. "Maso ze zvěře není ale příliš oblíbené. Lidé už nejsou zvyklí připravovat je doma. Může za to i předešlý režim, který zničil českou kuchyni. Čtyřicet let se u nás pekl bůček nebo se připravovala hovězí kližka," poukázal provozovatel.
Některá myslivecká sdružení se na odchyt zajíců přímo specializují. Jedno takové je i na Hodonínsku - Kamenica Lipov. Hospodář sdružení Luděk Žák uvedl, že ročně desítky zajíců z lipovského katastru koupí soukromník. "Peníze, které prodejem vyděláme, používáme na nákup krmiva pro zvěř a chod spolku," sdělil Žák a dodal, že zajíců v okolí této horňácké obce ubývá. "Mohou za to i divočáci. Mají výborný nos, a pokud najdou malé zajíčky, tak je sežerou. Stejně jako bažanty," vysvětlil.
Podle Mančíka mezi velké odběratele této drobné zvěře patřila například Francie. Což potvrdil i kuchař v Zámku Čejkovice Miroslav Ratuský. "Jezdí k nám také hodně Rakušanů. Často připravuji zajíce na zelenině, víně a slanině. Jde o klasický recept, kdy pod prošpikované maso dám kořenovou zeleninu, zaleju ho vínem a vývarem a dám vše péct. Až maso změkne, zeleninu zahustím moukou, povařím ji, přepasíruji a pokrm může jít na stůl," podělil se o recept Ratuský.