Kančí guláš bez záruky (dTest)

Pokud máte právě v plánu zajít si do restaurace na zvěřinové hody, měli byste vědět, že zdravotní nezávadnost masa většiny ulovené divoké zvěře nezkoumal žádný odborník. Z informací Státní veterinární správy totiž vyplývá, že veterinárním vyšetřením u nás prochází pouze čtvrtina úlovků volně žijící zvěře. Pro ilustraci: v roce 2011, ze kdy jsou poslední údaje, bylo v České republice uloveno 285 249 kusů zvěře, z toho však bylo odborně vyšetřeno pouze 63 611 kusů.
Problémem zdravotně nevyšetřeného masa by mohli být jak paraziti, tak nákazy přenosné ze zvířat na člověka. Z parazitů je to například možný výskyt hlístice rodu Trichinella v masu divočáků. Larvy parazita přežívají v nedostatečně tepelně upraveném mase, třeba v klobásách uzených studeným kouřem a po požití napadeného masa se zavrtávají do střev a svalů konzumenta. To může vést k poruchám vidění a ochrnutí částí těla. Z přenosných nemocí hrozí například toxoplazmóza, která poškozuje nervový systém a zrak. Na člověka může přejít z masa nakažené jelení a srnčí zvěře nebo divočáků a zajíců.
Nemalá část úlovků se na trh dostane i nelegální cestou, jak si veterináři ověřili v restauracích v létech 2009 až 2012 během společných kontrol s hygieniky. V restauracích tak bylo použípváno maso, které neprohlédl ani úřední veterinární lékař, ani proškolená obsluha.
Připomeňme, že právo kontrolovat zdravotní stav surovin a pokrmů ve veřejném stravování mají až dosud jako jediní pouze hygienici. Podle vládního návrhu novely zákona o potravinách by kontrolu nad zvěřinou v restauracích a jídelnách měli převzít veterináři. Ti až dosud kontrolovali pouze maso divoké zvěře ve specializovaných zvěřinových závodech a v maloobchodě. Loni, tedy v roce 2012, veterináři zkontrolovali zvěřinu v 962 prodejnách z celkového počtu 5242.
Podle současné legislativy je zvěřina z veterinárně nevyšetřených kusů určena výhradně pro osobní spotřebu lovce. Lovci však mají současně právo takovou zvěřinu prodat konečnému spotřebiteli nebo ji dodat do maloobchodu, a to v množství maximálně 30 procent ulovené zvěře z honitby. Stačí, když bylo toto maso prohlédnuto tzv. proškolenou osobou, tedy nikoli vysokoškolsky vzdělaným zvěrolékařem.
Na další úskalí spojené s konzumací zvěřiny upozornil Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Tím je nadlimitní obsah radioaktivního cesia v divočácích ze Šumavy. Cesium je jedním z produktů rozpadu izotopů uranu z paliva v jaderných elektrárnách.
Úřad pozoruje jeho zvýšené hladiny v šumavské divoké zvěři, ale i houbách a rostlinách od konce osmdesátých let minulého století a dává to do souvislosti s havárií v jaderné elektrárně Černobyl. Když tehdy radioaktivní mrak přecházel nad vrcholky Šumavy, dalo se do deště. Spolu se srážkami se radioaktivní částice dostaly do půdy a odtud přes rostliny potravním řetězcem postupně i do těl divokých zvířat. Protože je vrstva půdy na mnoha místech Šumavy velmi slabá a spočívá na nepropustné žule, nemigruje cesium do hloubky a drží se na povrchu.
Z loni zastřelených 44 divočáků v lokalitách Srní a Prášil jich 33 mělo v sobě nadlimitní obsah cesia, a tak museli být zlikvidováni v kafilerii. Státní úřad pro jadernou bezpečnost však v tiskové zprávě vysvětlil, že náhodná konzumace takového masa nemůže poškodit lidské zdraví. Ostatně sama spotřeba zvěřiny na obyvatele a rok je u nás velmi nízká. Podle Českého statistického úřadu to v roce 2011 připadalo na každého Čecha 0,7 kilogramů zvěřiny.
Vyšší hladina radioaktivních látek ve zvěřině se neomezuje jen na českou stranu Šumavy. Zaznamenávají ji i v Německu v bavorské části šumavských hvozdů. Tamní úřady kvůli tomu dokonce zakázaly konzumovat veškeré ulovené divočáky.