Opavsko může být klidné, počty divočáků jsou v normálu (Opavský a hlučínský deník)

Divoká prasata se na některých místech České republiky přemnožila. Opavsko se ale nájezdu divočáků rozhodně bát nemusí.
Čísla hovoří za vše. Jenom za loňský rok bylo u nás zastřeleno více než 185 tisíc kusů černé zvěře. Letos by čísla měla zůstat podobná. Předseda představenstva Regionální agrární komory Ostravsko František Mariánek přidal i zajímavé srovnání: "Zatímco pv roce 1946 bylo odloveno 400 kusů, v roce 2007 jsme byli na více než 180 tisících."

Zemědělci versus myslivci
Přestože je číslo šokující, jde poměrně lehce odvodit, proč tomu tak bylo. Za tu dobu vznikly rozsáhlé plochy, na kterých se nyní pěstuje řepka olejná, podstatně víc je také kukuřičných polí. Ideálnější místa pro život si divočáci ani nemohou představit. Na čtyři nebo pět měsíců se ukryjí právě v polích. Mají zde dostatek potravy a nikdo o nich de facto neví. Pokud ke všemu připočteme fakt, že divokým prasatům v Česku chybí přirozený nepřítel, nelze se přemnožení asi divit. "Stoprocentně nemůžeme říct, že divočáci devastují Opavsko. Pokaždé je to lokální záležitost. Po žních se přesouvají z polí do lesů. Že bychom s nimi ovšem v současnosti měli velké problémy, tak to rozhodně ne," poznamenal předseda Okresního mysliveckého spolku Českomoravské myslivecké jednoty v Opavě Zdeněk Glauder. A právě ve vztazích mezi zemědělci a myslivci nadělala divoká prasata možná největší paseku. Podle zákona totiž druzí jmenovaní nesou za škody po divočácích zodpovědnost. 
To znamená, že majitelé polí po nich mohou požadovat náhradu. Dlouhé roky se hledá kompromis, k němuž ovšem zatím nedochází. "Osobně si myslím,že chyba je na obou stranách. Prasatům se na jedné straně vytváří prakticky ideální podmínky pro život, na druhé straně by však podle mého mohly být naháňky intenzivnější. Také zemědělci totiž mají ze zákona povinnost činit přiměřená opatření proti škodám způsobených zvěří," pokračoval František Mariánek. Myslivci zase narážejí na jinou věc. Ulovit divočáka není mnohdy žádná legrace. Aby mohl být lov úspěšný, musí jim jít zemědělci naproti. "Někdy na divoké prase čekáte deset minut a jindy ani během deseti dní na nic nenarazíte. S některými zemědělci se nedá pustit do rozumné diskuse. Přitom ve skutečnosti i myslivci by mohli požadovat náhradu škody například za srnčata, která se ukrývají v polích a každoročně bývají zemědělskými stroji smrtelně posekána při žních," doplnil Zdeněk Glauder.

Řešením mohou být lovné pásy
Kompromisy se hledají těžko, ale cesta ven z tohoto ošemetného případu skutečně existuje. Obecně se dá říct, že je nutné, aby zemědělci s myslivci našli společnou řeč a vycházeli si vstříc. Když budeme konkrétní, mohou být řešením například lovné pásy na polích.
"Tyto pásy se dělají ve směru setí napříč řádkem. Měří několik metrů a myslivcům se tak vytvoří ideální místo pro odstřel," uvedl František Mariánek a ještě dodal: "Dalším východiskem může být i zavedení dotace. Peníze se nebudou investovat do zbytečností, ale odlovu černé zvěře."
Někteří zemědělci volají potom, aby se střílelo všechno. Různě stará selata, bachyně a dalo by se pokračovat. I proto se uvažuje nad zlegalizováním loveckých metod, které mohou být považovány za nehumánní. Ať už se jedná o noční vidění či jiné způsoby. "Je třeba si uvědomit, že tohle může být ve finále kontraproduktivní. Pokud zastřelíte bachyni, která vychovává několik selat, osiřelá a dezorientovaná prasata ve finále mohou zapříčinit daleko větší škodu," mínil Zdeněk Glauder a na závěr ještě doplnil: "Na problematiku je třeba pohlížet i z trochu jiného konce. Z humánního hlediska přece nejde zastřelit bachyni, která se stará o čerstvě narozená selata. To je už otázka citu. Vybírat se musí vhodné kusy."