Jaké je IQ myslivců? (iDNES.cz- bloq)

Na Vyškovsku budou soudit myslivce. Obžaloba zní "usmrcení z nedbalosti". Zastřelil devětadvacetiletého muže, který se s kamarádem vydal do lesa přenocovat pod "širákem". Obviněný to svádí na nešťastnou náhodu.

Nešťastník se podle něj měl ze spacáku zvednout právě v okamžiku, kdy obžalovaný výstřelem z kulovnice minul srnce a postavit se měl přesně do dráhy střely. Ať už to bylo jakkoliv, mrtvému nikdo život nevrátí a myslivci hrozí až šest let vězení. Patřím mezi ně a vím, jaké náhody a okolnosti se mohou nejednou sejít a vyústit v neštěstí. Čumíte-li z posedu marně hodiny do noci, začne se přání měnit v myšlenku. Ze smrčku se stane statný kanec a ze zajíců, pasoucích se na poli, růdl prasat.

Sám jsem kdysi v čase předvánočním, coby mladší a náruživější, takhle seděl, když se na kraji lesa objevil pořádný kousek. Měsíční svit byl tehdy ztlumen inverzní oblačností, ale i tak byl v dalekohledu zřetelný jeho trojúhelníkový obrys a z poměru stran se dalo soudit na kňoura. Nespěchal. Cesta, kterou šel, byla po okrajích zarostlá stařinou, mezi kterou se uchytila křovíčka trnek a šípků, podle kterých se dala odhadnout hmotnost. Kulovnici jsem založil do ramene, ale chvíli výstřelu jsem záměrně oddaloval. Tím totiž veškerá radost myslivce končí a začínají jen starosti. Pohyboval se zhruba ve vzdálenosti sta metrů, ale ve skvělém puškohledu, který na kulovnici pořád mám, byl dobře vidět jak zaměřovací kříž, tak proti omrzlému pozadí i jeho pohybující se tmavší silueta. Posouval jsem hlavní stejným tempem a uvažoval, zda střílet za slecha do míst, kde se páteř jakoby sklání pod tíhou hrudníku, nebo na komoru a riskovat podbarvení plecek. Nebylo třeba chvátat.  Cesta z lesa do vsi, z pohledu místa, kde jsem seděl, vede šikmo a proto se cíl dlouho držel ve zhruba stejné vzdálenosti. Když se zastavil, odložil jsem kulovnici a kus si začal znovu prohlížet triedrem. I když se v noci velikost špatně odhaduje, v poměru k okolnímu porostu jsem hádal, že nemá daleko k metráku. V okamžiku, kdy se dal znovu do poklidného pohybu, měsíc vykouknul řidší oblačností, a já si všimnul, že z jeho hřbetu cosi trčí. Potom už stačil pouhý moment abych zjistil, že nejde o kňoura, ale o nějakého vesničana, který si během dne uříznul v socialistickém lese vánoční stromek a za tmy si ho nese domů. Být nedočkavější či zbrklejší, mohli mít u nich smutné vánoce a já zkažený život.

V republice je mnoho držitelů všemožných střelných zbraní. Myslivci však jako jediní smějí střílet mimo střelnice ve volné krajině. Tato výsada by měla být z jejich strany vyvážena maximální odpovědností a rozvážností. Většinou tomu tak i je. Když se přihodí, že myslivec někoho zraní, či zastřelí, rozvine se v nemyslivecké veřejnosti vášnivá a nevybíravá diskuze o jejich inteligenci a sklonu chlastat. Tato neštěstí však bývají z převážné většiny ze stejného soudku jako dopravní nehody. Souhra nešťastných náhod spojených s chvilkovou nepozorností, či zastřením mysli.

Stejně jako by měl být chodec obezřetný, chce-li vstoupit do vozovky, musí být opatrný i nemyslivec, pohybující se v revíru. Musí pořád předpokládat, že narazí na jedince, ať za volantem nebo za puškohledem, který v tu chvíli není ve formě.

Pokud bych byl mlád a chtěl spát v lese pod širákem, eventuelně zamýšlel provozovat jiné podobně romanticko-dobrodružné aktivity, nikdy bych si k tomu nevybral místo, které je na dohled z okraje lesa. Sám jsem měl několikrát příležitost sledovat takové neopatrné páry. Měl jsem je jak na dlani a jakákoliv fyzická újma vlivem nedbalosti byla proto předem vyloučena. Snad kdybych nad nimi vystřelil do vzduchu, ale tak zlomyslný jsem nikdy nebyl. Jen i po létech jsem se neubránil úsměvu, když jsem zmíněnou viděl jít po městě, zavěšenou do nic netušícího manžela.
Autor: Štěpán Bicera