Liška Bystrouška ožila i díky malíři Lolkovi (Slovácko)

Hodonín byl jedním z jeho oblíbených míst. Malíř Stanislav Lolek, který proslul hlavně jako ilustrátor, se stal i jedním ze zakládajících členů Sdružení výtvarných umělců moravských. Milovník lesních motivů je známý především tím, že dal původní podobu lišce Bystroušce. Zítra uplyne 140 let od jeho narození v Paloníně nedaleko Loštic.
Po reálce v Prostějově studoval Lolek lesnickou školu v Písku a poté pracoval jako lesník na velkostatku ve Lnářích. Už tehdy kreslil mapy a doplňoval je svými ilustracemi. Na doporučení odešel v roce 1895 do Prahy, aby tam na Akademii výtvarných umění studoval malířství u profesora Mařáka. Později zavítal i do bavorského Mnichova, kde se učil grafice. Nezůstalo jen u Německa, absolvoval studijní cesty do různých částí Evropy.
Na Moravě Lolek rád pobýval na Zábřežsku, v Luhačovicích či Hodoníně. Po rozporech v brněnském Klubu přátel založila skupina výtvarníků v roce 1907 Sdružení výtvarných umělců moravských, jehož sídlem se stal právě Hodonín. K jeho vůdčím představitelům náležel kromě bratří Uprků, Jaroňků a několika dalších výtvarníků i Stanislav Lolek.
Maloval především krajinu a zvířata. Na počátku kreseb lišky Bystroušky byla vyprávění revírníka, u kterého Lolek praktikoval před nastoupením do lesnické školy. Námět ze života liščího mláděte patrně vznikl již při jeho pražských studiích kolem roku 1900.
O dvacet let později jej požádali o nakreslení humorných obrázků pro brněnské Lidové noviny. Lolek však odmítl.
Redaktor Bohumil Markalous(spisovatel Jaromír John) se nevzdal a koupil několik jeho starších kreseb. Vroce 1920 na jejich podkladě začal spisovatel Rudolf Těsnohlídek v novinách vydávat svoji bajku pro děti Liška Bystrouška. Měla takový úspěch, že její příběhy později vyšly také například v ruštině, němčině, japonštině a francouzštině.
Liška Bystrouška neunikla ani pozornosti skladatele Leoše Janáčka, který Lidové noviny odebíral. Ten si už v roce 1922 pohrával s nápadem lišku "ochočit", tedy hudebně ztvárnit. Za dva roky pak měla v Brně premiéru jeho opera Příhody lišky Bystroušky.
Úspěch slavil Lolek i jako ilustrátor Kiplingovy Knihy džunglí (1909). Myslivci zase oceňovali jeho posmrtně vydaný Lovecký deník (1947).
Mezi výtvarníky je Lolek dodnes uznávaný jako jeden z předních představitelů českého krajinářského impresionismu. Skvěle ovládal techniku barevných skvrn a prosvětlených ploch. Odborníci obdivují kromě jeho lučních a lesních motivů se zvěří i prozářené parkové prospekty, paprsky v zahradních restauracích a na lázeňských promenádách. Jako "uprkovské" označují například Lolkovo dílo Trh na moravském městě (1899).
Přes zimní měsíce žil malíř většinou v Praze. Stále jej ale poutala jižní Morava. Jednou o ní napsal: "Zde slunce svítí jasněji, život tepe prudčeji a kraj je naplněn zvláštním světlem." Na sklonku života Lolek na Slovácko přesídlil. V letech 1929 až 1935 působil jako ředitel Slováckého muzea v Uherském Hradišti a ve městě si nechal postavit dům s ateliérem. Zemřel 9. května 1936, pochovaný je na hřbitově v městské části Mařatice.