Zájem o přírodu dovedl Petra Špelinu až k preparátorství (Sokolovský deník)

Vtisknout neživým zvířatům opět zásadní rysy je cílem této profese, ovšem dát jim i dojem dřívější vitality je už uměním

Rokycany
Nádherné paroží lemující chodby mnoha zámků Petra Špelinu od dětství uchvacovalo. Stejně tak vycpaná zvířata, která se zdála jako živá. Z téhož důvodu ho vábila i prohlídka expozic muzeí. Vstupem do přírodovědné organizace Tis, která působila při rokycanském Muzeu Dr. B. Horáka, se všechno propojilo. Vjemy působící na klukovskou duši pomalu vykrystalizovaly do podoby koníčka, ze kterého se stal přímo kůň. Tím ´ořem´ je preparátorství.

Zvěře ubývá
"Dříve mívaly i školy řadu pěkných vycpanin. Vždycky se mi líbily a říkal jsem si, že bych je také chtěl umět vyrobit," uvedl Špelina. Cesta k osvojení obdivované dovednosti ale nebyla tak rychlá a přímá. Nejprve se prostřednictvím Tisu začal věnovat ochraně přírody a odtud byl už jen krůček k myslivosti. "Ta ale není jen o lovu. Především se jedná o ochranu zvěře a péči o ni. Některých druhů, třeba srnčího, ubývá markantně, sporadicky se dnes vyskytují i bažanti či zajíci. Nízké jsou i stavy dravců a dalších ptáků. Důsledky střetů s auty, zemědělskou technikou a monodietická strava zvěře, k níž dochází vlivem jednostranného pěstitelství, nás vloni připravily jen v honitbě Rokycany o třiačtyřicet kusů srnčí zvěře. Tím větší je škoda, že po úhynech, k nimž často dochází na silnicích, těla zvířat či ptáků skončí rozježděná anebo shnijí někde v příkopu. To, co takto zahyne, by ale nemělo zůstat nepovšimnuto. Samozřejmě také, když něco ulovím, chci si trofej jako památku na úspěšný lov uchovat. Proto jsem se snažil naučit se všemu potřebnému.

Dlouhá cesta
V širokém okolí se nevyskytoval nikdo, kdo by poradil. Přesto jsem se před mnoha lety pustil do pátrání. Získat informace bylo velmi těžké. Staří preparátoři si většinou dovednosti odnesli s sebou. Ani literatura nebyla k mání. Nakonec jsem něco získal z Ameriky a snažil jsem se podle toho řídit. Posléze se na mě usmálo štěstí. Zjistil jsem, že pro Národní muzeum preparoval zvířata člověk, který žije v západních Čechách. Rady, kterými mi přispěl, byly nad zlato.
Učíte se vlastně pořád. Zpočátku jde hlavně o metodu pokusu a omylu. Prostě jsem nějak pracoval a - výtvory vyhazoval. Dlouho byl poměr toho, co jsem dával pryč, k ponechanému neúměrný. Neodradilo mě to ale. Chybami se prostě člověk učí. Cvičil jsem se hlavně na holubech. Po nějaké době jsem přece jen dospěl do fáze, kdy jsem byl schopný cokoli ze svých úlovků si vlastnoručně vypreparovat. Není toho však moc, nepotřebuji mrazáky na uchování. Pouštím se hned do díla a těším se na výsledek.

Jak na to
Existuje několik způsobů, jak se s úkolem vypořádat. Záleží samozřejmě i na tom, co je vaším cílem. Každopádně je třeba zvíře stáhnout, takže zůstane jen kožka s lebkou. Teď už často i bez ní, protože se užívají umělé. Stejně jako výplně těl. Existují firmy, které se na jejich výrobu specializují. Dodají vám všemožné typy v libovolných velikostech. Dříve se vnitřek těl modeloval ze sádry, pilin a pletiva. Preparátor si výplň vyráběl sám. Učil jsem se tomu také, ale výsledek při použití nové metody je srovnatelný a méně pracný. Nakonec exemplář docpáváte a domodelováváte podle kůže, abyste zachovali původní tvary. Řídíte se pamětí či fotografiemi.
U ptáků a menších savců se zase většinou užívá drátěná kostra a tvary domodelujete z vaty a dřevité vlny. Strávím nad tím spoustu hodin, ale baví mě to.

