Patří myslivci do lesa? (idnes.cz - bloq)

Nedávno myslivec zastřelil mladého člověka - v noci si jej spletl s divočákem. Za posledních x let jde o 24 oběť lovecké vášně. Pan Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty k tomu dodává: ".praxe, kdy se pálí na něco, aniž by se přesně vědělo na co, je docela běžná. "Sám jsem jednou myslel, že mám na mušce divočáka, a málem jsem už stisknul spoušť, ale najednou se ukázalo, že je to člověk," říká Kostečka. "Byl to strašný pocit, tři měsíce jsem potom nevzal flintu do ruky." (Respekt, 18.8.2013). Člověk by se až nad tak těžkým osudem až rozlítostnil. Naše nehmotné kulturní dědictví - myslivost - je koníček postavený na všem možném. Lásce ke zbraním, potěšení ze zabíjení, pospolitosti jednot, chlapáctví a plácání se po zádech. Chybí ale respekt přírodě, lidem a okolí.

Ochrana přírody?
Myslivci se velice rádi zaštiťují tím, že přírodu chrání. Vždyť kdo jiný nosí v tuhém mrazu do lesa kaštany či jablka (nejraději před posed)? Kdo neváhá o páté ráno vstát a jít na "škodnou"? Lidé to myslivcům většinou věří a dokonce posílají děti sbírat kaštany "pro zvířátka". Jindy myslivci argumentují tím, že vysoká či divoká prasata jsou přemnožená a způsobuje ohromné škody v lesích či na polích. Myslivci zvěř střílí a páchají tak dobré skutky, neboť stavy přece regulují. Moc se již nemluví o tom, že přikrmováním se stavy uměle zvyšují, že se stavy zvěře naopak neregulují a uměle zvyšují (aby bylo co střílet).
V naší přírodě chybí přirození predátoři, kteří by stavy regulovali přirozeným způsobem. Zkrátka až na výjimky jako rys na Šumavě nebo vlci v Beskydech tu žádné šelmy nepotkáme. Pokud se ale objeví, tak se stanou oblíbeným terčem myslivců-pytláků a je třeba je před myslivci-pytláky chránit (viz ochrana vlků v Beskydech, kteří by řádění lovců nejspíš nepřežili). Myslivci by samozřejmě velmi rádi aby mohli rysy tzv. myslivecky obhospodařovat. Tedy střílet bez povolení MŽP.
Nežijeme samozřejmě v divočině, ale v kulturní krajině a šelmy přirozeně nemohou být všude. To je logické a pochopitelné. Jejich úlohu, ale myslivci nemají moc důvodů zastávat. Kdo by se obtěžoval přednostně střílet nemocné a staré kusy. Vždyť v lese jsou krásné trofejní kusy s krásným parožím. Přednost mají tedy silní a zdraví jedinci s dobrou genetickou výbavou. A možnost střelit si pěkného jelena není zadarmo.
Nejsilnějším motivem myslivosti je bezesporu potěšení z lovu a zabíjení. Legendárně to popsal již bývalý poslanec František Brožík (ČSSD), který se novinářům pochlubil: "Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to pro mě ta nejlepší relaxace - fantasticky si při tom vyčistím hlavu." Myslivci proto brojí proti ochraně přírody - např. proti národním parkům (nyní se snaží zvrátit vyhlášení plánovaného Národního parku Křivoklátsko, předtím bojovali proti NP České Švýcarsko). Důvod je jednoduchý - honitba v národním parku není ze zákona možná. Symptomatické je, že po vzniku NP Křivoklátsko bude nutné snížit stavy zvěře asi 10x.
Noční vidění v puškách a dalekohledech, které by mohlo zvýšit jistotu střelce, je kromě výjimek za zákona zakázané. Někteří myslivci však proti němu vystupují, neboť k onzervativně smýšlející myslivci soudí, že kvůli přesné technice by jejich lovy ztratily kouzlo nejistoty a vzrušení (Kostečka pro Respekt, 18.8. 2013).

Respekt ke zvířatům?
Většina lidí jí maso a hodně lidí má rádo divočinu. Každý kdo jí maso by měl respektovat utrpení a bolest živého tvora. A také být schopen zvíře, alespoň králíka, zabít a vyvrhnout. Ve světě, kde myslivost v našem pojetí neznají, buď spoléhají na standardní lov (např. USA nebo Kanada) nebo oborový chov a následné jatečné zabití zvířat (Německo). Lidé, kteří se hlásí k našemu nehmotnému kulturnímu dědictví, jatečné zabíjení ponejvíce neuznávají a prakticky neprovozují. Dokonce i v případech, kdy k tomu je příležitost: bažanti jsou chováni po stovkách v bažantnicích, když odrostou, jsou vypuštěni do volné přírody. Po několika dnech je uspořádán "hon". Zmatení ptáci, kteří nepoznali volnou přírodu, jsou masově stříleni, postřelení umírají často nedohledáni někde ve křoví. Není nic jednoduššího než bažanty odvézt na jatka, ovšem bez vzrušení z "lovu". Na pálavských  jezerech byli ornitology viděni lovci, kteří stříleli ve vzduchu husy a nemaje psy, kteří by mrtvé husy vylovili z vody, nechávali je plavat ve vodě. Živá husa nahradí asfaltového holuba lépe a levněji.

Respekt k okolí?
Snad každý kdo bydlí na vesnici, zná nějakého nimroda, který se pochlubí tím, kolik zastřelil psů nebo koček. Ti otrlejší jsou schopni i zbraní vyhrožovat sousedům, bránit vstupu do honitby. Podobných případů bychom dohledali stovky. Smutné je, že se to děje za přihlížení představitelů mysliveckých jednot, kteří nejsou zpravidla ochotni podobné případy řešit, tyto členy vylučovat, snažit se odebrat zbrojní pas a spíše své členy kryjí. Spíše se zdá, že zástupci myslivecké jednoty uvažují velmi podobně: "Nebezpečí úrazu je při tak velkém počtu lidí (rozuměj turistů. hobuařů, atd.) v terénu větší. Podobně jako to je s bouračkami na silnici nebo úrazy při sportu. Každý lovec si ale musí být jistý, na co míří a střílí," říká Jaroslav Kostečka z Českomoravské myslivecké jednoty. "Například černá zvěř se často loví v noci. A to vidíte jen obrysy. Stává se, že lidé během noci chodí na pole krást brambory nebo řepu, a siluetu ohnutého člověka si snadno spletete. Pravidla musí dodržovat i ostatní lidé v přírodě. A v noci například nosit baterku," dodává (7/2007 HN). Vadí tedy houbaři, turisté, cyklisté a všichni kdo by náhodou chtěli vejít do lesa (honitby).
Blíží se doba podzimních honů a posledních lečí, tak si přejme, ať je letos mrtvých v lese co nejméně.

Autor: Petr Pakosta