Šelmy Znojemska: loví tu lišky, kuny či vydra (Znojemský deník)

Jsou ostražité, plaché a většinou loví jen v noci. Dnešní díl seriálu Přírodou Znojemska představuje zdejší šelmy. Nechybí tu ani norek

Znojemsko
Zejména lidé na venkově, kteří mají malé hospodářství, jí nemohou přijít na jméno. Podobně negativně ji vnímají i myslivci, ti však pro ni jedno jméno přece jen mají. Lichotivé však nijak není, navíc je podle přírodovědců zcela zcestné: "škodná". Liška obecná, která si ráda udělá výlet za potravou i do drůbežích kurníků, není ale jediným zvířecím lovcem na Znojemsku. Šelem tu ve volné přírodě můžeme napočítat daleko více.
Například jen v samotném Národním parku Podyjí jich žije nejméně dvanáct druhů. Kromě lišek mezi ně patří i třeba kriticky ohrožená vydra říční a samozřejmě také kuny.
Jsou ostražité, plaché a většinou jsou aktivní jen v noci. Podyjské šelmy stále před odborníky skrývají řadu tajemství. Zoologové mají dosud k dispozici jen některé základní údaje o jejich druhovém složení. "Chybí však informace o velikosti populací, či například o tom, zda šelem v Podyjí přibývá, nebo naopak ubývá," přiblížil zoolog Správy Národního parku Podyjí Martin Valášek.
V přírodě Podyjí jsou nejpočetnější skupinou šelmy lasicovité, kterých tam žije devět druhů. "Mezi ně patří například vydra říční, jezevec lesní, nepůvodní norek americký, dále kuna skalní i lesní, tchoř tmavý a světlý nebo lasice hranostaj a kolčava," vyjmenoval Valášek.
Své zástupce v Podyjí mají i psovité šelmy. "Je tu ojediněle se vyskytující psík mývalovitý i všeobecně rozšířená liška. Odborníci předpokládají, že se v národním parku může objevit i šakal. Prokazatelně zjištěn zde však ještě nebyl," naznačil podyjský zoolog.
Záhadnou skupinu pak tvoří šelmy kočkovité, jejich výskyt totiž v Podyjí není vůbec jasný. Rys ostrovid, největší evropská kočkovitá šelma, byl v 90. letech minulého století v Podyjí ilegálně vysazen. Tento dobrodružný pokus skončil nezdarem, rys se zde neusadil.
Kromě tohoto případu je známo pouze několik pozorování stop, naznačujících možnost občasných průchodů rysů migrujících přes území Podyjí.
Druhou záhadnou kočkovitou šelmou je kočka divoká. Od roku 2007 každoročně hlásí její stopy ochranáři ze sousedního Národního parku Thayatal v Rakousku, avšak na našem území se ji doložit dosud nepodařilo. Možnost jejího výskytu ale nelze vyloučit.
Šelmy jsou vesměs silně teritoriální. Jednotlivé druhy označují a hájí své okrsky nebo revíry před ostatními. Odborníci proto nemohou přesně říci, jak velká jsou teritoria jednotlivých druhů. Jejich velikost závisí na řadě faktorů.
Některé šelmy jsou však natolik přizpůsobivé, že se s nimi můžeme setkat téměř kdekoli. "Například kuna. Najdeme ji v lese, nebo v blízkosti chat, ale i v otevřené krajině a ve městech, někdy i pod kapotami zaparkovaných automobilů. Stejně tak liška se mnohdy zatoulá z lesů až do blízkosti lidských příbytků," přiblížil Martin Valášek. Naproti tomu vydra říční má nejraději ryby, takže se ráda zdržuje ve vodě a v její blízkosti.
Role šelem je podle odborníků v přírodě nezastupitelná a jejich nepřítomnost na určitém místě svědčí o jisté nerovnováze daného prostředí. Šelmy, zvláště ty velké, jako je medvěd či vlk, hrály v minulosti klíčovou roli při regulaci stavů zvěře. Pro svoji nebezpečnost, ale také pro pocit člověka, že mu z přírody něco "kradou", je lidé pronásledovali a některé z nich u nás zcela vyhubili. Jednu z jejich rolí nyní zastává člověk a zvěř se snaží regulovat sám.
"Vrcholoví predátoři, jakými jsou šelmy, podobně jako například draví ptáci, ale do krajiny patří a mají v ní svou důležitou a nezastupitelnou úlohu. Neměli by být proto považováni za škodnou a namísto pronásledování zasluhují ochranu," vyzdvihl Martin Valášek ze Správy Podyjí.