Život kamzíků pozoroval celé tři roky (5+2 dny)

Bruntálský fotograf divoké přírody Štěpán Mikulka zažívá v Jeseníkách nádherné i nebezpečné okamžiky.

BRUNTÁL
Své chlapecké sny si začíná postupně naplňovat jednačtyřicetiletý profesionální hasič z Bruntálu Štěpán Mikulka. Když má více času, tak zabalí fotoaparát, přidá pár nezbytných věcí a vyrazí do Jeseníků. Zajímá ho především člověkem nenarušená příroda. Fotí vzácnější rostliny, divokou zvěř i neobyčejnou přírodní scenérii. Z větších zvířat nemá strach, říká, že se člověk musí chovat tak, aby zvěř neprovokoval.
"Například s divokými prasaty jsem se setkal už vícekrát. Když jsem je potkával, choval jsem se klidně a mluvil na ně tlumeným hlasem, většinou mi pak ustoupila. Nedávno jsem ale narazil v zimě na asi třicetičlennou tlupu, které se nechtělo pohnout z místa, takže jsem vstoupil až do jejich středu. Divočáci pak začali vydávat výhružné zvuky, a tak jsem raději změnil směr cesty, aby mne nenapadli," popisoval jeden ze svých zážitků Mikulka.

Hory ho vždy vábily
V posledních třech letech se Štěpán zaměřil na pozorování kamzíků. "Už jako kluka mne fascinovaly hory. Když jsem se díval na Praděd, tak jsem si pokaždé představoval, jak se toulám po zalesněných kopcích Jeseníků. A ten kamzík k tomu nějak patřil. Proto jsem se rozhodl, že si ho nafotím a vůbec zdokumentuji alespoň část jeho života," popisoval svůj záměr zkušený fotograf. Pohyboval se v širokém okolí Pradědu přes všechna roční období. Někdy zůstal v horách týden, jindy jen přes víkend, a to i ve dvacetistupňových mrazech. Ušel stovky kilometrů a pořídil tisíce snímků. Z jeho výprav vznikla nádherná publikace ke stému výročí vysazení kamzíků v Jeseníkách s názvem Jeden rok z kamzíkova století i stejnojmenné DVD s filmovým záznamem.
"I když je nyní kamzík více bojácný než před lety, protože se smí do určité míry lovit, nejedná se o extrémně plachou zvěř. Za ty tři roky jsem se k němu dostal i na pár kroků," pokračoval ve vyprávění nadšený obdivovatel divoké přírody a dodal: "Je dobře, že se ochranáři s myslivci a lesními hospodáři po několika letech diskuzí shodli v názoru na výskyt kamzíka v Jeseníkách. Jejich společný závěr, že sem patří, ale v omezeném množství, je přijatelným kompromisem."

Nafotil i vzácné ptáky
Štěpánovi se na jeho toulkách v odlehlých koutech Jeseníků podařilo spatřit i vyfotografovat několik dalších výjimečných druhů zvěře, jako jsou kupříkladu orel skalní nebo sokol stěhovavý. Pro svá pozorování se musí v přírodě různě maskovat, v zimě to jsou především sněhové záhraby. "Když jsem pozoroval v zimě krkavce, který patří vůbec k nejchytřejším ptákům, tak jsem v záhrabu strávil delší dobu. Protože silně sněžilo a foukalo, tak jsem se ze svého úkrytu poměrně obtížně dostával. Stálo to ale za to. Nikdo mne neviděl, takže venku se pak přede mnou pohybovalo více druhů plachých zvířat. Konečně jsem si krkavce vyfotil a zahlédl jsem i vzácnou sovu sýce rousného," zakončil své vyprávění Štěpán Mikulka.

***
Kamzíci žijí v Jeseníkách už sto let
Historie kamzíků v Jeseníkách sahá do roku 1913, kdy je pod Ovčárnou vysadil Řád německých rytířů. Se souhlasem Františka Josefa I. tady první kamzíky přivezli rytíři z Alp. Po jedenácti letech byli z obory vypuštěni do volné přírody a žijí v ní dodnes. Díky jejich ochraně se zde v devadesátých letech vyskytovalo asi 650-800 kusů kamzičí zvěře.
V roce 1993 CHKO Jeseníky vypracovala plán, podle něhož měl být kamzík jako nepůvodní druh z Jeseníků zcela vyloučen. Proto Občanské sdružení Jesenický kamzík zformulovalo petici na záchranu této vzácné zvěře. V současné době žije v Jeseníkách asi 200 kusů kamzíků, což je kompromis potvrzený Ministerstvem zemědělství ČR.