Výzkum boří mýty o divočácích: v zimě se drží na jednom místě (zpravy.iDNES.cz)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Tvrzení myslivců, že divočáci jsou schopni urazit za noc desítky kilometrů, patří k obvyklým argumentům, proč se nedaří držet pod kontrolou stavy černé zvěře. Podle výsledků právě vyhodnoceného unikátního výzkumu z poslední zimy, založeném na telemetrickém sledování několika kusů divočáků, tomu tak není.
Evropsky unikátní projekt telemetrie černé zvěře, právě probíhající na Šumavě, zatím teorii o mnohakilometrových přesunech divočáků vyvrací. Odborníci díky speciálním sledovacím obojkům s vysílačkou GPS sledují život šesti divočáků v přímém přenosu. Přesně vědí, co konkrétní označené prase celý den dělá, a kde se pohybuje.
Vypadá to, že během zimy se divočáci pouze chodí nažrat ke krmelišti a pak odpočívají. Neudělají zbytečný krok navíc a za den většinou ujdou sotva několik stovek metrů.
"Ani jediný ze sledovaných divočáků nehledal potravu mimo krmeliště, netrávil čas hledáním přirozené potravy v lese nebo na loukách. K přežití zimy jim stačilo pouze to, co jim nabídli myslivci," shrnuje první dílčí poznatky Miloš Ježek z České zemědělské univerzity v Praze. Ta na výzkumu spolupracuje s Jihočeskou společností pro ochranu přírody a myslivost a Bavorským mysliveckým svazem.
"Jak ukazují předběžné výsledky, myslivecký management bude zřejmě hrát výraznější roli v životě divokých prasat, než jsme si dosud mysleli. Očekáváme, že s příchodem jara budou divočáci svoji aktivitu zvyšovat. Jsme zvědavi, zda se nám podaří potvrdit či naopak vyvrátit historky týkající se zejména jejich nestálosti, schopnosti urazit během noci několik desítek kilometrů a mnoho dalších argumentů, jimž se myslivci brání otázkám, proč s přemnoženými divočáky nic nezmůžou," tvrdí Miloš Ježek.
Cílem celého projektu je doporučit způsoby, jak snížit počty divočáků, kteří škodí zemdělcům omezit i další jejich konflikty s lidskou činností. Kam konkrétně v zimě chodí divoká prasata na Šumavě
Odchyt šesti divočáků, kterým výzkumníci nasadili sledovací obojky, nebyl jednoduchý. "O vitalitě šumavských divokých prasat svědčí případ kňourka, který se během jednoho týdne chytil dvakrát, ale vždy dokázal stěnu odchytového zařízení o výšce téměř dvou metrů přeskočit," popsal Miloš Ježek. Ze záznamů pak lze o jednotlivých sledovaných zvířatech vyčíst například následující.
Pohyb kňourka Karla v týdnu od 3. do 10. března
Zhruba čtyř až pětiletá bachyně Marie dostala "sledovací obojek" v prosinci 2012, v době, kdy vodila čtyři selata,a její domovský okrsek měl během tří zimních měsíců rozlohu 180 hektarů. Celková minimální vzdálenost (tedy součet nejkratších spojnic mezi dvěma zaznamenamými body, ve skutečnosti se zvěř nepohybuje po rovných spojnicích), kterou za dobu posledních dvou měsíců urazila, byla 35 kilometrů. To znamená, že denně průměrně ušla zhruba 500 metrů.
Po celou dobu sledování se totiž Marie zdržovala poblíž krmeliště a zalehávala ve vzdálenosti do 300 metrů od něj. Podle záznamů měla tři oblíbená místa, kam odcházela zalehnout a jinam se téměř nevzdalovala. Za celou dobu se nevzdálila dále než 3 kilometry od místa svého odchytu.
Pěti- až sedmiletou bachyni Stáňu se dvěma selaty označili obojkem v polovině ledna 2013. Po označení se sice vydala do sousední honitby vzdálené asi 5 kilometrů, ale po třech dnech se vrátila do blízkosti místa označení a od té doby už se zdržovala jen v jeho v okolí. Po čtrnácti dnech od označení se dokonce znovu chytila do stejného odchytového zařízení.
Za sledované období měl její domovský okrsek rozlohu 550 ha, za poslední dva měsíce urazila minimální vzdálenost 41,6 km, což dělá průměrně 700 metrů za den). I Stáňa se zaměřovala na návštěvu krmelišť a zbylou dobu trávila stabilně na několika oblíbených místech.
Tříletý kňourek Karel se v průběhu zimy držel ve společnosti dvou až tří lončáků. Označili ho na začátku února 2013, poté se týden pohyboval v okolí místa označení, ale pak odtáhl do oblasti vzdálené asi pět kilometrů. Jeho celkový domovský okrsek měl rozlohu 1260 hektarů, ale od doby, kdy odešel, stabilně využíval jen 230 hektarů. Denně urazil vzdálenost okolo 2,7 kilometru. Každý den navštěvoval ohradu, v níž jsou chováni býci, kde hledal potravu. Pak odcházel na některé ze svých tří nebo čtyř oblíbených odpočinkových míst, kde trávil zbytek dne a noci.
Druhá pěti až sedmiletá bachyně Kulhavka vodila v době označení, tedy na konci února 2013, čtyři selata. Dva dny po označení se vrátila na krmeliště, kde byla odchycena, a od té doby ho pravidelně navštěvuje. Její domovský okrsek má rozlohu 130 hektarů a denně urazí průměrně 800 metrů. V podstatě se aktivně pohybuje mezi dvěma body: krmelištěm a místem odpočinku. To během dvaceti dní sledování vůbec nezměnila a po celou dobu zalehávala ke stejnému smrku.
