Myslivci připravili pro děti z příměstských táborů skvělý den (Chebský deník)

Karlovarsko
Krásné letní počasí přímo lákalo do přírody. A tak se děti z příměstských táborů při DDM Nová Role a DDM Stará Role sešly v honitbě Děpoltovice s myslivci z Farmy Kubernát.
Již po cestě z města se dětí ujal hajný Lesů města Nová Role Luboš Doležal, který je seznámil s každým keřem, stromem i jinou rostlinou, které v našich lesích rostou. Dětem nešlo na rozum, jak dlouho takový strom roste a kolik péče vyžaduje, než ze semínkapo desítkách či stech let vyroste do těžební zralosti.
Samotné setkání s myslivci se uskutečnilo na louce u lesa za obcí Mezirolí. Tady myslivci dětem vyprávěli o péči o zvěř a samotnou přírodu. Také je informovali o mysliveckých zvycích a tradicích, které se po staletí přenášejí z jedné generace na další.
Vyvrcholením celého setkání bylo absolvování naučné stezky, kde si děti ověřovaly na sedmi stanovištích, jaké vědomosti nabyly při předcházejícím povídání s myslivci. Na prvním stanovišti Ladislava Valečková na připravených maketách ověřovala jejich znalosti zařízení pro zimní přikrmování zvěře a zařízení pro pozorování a lov zvěře. Druhé stanoviště obhospodařoval Petr Dolejš a informoval děti o trofejích zvěře a vysvětloval rozdíly mezi rohy a parohy. Třetí stanoviště si připravil Jan Rohla a bylo ukázkou pernaté zvěře naší přírody od kachen, volavky přes bažanta až po sovy a dravce. Od něho děti pokračovaly k Elišce Vrbové, která na svém stanovišti deklarovala zvěř našich lesů na preparátech srnce, jezevce, lišky, kuny, veverky, ježka apod. Páté stanoviště ovládal myslivcům dobře známý Petr Joo, imitátor hlasů zvěře. A bylo až s podivem, že řada dětí nepoznala hlas kachny nebo husy, protože je v životě nikdy neslyšely. Předposlední v pořadí bylo stanoviště, které si připravil Luboš Doležal, a děti zde poznávaly podle větví dřeviny našich lesů. Problémy nebyly s jehličnany, kdy téměř všechny poznaly smrk, borovici nebo modřín. Horší to bylo s listnatými stromy, kdy dětem působil problém javor, ale i dub nebo buk.
Největší frontu na svém stanovišti měl Petr Polívka, protože střelba na plechového zajíce se všem hrozně líbila.
Po absolvování naučné stezky každému vyhládlo, a tak se děti těšily k Anně Cinegrové, která pro ně měla připravené buřty na opékání, chléb a dostatek pití. Řada dětí se divila tomu, že mají jíst buřta s chlebem, když doma jedí jenom rohlíky. Našli se i tací, kteří neznali hořčici a dožadovali se kečupu, nebo tatarky. A než se děti posilnily, Jana Handšuhová sečetla každému body, které nasbíral na naučné stezce, a Milena Tichá vypsala všem dětem účastnické listy a nejlepším pasovací glejty pro znalce krušnohorské fauny a flóry. Než se kdo nadál, přiblížila se třetí hodina odpolední a děti pospíchaly domůke svým rodinám.
Na závěr snad jenom poděkování hostinci Hubert za připravené občerstvení, Petru Joo za poskytnuté ceny pro nejlepší a Jiřímu Kubernátovi za zapůjčení revíru na tuto akci, které se účastnilo téměř sedmdesát dětí.