Chemie
Jedovaté prostředky, třeba známý arzén, se na vyčinění a ochranu kůže dnes už nepoužívají. Kupujete přímo namíchané chemikálie. Nynější preparáty umožňují vyčinit kůže bez újmy na zdraví a zároveň napořád odpuzují hmyz. Kousne si a prostě mu to nechutná. Činění kůží ale není nic příjemného, hlavně kvůli mastnotě. Pořádně to klouže, na mízření potřebujete mít ten správný grif. Do velkých kůží se raději nepouštím, malé si ale upravuji sám.

Člověk si vyhraje
Nejvíc mě baví finální úprava, domodelovávání tvarů a dávání výrazu vycpanině. Parohy s částí kostí se musí připevnit na umělohmotný model, který se následně potáhne vyčiněnou kůží. Spárky, drápy nebo zobák zůstávají v kůži, jsou tedy původní. Oči se nahrazují skleněnými replikami. Nejvíc si vyhraju se zvířaty od ochránců přírody. Pomáhám jim je uchovat pro výukové účely. Kusy jsou většinou nějakým způsobem poničené. Dravci mívají od drátů spálená křídla, ale i jiné části těla, takže jim chybí peří. Musím to zaretušovat, aby zvíře vypadalo, jak má.

Výpomoc
Spolupráce s rokycanskou stanicí pro handicapované živočichy začala před lety. Pavel Moulis se dozvěděl, že si preparuji vlastní úlovky a vytvářím trofeje. Obrátil se na mě proto se žádostí. Ochranáři se zabývají i naučnou činností, ale ne vždy je možné s sebou na přednášky vozit živá zvířata. Tehdy vycpaniny rozhodně zaujmou více než fotografie. Ovšem- k mání nejsou. Uhynulých tvorů je přitom i přes nejlepší snahu ve stanici dost," objasňoval Špelina.
"Ročně do stanice přijímáme 250 až 350 exemplářů nejrůznějších druhů volně žijících živočichů. Převážně se jedná o ptáky. Přes veškerou péči se všechny zachránit nepodaří. Do přírody se tak vrací kolem padesáti procent zvířat, dvacet procent je odkázaných k životu v zajetí a zhruba třicet procent hyne. Rozhodli jsme se tyto exempláře nechat vypreparovat, jenže byl problém najít odborníka. Uvítali jsme proto možnost spolupráce s Petrem Špelinou. Zjistil jsem, že si preparuje vlastní úlovky a i díky našemu přísunu uhynulých zvířat se postupem času vypracoval. V době, kdy spousta školských zařízení vycpaná zvířata postrádá, v našem ekocentru máme více než sedmdesát druhů vycpaných exemplářů. Špelinova šikovnost nám zachovala i řadu zvířecích skvostů, které se díky preparaci ´drží´ při životě a není na nich mnohdy ani znát, že jim chyběla část těla," pochvaloval si Moulis.
Minulý měsíc Muzeum Dr. B. Horáka otevíralo novou expozici nazvanou Příroda pro budoucnost. I v tomto případě preparátorský um Špelinův a jeho spolupráce se záchrannou stanicí živočichů napomohly obohacení prezentovaného celku. "Jsem moc rád, že vycpaniny našich uhynulých ´pacientů´ slouží lidem k rozšíření poznání. Vedle muzea je ale lákají i k nám do ekocentra," dodal Moulis.

Rodina má pochopení
"Žena a děti jsou na moje hraní zvyklé odjakživa. Svému koníčku jsem se začal věnovat po vojně. Dneska už mám pro činnost vyhrazenou i místnost," uzavřel Špelina.
Piplavá a na přesnost náročná práce je pro něj i odreagováním. Amatérský preparátor je totiž profesí hasičským specialistou. Dokonce známé rokycanské záchranáře z Komenského ulice řídí.