Nesvádějme úbytek lesní zvěře na turisty! (Českolipský deník)

Jako milovník přírody a turista, byť neorganizovaný, který za těch skoro čtyřicet let života na Českolipsku prochodil celý kraj křížem krážem, se musím důrazně ohradit proti nařčení, že turisté snad mají na svědomí úbytek drobné zvěře v lesích ("Z lesů Českolipska mizí drobná zvěř. Může za to i turismus", Českolipský deník, 14.1.). A stejně důrazně proti házení turistů do jednoho pytle se čtyřkolkáři. Ti arogantní nevychovanci na čtyřech kolech totiž ohrožují nejen lesní zvěř, ale právě i slušné turisty, kteří chodí do přírody od vzniku českého turismu,
což je rozhodně déle než sto let. Není nic příjemného muset na poslední chvíli uskakovat před rozjetou čtyřkolkou, jejíž majitel nebere ohled na nikoho a na nic. Na přírodu, na zvěř, na turisty či výletníky nejméně.
Řev smradlavých monster se šíří na stovky metrů daleko, a co může, dá se na útěk. Pryč jsou klid a pohoda, které v lese ještě před chvílí panovaly, a místo radosti z pohybu v krásné přírodě a z jejího pozorování se dostavuje spíše rozmrzelost, naštvanost, pocit zkaženého víkendu.
A to se najdou čtyřkolkáři tak drzí, že se v reakci na oprávněnou kritiku ještě dovolávají tolerance poškozených! To už by se i zloděj mohl dovolávat tolerance okradeného - však se ten kradlák přece taky musí nějak živit, případně bavit, jde­li mu při okrádání také o tenhlecten adrenalin, ne?
I proto, že turismus existuje již mnoho desítek let, aniž to kdy v minulosti vedlo k nějaké újmě na lesní zvěři, je to cílení na turisty mířením mimo terč. A to i kdyby nějaký nehodný turista (o žádném takovém ale nevím) upytlačil tu a tam třeba zajíčka.
Ten masivní úbytek zvěře musí mít logicky nějakou závažnější příčinu. Například motorismus. Rok co rok zahynou pod koly aut tisíce kusů lesní zvěře včetně té drobné. A je náhodou, že množství přejetých srnek, zajíců, černé, ., roste právě v době, kdy i na zapadlých okreskách se začalo jezdit tak rychle a nebezpečně, že i velmi opatrný člověk riskuje život, když se tudy vydá pěšky?
Aco třeba opět rostoucí chemizace zemědělské výroby, která byla načas utlumena v 90. létech? A co nevídaný růst organizovaného pytláctví, na něž si stěžují sami myslivci a lesníci?
Je proto velmi laciné svádět úbytek zvěře na turisty. Ale chápu, že je to bezpečnější než se pustit do boje s pytláky, s přechemizovaným zemědělstvím, s velmi vlivnou automobilovou lobby, s oprsklými aroganty na čtyřkolkách, protože ti všichni na rozdíl od turistů dovedou pěkně vracet spravedlivě utržené rány. A vracejí je tím silněji, čím méně jsou v právu.
PhDr. Miroslav Hudec