Výcvik loveckých psů k myslivosti patří (Českokrumlovský deník)

Vše začalo tím, že Miroslav Matoušek z Jindřichova Hradce vypadl ze zkoušky s loveckým psem a nastoupil syn

Jindřichův Hradec
"Láska k přírodě a ke zvířatům se nedá naučit, s tou se člověk musí narodit," říká sedmačtyřicetiletý Miroslav Matoušek z Jindřichova Hradce, kterému část života vyplňuje myslivost, stejně jako jeho staršímu synovi Miroslavovi. Jinak se celá rodina věnuje chovu drobného hospodářského zvířectva. U Matoušků nechybí ani kůň, voliéry pro nejrůznější druhy ptactva a také kotce pro lovecké psy.

Jak začínal otec?
Přesto cesta Miroslava Matouška staršího mezi myslivce nebyla přímá. "Už jako kluk jsem chodil se strýcem na divoké holuby, pak i na kachny a vůbec jsem měl vztah k přírodě. Ale až ve třiceti letech mě napadlo si udělat myslivecké zkoušky. To jsem takhle chodil v lese po houbách a vzešel takový nápad. No, a protože jsem v té době vařil v motorestu v Děbolíně a s myslivci jsem byl pořád v kontaktu, tak jsem vstoupil do Mysliveckého sdružení Barbora Velký Ratmírov, kde jsem do dneška," popsal začátky éry, kdy začal oblékat zelenou kamizolu, Miroslav Matoušek starší. Povoláním je, jak již naznačil, kuchař, i když nyní je tak trochu na volné noze a dnes vaří hlavně na chatě v oboře při nejrůznějších loveckých hostinách. "Vynikající je svíčková z divočáka nebo bažantí polévka, ta je velmi jemná, jde z toho udělat i gulášová, výborný je i jelení guláš nebo kýta na smetaně," vypočítává lahůdky.
Již jako myslivec se začal věnovat i výcviku loveckých psů. "Měl jsem nějakého chlupáče už od malinka, ale pak jsem si pořídil fenu českého fouska od známých chovatelů manželů Novákových z Jindřichova Hradce. Podařilo se nám ji uchovnit a z prvního vrhu jsme si nechali fenku Alku. Připravoval jsem ji na zkoušky, ale vypadl jsem z nich, a tak se výcviku začal věnovat syn. A já už jen psům vařím a občas pomohu s vlečkou a jezdím jako podpora na soutěže a zkoušky," uvedl Miroslav Matoušek starší.
Od chvíle, kdy jeho syn převzal štafetu, uplynulo již třináct let. "Táta tenkrát na Alku neměl dost času, byl pořád v práci, tak jsem s ní začal chodit já. Moc na začátku neposlouchala. Pak táta vyrazil na zkoušky a neudělal je, protože mu nechtěla přinést zajíce," upřesňuje dnes osmadvacetiletý Miroslav Matoušek junior.
V reakci na to ho hospodář ratmírovského mysliveckého sdružení Pavel Holický přesvědčil, aby s ní šel na podzimní zkoušky sám. "Skončil jsem sice ve druhé soutěži, protože dostala dvojku z poslušnosti, ale pak jsem pokračovat na jaře a začalo se dařit. To mi bylo asi šestnáct," přidává se k vyprávění mladší z Matoušků.

Nástup mládí
S tátou chodil od malinka na hony a jistý posun v oblasti myslivecké kynologie nastal, když se setkal s Janem Duškem. Pro mnohé myslivce nejenom z Jindřichova Hradce byl někým, kdo si uměl ve výcviku psů poradit i s problémovými zvířaty. Věděl o nich opravdu mnoho, v mládí se dostal do koncentračního tábora, do pověstného psího komanda, ale na psy nezanevřel a po službě na hranici se stal policejním psovodem. Nakonec přesedlal na loveckou kynologii, které zůstal věrný do dneška.
"Začal jsem se věnovat výcviku psů. Pomáhal mi hodně otec, který tahal vlečky. Můj druhý pes by saintgermainský ohař a třetího psa (českého fouska) jsem měl od Františka Křížů. A ten mě skutečně naučil, jak to všechno má vypadat," říká s úctou Miroslav Matoušek junior. Nominoval se s ním i na Memoriál Richarda Knolla, což je v republice vrcholná soutěž ohařů. "Bohužel, svojí nedbalostí, respektive kvůli chybějícímu razítku, jsem nestartoval," zmínil.
V pořadí další byla fena Brita, která měla obrovský problém, neboť se bála střelby, což je u loveckého psa dost zásadní povahová vada.
"Pak přišel německý krátkosrstý ohař Dino z Břilické zátoky, se kterým jsem v roce 2010 vyhrál mistrovství Šumavy. Pak ještě byl fousek Blackie Davida Bárty a teď mám nového psa - Ura ze Záveské ovčárny, se kterým jsem mistrovství Šumavy letos vyhrál," doplnil Miroslav Matoušek mladší.
Vyučil se prodavačem, nějaký čas prodával v Kovomatu, ale dnes pracuje v lodhéřovské bažantnici, takže svou lásku k přírodě spojil se zaměstnáním. Jenom ani jeden z Matoušků dnes nechodí moc na hony. Otec přiznává, že momentálně nemá tolik času, protože se nyní věnuje mladšímu synovi Janovi, který hraje hokej, a starší syn nemá zbrojní průkaz. Daleko víc ho baví cvičit se psy, byť je to diametrálně odlišné oproti výcviku, který lidé znají z kynologických cvičišť.
"U nás žádné cvičáky nejsou, musí se do přírody, ale dnešní doba tomu bohužel moc nepřeje a lovecká kynologie prožívá spíš horší časy. Jsou nízké stavy drobné zvěře jak pernaté, tak i srstnaté, což neumožňuje kvalitní výcvik, protože není jak psa pořádně motivovat," vysvětluje mladý kynolog. Zdůrazňuje, že by se ale při výcviku neobešel bez zkušeností a pomoci svých kamarádů.
"Musím poděkovat jednak tátovi, pak Františku Křížovi, Janu Duškovi, Miroslavu Čermákovi a Karlu Hamrovi," bez kterých bych asi takových výsledků nedosáhl. A patří k nim i Sabina Kosová, se kterou v současné době cvičím a která má pro to ohromný cit," dodal Miroslav Matoušek mladší.