Evropsky unikátní projekt telemetrie černé zvěře, právě probíhající na Šumavě, zatím teorii o mnohakilometrových přesunech divočáků vyvrací. Odborníci díky speciálním sledovacím obojkům s vysílačkou GPS sledují život šesti divočáků v přímém přenosu. Přesně vědí, co konkrétní označené prase celý den dělá, a kde se pohybuje.
Vypadá to, že během zimy se divočáci pouze chodí nažrat ke krmelišti a pak odpočívají. Neudělají zbytečný krok navíc a za den většinou ujdou sotva několik stovek metrů.
"Ani jediný ze sledovaných divočáků nehledal potravu mimo krmeliště, netrávil čas hledáním přirozené potravy v lese nebo na loukách. K přežití zimy jim stačilo pouze to, co jim nabídli myslivci," shrnuje první dílčí poznatky Miloš Ježek z České zemědělské univerzity v Praze. Ta na výzkumu spolupracuje s Jihočeskou společností pro ochranu přírody a myslivost a Bavorským mysliveckým svazem.
"Jak ukazují předběžné výsledky, myslivecký management bude zřejmě hrát výraznější roli v životě divokých prasat, než jsme si dosud mysleli. Očekáváme, že s příchodem jara budou divočáci svoji aktivitu zvyšovat. Jsme zvědavi, zda se nám podaří potvrdit či naopak vyvrátit historky týkající se zejména jejich nestálosti, schopnosti urazit během noci několik desítek kilometrů a mnoho dalších argumentů, jimž se myslivci brání otázkám, proč s přemnoženými divočáky nic nezmůžou," tvrdí Miloš Ježek.
Cílem celého projektu je doporučit způsoby, jak snížit počty divočáků, kteří škodí zemdělcům omezit i další jejich konflikty s lidskou činností. Kam konkrétně v zimě chodí divoká prasata na Šumavě
Odchyt šesti divočáků, kterým výzkumníci nasadili sledovací obojky, nebyl jednoduchý. "O vitalitě šumavských divokých prasat svědčí případ kňourka, který se během jednoho týdne chytil dvakrát, ale vždy dokázal stěnu odchytového zařízení o výšce téměř dvou metrů přeskočit," popsal Miloš Ježek. Ze záznamů pak lze o jednotlivých sledovaných zvířatech vyčíst například následující.
Pohyb kňourka Karla v týdnu od 3. do 10. března
Zhruba čtyř až pětiletá bachyně Marie dostala "sledovací obojek" v prosinci 2012, v době, kdy vodila čtyři selata,a její domovský okrsek měl během tří zimních měsíců rozlohu 180 hektarů. Celková minimální vzdálenost (tedy součet nejkratších spojnic mezi dvěma zaznamenamými body, ve skutečnosti se zvěř nepohybuje po rovných spojnicích), kterou za dobu posledních dvou měsíců urazila, byla 35 kilometrů. To znamená, že denně průměrně ušla zhruba 500 metrů.
Po celou dobu sledování se totiž Marie zdržovala poblíž krmeliště a zalehávala ve vzdálenosti do 300 metrů od něj. Podle záznamů měla tři oblíbená místa, kam odcházela zalehnout a jinam se téměř nevzdalovala. Za celou dobu se nevzdálila dále než 3 kilometry od místa svého odchytu.
Pěti- až sedmiletou bachyni Stáňu se dvěma selaty označili obojkem v polovině ledna 2013. Po označení se sice vydala do sousední honitby vzdálené asi 5 kilometrů, ale po třech dnech se vrátila do blízkosti místa označení a od té doby už se zdržovala jen v jeho v okolí. Po čtrnácti dnech od označení se dokonce znovu chytila do stejného odchytového zařízení.
Za sledované období měl její domovský okrsek rozlohu 550 ha, za poslední dva měsíce urazila minimální vzdálenost 41,6 km, což dělá průměrně 700 metrů za den). I Stáňa se zaměřovala na návštěvu krmelišť a zbylou dobu trávila stabilně na několika oblíbených místech.
Tříletý kňourek Karel se v průběhu zimy držel ve společnosti dvou až tří lončáků. Označili ho na začátku února 2013, poté se týden pohyboval v okolí místa označení, ale pak odtáhl do oblasti vzdálené asi pět kilometrů. Jeho celkový domovský okrsek měl rozlohu 1260 hektarů, ale od doby, kdy odešel, stabilně využíval jen 230 hektarů. Denně urazil vzdálenost okolo 2,7 kilometru. Každý den navštěvoval ohradu, v níž jsou chováni býci, kde hledal potravu. Pak odcházel na některé ze svých tří nebo čtyř oblíbených odpočinkových míst, kde trávil zbytek dne a noci.
Druhá pěti až sedmiletá bachyně Kulhavka vodila v době označení, tedy na konci února 2013, čtyři selata. Dva dny po označení se vrátila na krmeliště, kde byla odchycena, a od té doby ho pravidelně navštěvuje. Její domovský okrsek má rozlohu 130 hektarů a denně urazí průměrně 800 metrů. V podstatě se aktivně pohybuje mezi dvěma body: krmelištěm a místem odpočinku. To během dvaceti dní sledování vůbec nezměnila a po celou dobu zalehávala ke stejnému smrku.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.