Evropa divočí. Ohrožené druhy se vracejí (denik.cz)

Zubra evropského lidé lovili tak dlouho, až ho ?v divoké přírodě vyhubili. Poslední zastřelený kus byl zaznamenám na Kavkaze v roce 1927. Dnes ale žije v Evropě díky ochranářům, kteří začali zubry do přírody znovu vypouštět, na tři tisíce těchto majestátních přežvýkavců. Žijí i u nás.

A není to jediný ohrožený druh, který se do evropské přírody vrací nebo umazává výrazné populační ztráty ?z předchozích staletí, které mu lidé způsobili.

Včera zveřejněná studie organizace Rewilding Europe naznačuje, že Evropa začíná, řečeno s nadsázkou, divočet. Výzkumníci se ve studii zaměřili na 18 druhů savců a 19 druhů ptáků. U všech, až na rysa iberijského, zaznamenali za posledních padesát let znatelný populační nárůst.

"Lidé si všeobecně myslí, že přicházíme o veškerou divokou přírodu. Já si myslím, že ?z tohoto si můžeme vzít příklad, že ochranářství skutečně funguje, pokud máme patřičnou strategii, dostatečné prostředky a snahu," uvedl ředitel organizace Frans Schepers. "Divoká příroda si najde cestu zpátky, pokud jí to umožníme," dodává.
Pomohla ochrana přírody

Vědci, kteří pracovali na studii, se domnívají, že ke zvýšení počtu jedinců zkoumaných druhů přispělo omezení lovu, ochrana přírody ?a také to, že lidé se z venkova stěhují více do měst.

I díky tomu se v Evropě například zdvojnásobil počet medvědů hnědých, jejichž počet studie odhaduje až na 17 tisíc. Evropská populace orlů mořských vzrostla za poslední půlstoletí téměř čtyřnásobně na přibližně 9600 párů.

Vlků hnědých za posledních padesát let přibyla na evropském území přibližně třetina. Kvůli velkému historickému úbytku jsou to ale stále zlomky původních počtů.

"O mnoho těchto druhů, u kterých vidíme pokrok, bychom mohli znovu přijít, pokud nebudeme opatrní," varuje Jonathan Baillie, ředitel Londýnské zoologické společnosti. Některé druhy volně žijících zvířat jsou navíc stále na ústupu.
Návrat bobrů

Velký návrat se podařil ale bobrům, kterých žilo v 60. letech kvůli intenzivnímu lovu jen okolo posledních 1200 kusů, ale v současnosti jich v Evropě je přes 1,2 milionu. Některé oblasti, jako třeba jižní Morava, se dokonce potýkají s jeho přemnožením. To přináší komplikace hlavně vodohospodářům, kterým vadí bobří hráze, jež tito hlodavci stavějí. V Rakousku je v místech přemnožení bobry povoleno regulovat i odstřelem.

Studie uznává, že návrat divoké zvěře nebude vždy bezproblémový. Jednotlivé země by se podle vědců měly připravit na to, že budou vyplácet i kompenzace. Zároveň dodává, že by venkov mohl získat více prostředků i kvůli turistice. Návrat velkých šelem, hlavně vlků, dělá starosti zemědělcům. Například ve francouzských Alpách běžně napadají vlci stáda ovcí. Ve třicátých letech vlci ve Francii vyhynuli, teď jich tam žije okolo tří set. Pastevci odhadují, že kvůli vlkům přišli za posledních pět let asi o dvacet tisíc ovcí. Vláda jim za ně sice vyplácí náhrady, ale zemědělci vlkům rozhodně nefandí.

"Něco takového mohou vítat jen lidé z města," citoval před časem deník New York Times francouzského pastevce Bernarda Bruna. Dodává, že ani vládní náhrady mu nepokryjí všechny náklady, které kvůli ochraně ovcí před vlčími predátory má.
Čeští zubři

"Ve volné přírodě u nás zubři zatím nežijí, ale plánuje se to," řekl Deníku Miloslav Jirků z Biologického ústavu Akademie věd. "U nás je několik chovů - jsou to Zoo a několik polodivokých chovů. To znamená, že jsou to obory od několika hektarů do několika tisíc hektarů," dodává s tím, že nejvíce mají zubři prostoru v bývalém výcvikovém prostoru Ralsko, kde je stádo jedenácti zvířat. O návrat zubrů do přírody usiluje třeba sdružení Česká krajina. Celkem u nás žije v polodivokých chovech okolo třiceti zubrů. "Daří se jim u nás dobře, jediný problém je, že nemají dost místa a jsou prostorově omezeni," tvrdí Miloslav Jirků s tím, že konfliktní střety těchto zvířat s člověkem jsou v přírodě sporadické. "